Nutrie k českým řekám nepatří. Lidé je přesto bezohledně krmí

Krmíte-li v zimě u břehů nutrie, které si velmi rychle na lidi zvyknou, škodíte přírodě a svým způsobem také sobě. Tento nepůvodní druh nemá v české přírodě co dělat a u koryt řek nemá přirozeného nepřítele. A tak se mu daří. Nutriím prospívají i mírnější zimy a tím, jak je lidé přikrmují (nebo spíše vykrmují), si žijí v klidu a spokojeně.

Nutrie pocházejí z oblastí subtropických a mírných zón Jižní Ameriky, zejména z oblastí kolem řeky Paraná a povodí Amazonky. Do Evropy se dostaly na přelomu 19. a 20. století. Jako užitková zvířata se nutrie chovaly primárně na kožešinových farmách. Po druhé světové válce se poprvé objevily i v tehdejším Československu. Jejich srst však k výrobě oděvů nebyla využívána dlouho. S nástupem syntetických materiálů se poptávka po kožešině snížila a chov nutrií se postupem času stal nevýnosným. Chov pro maso se ukázal také jako nevýhodný.

Bylo jen otázkou času, kde se nutrie objeví ve volné přírodě. Jejich útěky z chovných stanic či přímo úmyslné vypouštění chovateli, aby se vyhnuli nákladnému likvidování zvířat, sice žádné záznamy neuvádějí, ale jedno je jisté – nutrie už desítky let okupují břehy řek a je jich stále více.

Jakmile se nutrie ocitly na svobodě, poměrně rychle se přizpůsobily novému prostředí. Jsou velmi odolné a samy si obstarají potravu i na druhém konci světa. Živí se vodními rostlinami, bylinkami a kořínky. Nepohrdnou ani zeleninou, kterou jim lidé nosí přímo pod nos. Nutrie si také velmi rychle zvykají na lidi a padá z nich jakýsi ostych. Přesto stále zůstávají divokými zvířaty, která mohou lidem ublížit.

Navíc zbylá zelenina na březích řek láká další hlodavce, zejména krysy a potkany. Ačkoliv to lidé na první pohled nevidí a nutrie jim přijde jako roztomilé zvířátko, které by si nejraději hladili, žije ve stejném prostředí jako další hlodavci. Přenáší tak nebezpečné infekční nemoci, jako je leptospiróza nebo salmonelóza. Ty mohou být pro děti nebo pro osoby se sníženou imunitou velmi nebezpečné. Dobře nemusí dopadnout ani nechtěné pokousání od tohoto hlodavce, který své velké zuby krásně a rádo vystavuje.

Možnost šíření infekčních nemocí však není jediným problémem, jenž nutrie v českém prostředí způsobuje. Okolo řek si totiž buduje nory a tím přispívá k břehové erozi. Také aktivně a velice intenzivně spásá porosty kolem řek a ničí tím životní prostředí jiných živočichů a ptáků, kteří jsou závislí na říčním ekosystému.

Chránit bychom měli především původní druhy, na něž lidé tak nějak zapomínají. Například takový ledňáček k člověku nepřiletí a nezačne se prosebně nakrucovat, aby dostal nějaký pamlsek. Pro některé osoby jakoby neexistoval. Jenže právě tyto opomíjené druhy bývají veledůležitou částí potravního řetězce a je potřeba je chránit. Nutrie potřebná není.

Města a ekologové v posledních letech vybavují místa, kde se nutrie vyskytují, informativními cedulemi, že krmení nutrií české přírodě neprospívá. Přesto stále k břehům řek chodí lidé s plnými igelitkami zbytků.

Doplňující zdroje:

https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-nutriim-se-v-praze-libi-mistni-je-chodi-krmit-spravce-lesu-varuje-pred-chorobami-40059261

https://mendelu.cz/nutrie-se-premnozily-prikrmovani-problem-eskaluje/