Pes nepatří na řetěz ani do paneláku. Co dělat, když vám neustálé štěkání ničí život

Poslanci před nedávnem schválili, že by dlouhodobé uvazování psů u boudy mělo být trestným činem. Novela veterinárního zákona ještě musí projít Senátem, ale je nepravděpodobné, že by se něco změnilo. Z hlediska prevence týrání zvířat jde o krok správným směrem, přestože je sporné, zda notoričtí „uvazovači“ svoji praktiku změní. Stejnou optikou se však lze dívat i na psy, kteří musí být celé dny zavřeni v bytech, zatímco jsou jejich majitelé v práci. Není to také týrání? A co dělat, když vám takový pes bere klid neustálým štěkáním a kňučením?

Psi jako domácí mazlíčci jsou v našich končinách fenoménem. Podle nedávné statistiky vlastní nejlepšího přítele člověka více jak 3 miliony dospělých Čechů. Psů tak máme v přepočtu na jednoho obyvatele vůbec nejvíce v Evropě. A stejně je to s kočkami.

Ale zpět ke psům zavřeným celé dny v bytech. Z celkového počtu psů, kteří jsou v Česku evidováni, jasně plyne, že takových zvířat nebude málo, a i z vlastní zkušenosti okolí vím, jak moc dokáže sousedův mazlíček týrat sousedy, když majitel není doma. Co naplat, že je „jinak pejsek hodný, nekouše a má rád děti.“

Podle mého názoru jde v takovém případě jak o týrání psa, tak o týrání ostatních lidí v paneláku nebo bytovém domě. Někteří mohou být po noční, jiní nemocní, ostatní se třeba potřebují učit. Při neustálém vytí psa, jenž trpí separační úzkostí, což je projev stresu při odloučení, se prakticky nic v klidu nedá dělat – spát, učit ani relaxovat.

Ochranu zvířat řeší zákon 246/1992 Sb., přičemž jejich týráním se zabývá v paragrafu 4. Tam se dozvíte, že člověk by zvířatům neměl způsobovat bolest nejen bitím, ale i jinými praktikami. Zákon rovněž uvádí i další způsoby, které zvířeti způsobují utrpení. Může jít o nevhodný chov, vystavování zimě či jeho opuštění nebo zabití. I samotná propagace týrání zvířat je trestná. Rozumný člověk však žádné paragrafy číst nemusí a samozřejmě pozná, co už je za čárou.

Jenže nechávání psa o samotě celý den v bytě je jaksi na hranici. Záleží totiž na povaze psa. Naši čtyřnozí přátelé spí více než lidé a mnoho domácích mazlíčků dobu o samotě prospí. Pokud tato doba není extrémně dlouhá, pes si v klidu odpočine a vyvenčí se, až páníček přijde domů. To je ideální stav.

Ale i zvířata jsou svojí povahou jedinečná stvoření a každé reaguje na stejnou situaci jinak. Pro část z nich je zkrátka čekání v bytě na páníčka stresující, pes tak trpí, ničí nábytek a trpí i sousedé. Pes může mít jinak sebelepší péči, nejlepší krmení, hračky i svůj prostor, beztak se stresuje natolik, že tuto situaci lze označit jako trýznivou.

Bohužel při pořizování psa nedokážeme zcela odhadnout jeho povahu, a tak by si majitelé, kteří odchází na dlouhých osm hodin do práce, psa zkrátka pořizovat neměli. Ale podle veterinářů je i 5 hodin až moc dlouhá doba. Pes se potřebuje vyvenčit, s ohledem na plemeno vyběhat a tak dále. Když mu nejsou jeho základní potřeby dopřány, je to špatně.

První kroky by měly vést k majiteli psa. Dost možná ani o štěkání svého mazlíčka neví, ale to jsou jen výjimky. Pes trpící separační úzkostí nejenže štěká a vyje, ale zanechává po sobě nepořádek a exkrementy. Pokud je s majitelem řeč a jde mu i o blaho psa, sám by měl udělat kroky, které povedou k vyřešení celé nepříjemné situace.

Jenže ne s každým „pejskařem“ pochodíte se stížností po dobrém. Tehdy byste se s dalšími sousedy, kterým pes a především jeho nezodpovědný majitel stěžuje život, měli obrátit na správce domu. Ten může posoudit, zda štěkot psa neporušuje například domovní řád nebo stanovy družstva a podobně.

Pokud nezabere rozhovor se sousedem a stížnost správce domu, můžete postupovat ještě výše přes úřady, městskou policii, hygienu nebo veterinární správu. Zde už se ale musíte připravit na úřední kolotoč, ze kterého ani tak nemusíte vyjít vítězně, přestože se můžete cítit v právu.

Nejprve byste se měli zeptat na možnosti řešení problému na obecním nebo městském úřadě, můžete totiž podat stížnost na narušování občanského soužití. Úřad má pak 30 dní na prošetření. Může to skončit domluvou nebo pokutou. Ale ani tento krok nemusí štěkání a postoj majitele vyřešit. Pokud vám přijde psí vytí neúnosně hlasité, lze problém řešit i přes hygienickou stanici, jejíž pracovníci mohou posoudit, zda hluk nepřekračuje limit. Majiteli by pak hrozila vysoká pokuta, kterou by určitě podruhé platit nechtěl. Máte-li podezření, že je sousedův pes v důsledku samoty dlouhodobě zanedbáván, může pomoci policie nebo veterinární správa. Zde se však musí prokázat, že zvíře opravdu strádá například tím, že je jeho majitel často opilý, zvíře nevenčí či je na něj hrubý. Pak mu může být odebráno.

Jak jsem však psal výše, vaše stížnost může být vyhodnocena negativně, čímž se mohou sousedské vztahy ještě zhoršit. Nejlepší cesta je skutečně tlačit na majitele psa, aby sjednal nápravu. Až pokud to vyloženě nejde, pokračujte přes úřady.

Pes, pokud je v bytě denně sám, do paneláku nepatří. Majitele, kterým nevadí, že jejich zvíře o samotě strádá, přestože se nejedná o situaci, kterou by bylo nutné řešit s úřady, považuji i tak za tyrany.