Sichote-Aliň 1947. Hrozba z vesmíru jen se štěstím minula obydlené oblasti

Nejznámější událostí je katastrofa u Tungusky z roku 1908, kdy bylo v souvislosti s výbuchem neznámého tělesa v atmosféře zničeno neuvěřitelných 80 miliónů stromů. Ve stínu této až mysteriózní exploze zůstává jeden z největších zaznamenaných meteorických dopadů v moderní historii. Meteorit, který dopadl do opuštěného pohoří Sichote-Aliň 12. února 1947, mohl při troše smůly zničit celé město.

Dva roky po válce, ale také dva roky předtím než Sověti otestovali svoji první atomovou bombu, se 12. února 1947 několik stovek kilometrů od Vladivostoku objevila na dopoledním nebi ohnivá koule. Těleso se stále zvětšovalo a po chvíli bylo větší než sluneční kotouč. Svědci nejen z nejvýchodnějšího ruského velkoměsta, ale také v Ussurijsku a Chabarovsku shodně popsali, jak se ohnivá koule ve vteřině rozjasnila tak silně, že záře zaplavila celou oblohu. Teprve poté následovala série mohutných detonací.

Lidé totiž v tu chvíli pozorovali, jak se rychlostí 14 tisíc metrů za sekundu na zemi řítí obrovský meteorit složený především ze železa a niklu. Vědci odhadují, že vstupní hmotnost tělesa byla masivních 100 tisíc tun, přičemž průchodem atmosférou se část jeho hmoty vypařila a zbytek se rozpadl na stovky, možná i tisíce kusů. K hlavnímu výbuchu došlo asi ve výšce 5 až 10 kilometrů a zbylé úlomky dopadly na Zemi s ničivou silou, která otřásla celou oblastí.

Po dopadu následovala ohlušující tlaková vlna. Lidé vzdálení desítky kilometrů daleko padali k zemi a některým zůstal dočasně nebo trvale poškozený sluch. Nejvíce bombardujících fragmentů zasáhlo pohoří Sichote-Aliň, odtud pochází název meteoritu. Na místě vzniklo několik kráterů, z nichž největší měl průměr 26 metrů. Odhaduje se, že síla tehdejší exploze odpovídala jaderné bombě svržené na Hirošimu.

Dopad srovnatelného tělesa do obydlené oblasti by zcela jistě představoval katastrofu. Nepřipravení obyvatelé by neměli moc šancí uniknout. Kdyby například těleso zasáhlo Vladivostok, jenž leží pouze několik stovek kilometrů jihozápadně od dopadu, následky by byly děsivé. Kromě samotného výbuchu by ničivý dopad měla především tlaková vlna, která by se zemí srovnala většinu budov v okruhu několika kilometrů. Dílo zkázy by pak nadělaly dopadající ohnivé úlomky. Štěstí, že k něčemu takovému nedošlo.

Pokud bychom měli srovnávat s dalšími zaznamenanými událostmi z Dálného východu, meteorit v Tungusce roku 1908 byl zřejmě až tisíckrát silnější a dokonce způsobil zemětřesní. Kdyby takové těleso zasáhlo velkoměsto, jako je zmiňovaný Vladivostok, šanci na přežitý by neměl prakticky nikdo.

Vzpomenout si lze také na Čeljabinský meteorit. Těleso asi desetinásobně menší než to, které v roce 1947 zasáhlo pohoří Sichote-Aliň, explodovalo v roce 2013 asi 30 kilometrů nad zemským povrchem nedaleko ruského města Čeljabinsk.

Následná tlaková vlna způsobila zranění více než 1500 lidem, především kvůli střepům z rozbitých oken. Žádné větší úlomky ale nedopadly na zem, protože se meteorit při průletu atmosférou téměř celý rozpadl. Čeljabinská událost však ukázala, že i relativně malá tělesa mohou způsobit značné škody, pokud explodují nad obydlenou oblastí.

V současné době vědci sledují vesmírné objekty, které by mohly ohrozit Zemi. Od roku 2016 funguje v NASA program Planetary Defense. ESA má také svůj program, jenž pomocí teleskopů a radarových systémů neustále monitoruje nebezpečné asteroidy a meteority. Současně vědci zvládají velmi přesně předpovídat trajektorie objevených a rizikových těles.

V roce 2022 NASA otestovala svoji schopnost změnit trajektorii asteroidu. Úkolem mise DART (Double Asteroid Redirection Test) bylo pomocí sondy narazit do asteroidu Dimorphos a změnit tak jeho dráhu. To se podařilo. Další experimenty na poli planetární bezpečnosti se chystají v příštích letech.

Na nečekaná tělesa ohrožující Zemi je lidstvo relativně dobře připraveno. Jsou zde však jiné hrozby, se kterými si ani po tisíciletých zkušenostech neumíme poradit.

Další zdroje: sciencedirect.com, script.org