Článek
Když v roce 1984 vyšel singl „Smalltown Boy“ od britské kapely Bronski Beat, ihned vzbudil ohlas. Nebylo to ale pouze pro zvuk plný výrazných melodií, který reflektoval rostoucí popularitu elektronické hudby. Pod pulzujícími syntezátory se ukrýval příběh, který měl tehdy odvahu málokdo říkat nahlas.
Se singlem se totiž zrodil i videoklip o mladém člověku, jenž opouští své rodné město, protože tam kvůli předsudkům pro něj není místo.
Zrození jedné z nejpůsobivějších skladeb 80. let
Bronski Beat byli na hudební scéně 80. let doslova zjevením. Nejen hudbou, ale i otevřeností, která byla v britské společnosti té doby stále tabuizující. Jejich debut „The Age of Consent“ nebyl jen sbírkou synth-popových hitů. Už samotný název alba upozorňoval na rozdílné zákony týkající se věku sexuálního souhlasu homosexuálů a heterosexuálů.
„Smalltown Boy“ tak vznikal v atmosféře napětí, společenských změn a zároveň strachu z toho, jak se k otevřenému vyjádření menšin postaví veřejnost. Přesto píseň v podání zpěváka Jimmyho Somervilla, který si zahrál hlavní roli i v klipu k písni, nepůsobí militantně nebo výhružně.
Samota, nepochopení a odchod
Text písně je jednoduchý. V několika větách vystihuje, jaké to je cítit odmítnutí od těch, kteří by měli stát na vaší straně. „Mother will never understand why you had to leave,“ (Matka nikdy nepochopí, proč jsi musel odejít) zpívá Somerville. V písni může být tento verš vykládán jako běžná starost mladého dospívajícího člověka, ale s ohledem na videoklip víme, že se v textu ukrývá bolest někoho, kdo stojí na nádraží a ví, že vlakem neodjíždí za dobrodružstvím, ale pryč od nepochopení.
„Smalltown Boy“ se tak dotýká tématu, které je ve své podstatě univerzální – pocitu, že domov náhle není domovem. Že člověk musí odejít, aby se nadechl. A že dospět někdy znamená opustit vše, co bylo bezpečné.
Režisér Bernard Rose ve videu sleduje mladého Somervilla, který se již od počátku 80. let hlásí k homosexuální orientaci. Snaží se najít spřízněnou duši, ale místo toho naráží jen na agresi a neochotu rodičů cokoliv pochopit. V klipu ale nic z toho nepůsobí vyloženě výstředně nebo šokově, právě naopak.
Závěrečný obraz odjezdu vlakem je přitom jedním z nejsilnějších momentů tehdejší popkultury. Ne proto, že by ukazoval bůhvíjaké drama, ale protože nabízí zamyšlení a zároveň i naději, když k Somervillovi přisednou kamarádi z kapely, Steve Bronski a Larry Steinbachek.
Ohlas napříč desetiletími
Skladba „Smalltown Boy“ se rychle stala jedním z nejvýraznějších hitů 80. let. Zněla v klubech i rádiích, ale zároveň se stala písní, jejíž osobní rovina byla natolik silná, že ji přijal kdokoli, kdo se kdy cítil odstrčený, nepochopený nebo nucený odejít, aby mohl být sám sebou.
Stejně jako jiné velké písně své éry, třeba „Relax“ od Frankie Goes To Hollywood má i „Smalltown Boy“ sílu oslovit publikum nejen z queer komunity, ale i běžné hudební fanoušky. Je to zkrátka muzika, která nestaví žádné bariéry.
Dnes, více než čtyřicet let od vydání, se „Smalltown Boy“ stále objevuje v dokumentech, filmech, seriálech, v rádiích či playlistech na streamovacích platformách. A pořád dobře funguje. Je to zkrátka pěkná píseň sama o sobě a zůstává stejně silná bez ohledu na sexuální orientaci posluchače.
Zdroje: theguardian.com, djmag.com, bronskibeat.co.uk








