Somertonský muž: tajemství oběti beze jména po desítkách let rozluštila DNA. Záhada ale stále trvá

Bylo ráno 1. prosince 1948 a na pláži v australském Somertonu panoval klid. Jeden z mužů ležel opřený o zeď poblíž pobřežní promenády. Vypadal, jako by odpočíval. Měl na sobě dobře padnoucí oblek, naleštěné boty a košili. Několik lidí ho dokonce vidělo už předchozího večera. Nikdo ale netušil, že je mrtvý.

Když se ukázalo, že muž nereaguje, přijela policie. A tehdy začalo vyšetřování, které trvalo déle než sedm desítek let.

Policisté u mrtvého nenašli žádné doklady, peněženku se jménem nebo pas. Ani nic jiného, co by jednoduše prozradilo, kdo před nimi leží.

Ještě podivnější bylo jeho oblečení. Z některých kusů byly odstraněny štítky s označením výrobce nebo velikosti. Muž tedy neměl jen prázdné kapsy. Někdo se zjevně postaral o to, aby jeho oblečení neposkytovalo příliš mnoho vodítek k identifikaci.

Vyšetřovatelé se snažili zjistit mužovu totožnost pomocí otisků prstů, fotografií a dalších metod. Bez úspěchu.

Zpočátku nebylo jisté ani to, jak zemřel. Pitva však přinesla znepokojivé zjištění. Patolog John Dwyer objevil výrazné změny na několika vnitřních orgánech, mimo jiné silně překrvený žaludek, ledviny a játra a neobvykle zvětšenou slezinu. Dospěl proto k závěru, že smrt nemohla být přirozená a že pravděpodobnou příčinou mohl být jed.

Toxikologické testy ale žádný z tehdy známých běžných jedů neodhalily. Dwyer proto nedokázal určit, co přesně muže zabilo. Pozdější teorie hovořily například o digitalisu, nikdy ale nebylo spolehlivě prokázáno, že právě ten byl příčinou smrti.

Muž měl u sebe cigarety, ale jeden detail vyšetřovatele zaujal. Poblíž těla se našel nedokouřený nedopalek. Podle pozdějších rekonstrukcí měl muž před smrtí zřejmě ještě čas sedět, kouřit a sledovat okolí. Nic nenasvědčovalo tomu, že by před smrtí zápasil nebo se nějak jinak bránil.

Policie proto před sebou neměla jednoduchý obraz vraždy. Chyběla rána, střelná zbraň i jasná stopa zápasu.

A pak se objevil papírek.

V malé kapse uvnitř kalhot byl nalezen drobný útržek papíru. Stálo na něm: „Tamam Shud.“

Dvě slova, která znamenají přibližně „skončeno“ nebo „ukončeno“.

Vyšetřovatelé zjistili, že lístek pochází z poslední stránky sbírky perské poezie Rubáiját od Omara Chajjáma. Následovalo pátrání po konkrétním výtisku knihy.

A policii se ho skutečně podařilo najít. V červenci 1949 přinesl jeden muž na policejní stanici knihu, kterou podle svých slov našel v zadní části svého automobilu. Tvrdil, že tam ležela už od konce listopadu 1948. Ani on ale nedokázal vysvětlit, jak se do vozu dostala. Policie ho proto vyslechla, stejně jako další lidi, kteří mohli mít s knihou něco společného.

Z její poslední stránky byl vytržen stejný útržek s nápisem „Tamam Shud“. Uvnitř knihy navíc vyšetřovatelé objevili telefonní číslo a řadu podivných písmen, která vypadala jako tajný kód.

Telefonní číslo patřilo ženě, kterou veřejnost později znala pod přezdívkou Jestyn.

Bydlela nedaleko místa, kde bylo tělo nalezeno. Policie ji vyslechla. Přiznala, že knihu zná a že vlastnila výtisk Rubáijátu. Tvrdila ale, že muže na pláži nezná.

Vyšetřovatelé se přesto začali zajímat o její okolí. Žena měla malého syna, který trpěl stejnou vzácnou tělesnou zvláštností jako mrtvý muž – v ústech mu chyběly některé postranní řezáky.

To později vedlo k domněnce, že muž mohl být otcem dítěte. Pozdější genetické zkoumání tuto teorii nepodpořilo. Stejně tak se nepotvrdila ani řada dalších představ, podle nichž měl být mrtvý muž nějakým způsobem spojen s Jestyn.

Případ se odehrál krátce po druhé světové válce, v době, kdy už se mezi Východem a Západem rozbíhala studená válka.

A okolnosti případu přímo vybízely k teorii o špionovi. Problém je, že se nikdy neobjevil žádný přesvědčivý důkaz směřující k tajným službám.

Posun v případu tak přišel až v době moderních technologií. V roce 2021 nechala australská policie ostatky muže po více než sedmdesáti letech exhumovat. Cílem bylo získat DNA a pokusit se konečně zjistit jeho totožnost.

Mezitím se případem zabýval také profesor Derek Abbott z University of Adelaide. Z vlasu zachyceného v původní posmrtné masce se podařilo získat rozsáhlý genetický profil. Abbott společně s odbornicí na genetickou genealogii Colleen Fitzpatrickovou začal procházet genealogické databáze.

Bylo to jako hledat jediného člověka v obrovském rodokmenu. Přesto narazili na jméno: Carl „Charles“ Webb.

Narodil se v Melbourne v roce 1905 a pracoval jako elektrotechnik a výrobce měřicích přístrojů. Byl ženatý, ale v roce 1947 se s manželkou rozešel. Poté jako by zmizel ze světa.

Odpovídal jeho vzhled i věk. A hlavně souhlasila DNA jeho příbuzných.

Výzkumníci našli příbuzné Carla Webba a jejich DNA porovnali s genetickým materiálem získaným z vlasů Somertonského muže. Výsledek podle Abbotta ukázal na Carla Webba.

Jeho příbuzní navíc našli staré rodinné fotografie, na kterých se podařilo identifikovat mladého Charlese. Po 74 letech tak muž, jehož tvář se po desetiletí objevovala na policejních fotografiích, konečně dostal jméno a životopis.

Jenže jedna věc zůstává otevřená.

Pokud je skutečně mrtvým mužem Carl Webb, vyřešila se největší otázka případu. Jenže další stále čekají.

Proč odjel z Melbourne?

Co dělal v Adelaide?

Proč neměl doklady?

Kdo odstranil štítky z jeho oblečení?

A co znamenala písmena v jeho kapse?

Především však nevíme, jak zemřel.

Policie případ stále formálně řeší. DNA analýza byla podle posledních dostupných informací dokončena a čeká na předložení koronerskému soudu. Ještě v červenci 2026 ji jihoaustralská policie neměla uzavřenou.

To je pozoruhodný, avšak stále otevřený konec příběhu, který začal v roce 1948.

Po desetiletí lidé hledali tajného agenta, vraha nebo oběť špionážní hry. Možná ale na pláži neležel žádný špion.

S velkou pravděpodobností tam zemřel Carl Webb, obyčejný australský elektrotechnik, jehož osobní život se krátce před smrtí rozpadal a který se vydal stovky kilometrů od svého domova.

Muž ze Somertonu už tedy není úplně bezejmenný. Jeho smrt ale zůstává záhadou.

Zdroje: news.com.au, abc.net.au, theguardian.com