Třikrát ho přivedli na šibenici. Popravčí zařízení ale pokaždé selhalo

Bylo 23. února 1885 a věznice v anglickém Exeteru se připravovala na popravu. Dvacetiletý John Henry George Lee, známý spíše jako Babbacombe Lee, byl odsouzen k smrti oběšením za vraždu své bývalé zaměstnavatelky. Všechno mělo proběhnout podle zavedeného postupu. Jenže ten den se zapsal do historie z úplně jiného důvodu.

Lee vystoupil na popraviště a kat James Berry mu kolem krku nasadil oprátku. Poté uvedl mechanismus šibenice do chodu. Podlaha, která se měla otevřít a nechat odsouzence propadnout, však zůstala na místě.

V podobných situacích se zřejmě nepočítalo s tím, že by poprava nevyšla. Tentokrát se ale opravdu nepovedla a přítomní museli začít hledat závadu na mechanismu. Ten zkontrolovali, ale nic podezřelého nenašli. Nervózní Lee se tedy znovu postavil na místo určené k popravě.

Jenže druhý pokus opět nevyšel a celé kolečko hledání závady se opakovalo. Nakonec se nepovedl ani třetí pokus.

Zařízení, které mělo ukončit lidský život, opakovaně selhalo právě ve chvíli, kdy na něm stál odsouzený. Podle dobových zpráv se přitom při předchozích zkouškách zdálo, že vše funguje správně. Po třetím neúspěchu už nebylo možné pokračovat. Leeho odvedli zpět do cely a poprava byla zastavena.

Abychom pochopili, proč se Lee vůbec ocitl na popravišti, musíme se vrátit do listopadu 1884. V oblasti Babbacombe nedaleko přímořského města Torquay v hrabství Devon žila Emma Keysová, starší žena, která v minulosti působila jako služebná u královny Viktorie.

Lee pro ni pracoval jako sluha. Jejich vztahy se postupně zhoršovaly a Keysová s ním nebyla spokojena. Podle dobových informací mu snížila mzdu a hrozila mu, že jej propustí.

15. listopadu 1884 byla Keysová nalezena mrtvá ve svém domě. Byla brutálně zavražděna a její smrt započala vyšetřování, které se brzy zaměřilo na Leeho. Mladík měl na kontě už starší odsouzení za krádež stříbrných předmětů u předchozího zaměstnavatele. Vyšetřovatelé navíc upozorňovali na poranění jeho paže, jehož původ nebyl uspokojivě vysvětlen. V době vraždy byl podle obžaloby také jediným mužem v domě.

To všechno působilo podezřele. Samo o sobě to ale ještě neznamenalo, že vraždu skutečně spáchal.

Soudní proces se konal v Exeteru na začátku roku 1885. Porota uznala Leeho vinným a soud mu uložil trest smrti. Odsouzený vinu odmítal a trval na tom, že se vraždy nedopustil.

Případ byl založen především na nepřímých důkazech. Neexistoval jednoznačný přímý důkaz, který by Leeho vinu sám o sobě prokazoval. Proti němu však hovořil souhrn okolností, které porota vyhodnotila jako dostatečné pro odsuzující verdikt.

Po neúspěšných pokusech začali vyšetřovatelé hledat vysvětlení. Popraviště bylo předem kontrolováno a mechanismus se při zkouškách choval normálně. Když však na propadlové podlaze stál Lee, zařízení odmítlo fungovat.

Mezi jednotlivými pokusy se přítomní snažili závadu odstranit. Kontrolovali mechanismus a upravovali části konstrukce. Přesto se situace opakovala.

Jak tedy mohla závada uniknout předchozí kontrole? Proč se zařízení chovalo jinak při zkoušce a jinak během samotné popravy?

Následovalo úřední vyšetřování. Jedním z tehdy uváděných technických vysvětlení bylo nesprávné nastavení části mechanismu po přemístění popraviště. Avšak mnozí tehdejší přihlížející si situaci vysvětlili tak, že šlo jednoduše o zázrak.

Po třech neúspěšných pokusech už nebylo možné popravu jednoduše odložit o několik hodin a znovu ji zopakovat. Případ se dostal až k britskému ministrovi vnitra Williamu Harcourtovi, který rozhodl o změně trestu smrti na doživotní vězení.

Lee tak zůstal naživu a nakonec byl předčasně propuštěn v prosinci 1907, tedy po dvaadvaceti letech. Bylo mu 42 let a z člověka, který měl být už dávno mrtvý, se stal svobodný člověk středního věku.

Po propuštění se jeho stopa postupně ztrácí. Pozdější zprávy ho spojovaly s odchodem do Spojených států, jeho další život však zůstává zahalený nejasnostmi. Kolem jeho osudu se časem nahromadila řada tvrzení, která nelze všechny spolehlivě doložit. Nejpravděpodobnější verzí je, že zemřela jako jako John Lee v roce 1945 v americkém Milwaukee.

Příběh Johna Babbacombe Leeho přežil celé generace. I přes jeho odsouzení se stále spekuluje, zda byl skutečně vrahem Emmy Keysové. Dostupné okolnosti nám nedávají jednoduchou odpověď.

A pak je zde ještě jedna otázka, která je dnes aktuální i s případem zpackané popravy vražedkyně Christy Pikeové. Co se má stát, když stát odsouzenci uloží nejvyšší trest, ale jeho vykonání selže? V Leeho případě zvítězila opatrnost a trest smrti byl změněn. Osud Pikeové je stále nejasný.

Tak jako tak, Lee se třikrát ocitl na místě, odkud se člověk obvykle nevrací. Třikrát se však propadlová podlaha neotevřela. John Lee dostal další roky života, aniž by se kdy podařilo s jistotou vysvětlit všechny okolnosti, které z něj udělaly jednu z nejpodivnějších postav dějin britského, potažmo světového soudnictví.

Zdroje: theguardian.com, history.com, babmurder.com