Článek
V červenci 1938 bylo v Evropě bezpochyby dusno. Židovští uprchlíci utíkající před nacistickou perzekucí nemohli být vyspělým světem přehlíženi. Přesto ochota mnoha států přijímat politické uprchlíky vázla. Proto pro mnohé z nich znamenala naději konference v Évianu, kterou svolal americký prezident Franklin D. Roosevelt. Jejím cílem měla být pomoc židovským uprchlíkům zejména z Německa a Rakouska, které bylo v březnu 1938 anektováno nacisty. Jenže zúčastněné země náznaky budoucí genocidy zcela přehlížely a setkání fatálně selhalo.
„Konference v Évianu dodnes zůstává nesmazatelnou skvrnou na americké a světové historii,“ řekl v loňském roce David Harris, bývalý ředitel Amerického židovského výboru a syn rakouského židovského uprchlíka pro deník The Washington Post.
Židé museli utíkat, ale nebylo kam
Židé tušící katastrofu zoufale hledali způsoby, jak se vymanit z nacistického sevření. Hitler, ač prohlašoval, že si kdokoliv může německé a rakouské židovské obyvatelstvo k sobě vzít, tím jen škádlil ostatní národy, aby ukázal, že jeho mocenské tendence nemají se Židy cokoliv společné. Jenže i tak se před uprchlíky zavíraly dveře, většina zemí (včetně Spojených států) se oháněla vyčerpanými kvótami pro migranty, a tak statisíce nevinných lidí zůstávaly ve slepé uličce.
Po přijetí Norimberských zákonů se podle Wikipedie okolo 900 tisíc německých Židů stalo cizinci ve vlastním státě. Bylo jim odebráno občanství, ale jiný domov neměli. Před válkou jich do okolních zemí uprchla zhruba polovina. Podobný osud potkal v březnu 1938 přibližně 200 tisíc rakouských Židů.
Takový nával uprchlíků vyvolával v mnohých zemích obavy. Například ve Spojených státech se někteří Američané obávali, že jim uprchlíci vezmou práci či sociální dávky. Navíc i za oceánem panovala poměrně významná antisemitská nálada, přičemž někteří obyvatelé federace věřili, že němečtí Židé si za pronásledování mohou sami.
Příjem židovských uprchlíků na Kypru.
Spojené státy na popud Roosevelta zvýšily i přes nevoli některých politiků kvóty pro migranty z Německa. Několik dní po anexi Rakouska se prezident rozhodl konat a svolal se souhlasem Francie mezinárodní konferenci do Évianu. Původním záměrem bylo sjezd konat ve Švýcarsku. To se ale kvůli obavě z Hitlerovy reakce pořádání zřeklo.
Výmluvy a zase jen výmluvy
Konference se zúčastnilo 32 zemí z celého světa, jejichž seznam naleznete zde. Z evropských to byly Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Nizozemí, Norsko, Švédsko, Švýcarsko a Spojené Království. Nechyběly ani Spojené státy, Kanada nebo Austrálie. Dále se sjezdu účastnila řada jihoamerických a středoamerických zastupitelů a delegáti 39 organizací. Událost sledovali novináři z celého světa. Mohlo dojít ke zlomu ve svízelné situaci s uprchlíky, namísto toho se ukázalo, že lidstvo ztratilo veškerou humánnost. Jedinou zemí, která se krizi postavila čelem, byla Dominikánská republika, přičemž počítala s přijetím 100 tisíc uprchlíků. Později se podobně vyjádřila i Kostarika.
A ostatní země? Australský delegát prohlásil, že jeho země nemá žádný problém, a tak si jej nebude dovážet. Francouzský reprezentant řekl, že země už uprchlíků přijala dost a další není schopná pojmout. Podobně se vyjádřili zastupitelé Spojených států a Británie. Jihoafrická republika byla zase ochotná přijímat jen příbuzné Židů již žijících v zemi. Zkrátka téměř každý delegát přišel s nějakým důvodem, proč migranty nepřijímat, nicméně svorně uváděli, že je jim jich líto. To ale nestačilo.
Místo konání konference:
Genocidě už nikdo nedokázal zabránit
Tristní selhání konference jen povzbudilo Hitlera a jeho vražednou mašinérii, která se připravovala. Diktátor nabyl dojmu, že mu nikdo nestojí v cestě. 29. září téhož roku došlo bez naší účasti k Mnichovské dohodě a Hitler byl na koni, zatímco si západní představitelé mysleli, že odvrátili válku. Jenže ani ne do roka, 1. září 1939, napadlo Německo Polsko a začal nejkrvavější konflikt dějin. Podle odhadů si vyžádal 62 milionů obětí, v rámci genocidy bylo vyvražděno okolo 6 milionů Židů, ale v koncentračních táborech zemřely kvůli nacistickým perzekucím další miliony nepohodlných.
Výsledek polozapomenuté konference v Évianu by měl být velkým varováním nejen v současné nejisté době, ale i pro všechny budoucí generace. Zlu se nedá ustupovat.
