Článek
Už během dospívání, kdy jsme s partou vyráželi do klubů a barů, se mi oslavy konce roku (a začátku toho nového) moc nezamlouvaly. To bylo ještě na přelomu milénia a nic takového jako tiché ohňostroje nebo slavnostní akce až na Nový rok v podvečer alespoň v našem městě neexistovalo. Hlučná světelná show se odpálila z náměstí krajského města přesně o půlnoci a kravál pokračoval až do rána. Hluk netvořili jen petardy a rachejtle, ale i opilci a neustále houkající vozidla IZS.
Kromě městem organizovaného půlnočního ohňostroje hluk o silvestrovské noci zůstává. Petardy, rachejtle i ohňostroje jsou slyšet poslední prosincový den už brzy odpoledne a chaos graduje kolem půlnoci. Pak nastává křik opilců, houkání sanitek a tak dále.
S rodinou jsme Silvestra začali zcela ignorovat asi před patnácti lety. Nutit se do zábavy ve městech plných opilců, to není nic pro nás. Televizní program býval v té době také z našeho pohledu tristní. A když na svět přišly děti i organizovaná zábava na chalupě daleko od davů jásajících lidí vyšuměla.
Ono se to na první pohled nemusí zdát, ale silvestrovské oslavy jsou pro mnohé traumatem. Jasně, jde sice o jednu noc v roce, ale malé děti se potřebují vyspat, senioři nebo nemocní také. Bujará opilecká noc je zbytečnou zátěží pro složky IZS i lékaře a zdravotní personál v nemocnicích a na pohotovostech. To už vůbec nemluvím o domácích mazlíčcích, hospodářských zvířatech nebo třeba ptácích, pro které jsou ohňostroje a petardy nevýslovným traumatem. A to všechno jen z tak primitivního důvodu, že se mění datum, které bylo kdysi zcela náhodně vybráno jako přelom roku.
I letos na Silvestra bude „veselo“
1. leden jako nástup římských úředníků do funkce
V hluboké minulosti byl počátek nového ročního cyklu odvozen od rovnodennosti nebo slunovratu, což bych jako důvod oslav chápal více. V našich končinách se konec roku slaví týden po Štědrém dnu a začátek roku dle gregoriánského kalendáře připadá na 1. ledna. Tento kalendář zavedl v roce 1582 papež Řehoř XIII. jako reformu původního juliánského kalendáře, aby opravil nepřesnosti s posunem jarní rovnodennosti.
První leden byl ale už v římských dobách stanoven jako nový začátek. Za Julia Caesara se v roce 46 př. n. l. zavedl takzvaný juliánský kalendář, který zcela překopal starý a dosti chaotický římský kalendář.
Caesar stanovil 1. ledna jako začátek roku ze zcela praktického důvodu, v tento den vstupovali do úřadu nejvyšší úředníci republiky – konzulové (consul ordinarius). Do té doby se v říši měnil rok na počátku března. Caesar tak leden, který úředníci a astronomové pojmenovali po bohu Janusovi, vybral pouze kvůli usnadnění úřednické práce.
Po pádu Římské říše sice nebyl 1. leden vždy univerzálně uznáván jako začátek kalendářního roku a v mnoha evropských zemích začínal rok už 25. prosince nebo třeba i kolem Velikonoc. Nicméně gregoriánský kalendář nové datum v pozdním středověku sjednotil.
Rum v akci jde před koncem roku na dračku
Konec roku je běžný den
Ano, s koncem roku a začátkem toho nového přichází vhodný čas bilancovat a dávat si předsevzetí. Ale hromadně slavit? O rok starší budeme všichni o narozeninách, tak nač ten povyk? Kvůli nástupu dávných římských úředníků do funkce?
Skutečnost, že se blíží poslední den kalendářního roku, mně připomínají jen lidé v obchodech s plnými nákupními vozíky tvrdého alkoholu, který je zrovna v akci. 31. prosince jdeme spát, kdy se nám chce, jednou v roce si dáme špunty do uší a máme klid. S plánovaným omezením míst, kde se nebudou smět odpalovat petardy, snad bude od příštího roku více klidu všude.
