Vincenz Czerny. Trutnovský rodák, vizionář a otec kosmetické chirurgie prsu

Plastická chirurgie tak, jak ji známe dnes, je poměrně mladou disciplínou. Její začátky však lze spolehlivě vypátrat už ve starém Egyptě, kdy dávní chirurgové dokázali opravit třeba zlámaný nos. Za otce „kosmetické chirurgie prsu“ však lze považovat trutnovského rodáka Vincenze Czernyho, mimochodem skvělého lékaře a chirurga, jenž vůbec jako první provedl rekonstrukce ženského prsu a přispěl tak k rozvoji oboru, o který je v současnosti stále větší zájem. Czernyho zákrok byl ale v mnoha ohledech jiný.

Czerny se narodil v roce 1842 do rodiny trutnovského lékárníka. Jeho kariéra začala strmě stoupat již během studií. Studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, ale přešel do Vídně, kde získal doktorát v roce 1866. Už o pět let později byl jmenován profesorem chirurgie na univerzitě v německém Freiburgu.

Plastická chirurgie v jeho době prakticky neexistovala a první úprava poprsí, ke které se ještě dostaneme, úzce souvisela s jeho hlavním oborem. Czerny se věnoval hlavně chirurgickým postupům souvisejícím s rakovinou. Vyvinul několik speciálních technik pro operace nádorových onemocnění a už v roce 1887 provedl vůbec jako první odstranění části ledviny zasažené karcinomem. Při působení na věhlasné univerzitě v Heidelbergu, kam přesídlil, také založil Institut pro experimentální výzkum rakoviny. Ten v tomto německém městě stále sídlí pod názvem Německé centrum pro výzkum rakoviny. Několik let zde také provozoval nemocnici specializovanou na pacienty s touto zhoubnou chorobou.

Jeho záběr byl ve své době tak obrovský, že dokázal operovat i mnohé další neduhy. Například v roce 1879 opět jako první chirurg zvládl odstranit dělohu přes vagínu. Sledoval i nové postupy a sám podle nich postupoval při zákrocích.

Mezi jeho nejznámější přínosy patří první pokus o rekonstrukci prsu pomocí tukové tkáně, jenž proběhl v Heidelbergu. Zákrok se uskutečnil v roce 1895 u pacientky, které odoperoval nezhoubný nádor na levém prsu. Operace nádoru proběhla bez komplikací, ale žena si poté při jedné z rutinních kontrol posteskla, že má na jedné straně propadlý hrudník, což jí moc nepomáhá v kariéře, jelikož je zpěvačkou.

Czerny okamžitě věděl, jak ženě pomoci. Nabídl jí estetickou úpravu hrudníku pomocí její vlastní tukové tkáně. Zpěvačka totiž měla na zádech lipom, tedy nezhoubný tukový nádor. Ten Czerný nejprve ze zad odoperoval, načež jej obratně voperoval na místo odstraněné prsní tkáně. Ve své době šlo o naprostou inovaci na poli chirurgie a dnešní mluvou bychom Czerného mohli směle nazvat vizionářem. Jeho přístup totiž inspiroval chirurgy po celém světě a zároveň dal naději mnoha ženám, které v té době trápila podobná asymetrie hrudi.

Za Czernyho života, jenž vyhasl v roce 1916, nebyla podobná operace zaznamenána. Až v roce 1920 byly popsány další podobné zákroky, během nichž byl ženám odebrán jejich vlastní tuk z břicha nebo hýždí a implantován do poprsí.

Jenže ne všechny pacientky měly dostatek vlastního materiálu, který by se mohl přeoperovat na hruď, a tak lékaři přemýšleli, jak tukovou tkáň nahradit. Některým ženám byla ve snaze o zvětšení prsou implantována dobytčí chrupavka, zámožnějším pacientkám dokonce i slonovina. Jsou ale známé i případy, kdy byly do těla vpraveny skleněné kuličky, dřevo, guma nebo parafín. Nehledě na materiál, většina žen měla po takové augmentaci zdravotní obtíže spojené s bolestivými infekcemi a některé pacientky zemřely.

Někdy kolem druhé světové války přišel na řadu silikon. Ten si nejprve nechávaly ženy v Japonsku vpravovat do poprsí injekčně, což bylo bolestivé a většinou augmentace opět skončila špatně, nejčastěji odumíráním okolní tkáně. Silikonové injekce byly v následujících letech zkoušeny i v Evropě, avšak i jejich vylepšené verze končily komplikacemi. Současně se začaly používat hydronové implantáty, avšak ani ty se moc neosvědčily, protože implantát rychle tvrdl.

Na řadu tak opět přišel silikon v podobě implantátů vyvinutých Thomasem Croninem a Frankem Gerowem. Pro testování novinky byla vybrána fenka jménem Esmeralda, která implantát nosila jen několik týdnů. Přesto lékaři považovali experiment za úspěšný a v roce 1961 svoji metodu představili veřejnosti. První implantáty sice byly bezpečnější než předchozí, avšak neměly dlouhou životnost. Některé pískaly v letadle a prakticky až od 90. let minulého století lze výplně pro augmentaci prsu považovat za relativně bezpečné. A jako alternativa se stále používá Czernyho metoda zvětšení poprsí vlastním tukem.

Zdroje: onadnes.cz, reflex.cz, pressreader.com