Zavedení školních uniforem může vyřešit mnoho problémů

České základní a střední školství jakoby stále dohánělo ujíždějící vlak. Až na světlé výjimky se řada institucí jen těžko sžívá s tím, že klasickou šikanu dnes nahrazuje kyberšikana, osnovy nedokáží plně reflektovat současný dynamicky se proměňující svět a nůžky mezi bohatými a méně bohatšími dětmi se stále více rozevírají, což přináší další sociální problémy. Děti si porovnávají své telefony a hlavně oblečení.

A právě oděv se pro mnoho žáků stává ukazatelem toho, kdo „kam patří“. Kdo si nemůže dovolit značkové kousky či nemá nové oblečené reflektující trendy dospívajících, bývá někdy odsunut na okraj. V horším případě je terčem posměšků a šikany.

České školy si s tímto problémem moc nevědí rady a v podstatě s tím, jak drahé, či levné oblečení žáci nosí na výuku, moc dělat nemohou. V brněnské ZŠ v Sirotkově ulici se sice snažili vnést do výuky alespoň trochu slušnosti a žákům a žákyním zakázali chodit do školy v teplácích a dívkám pak i nošení triček odhalujících břicho či dekolt. Jenže restrikci krátce po medializaci zrušila školní inspekce.

Zavedení školních uniforem je přitom osvědčeným postupem, jak předejít nejen problémům se šikanou spojenou se stylem oblékání, ale i nevhodným oděvům nošeným do výuky. Ve Velké Británii, kde jsou takové uniformy standardem, se většinou ze strany rodičů setkávají s kladným názorem.

Uniformy totiž smazávají rozdíly, které děti neumějí ani nemohou ovlivnit. Vznikají tak vazby mezi dětmi, jež nejsou založeny na předsudcích.

Jednotný oděv navíc vytváří dojem soudržnosti a z psychologického hlediska funguje podobně jako týmový dres. Děti pak často vnímají školu jako místo, kam skutečně patří. Z těchto důvodů i zaměstnavatelé, zejména velké firmy, zavádějí firemní oblečení.

V zemích, kde školní uniformy fungují dlouhodobě, si učitelé pochvalují atmosféru v hodinách a vidí pozitivum i ve snazším dodržování pravidel a větším respektu k prostředí školy. Není to však tím, že by oblečení samo o sobě měnilo chování, ale děti podvědomě cítí, že „jsou v tom spolu“.

V domácnostech díky školním uniformám odpadnou ranní debaty, co si vzít na sebe. Zmizí věčné dohady o značkách, nápisech na tričkách a potřeba stále nakupovat něco lepšího a novějšího, co je právě trendy. Tím pádem může mít uniforma paradoxně ekonomický efekt – rodiče, i v případě, že by uniformy hradili z vlastních prostředků, nemusí investovat do tolika dalšího oblečení a děti se necítí nucené držet krok s módou, která se mění každým měsícem. Zůstane tak pouze nutnost kupovat oblečení na mimoškolní aktivity, kterého ale rozhodně nemusí být tolik.

Jednotné oblečení usnadňuje orientaci učitelům i žákům. Na školních akcích nebo výletech je okamžitě jasné, kdo k jaké skupině patří. A ve škole samotné je jednodušší rozpoznat, pokud se mezi žáky objeví někdo cizí.

Debata o školních uniformách v Česku na stole není a jen těžko s ní někdo přijde. Bohužel. Rodičům i dětem se jen zmínka o jednotném školním oblečení jeví jako omezování osobní svobody či jako restrikce. Jak jsem ale shrnul výše, není tomu tak.

Uniforma totiž nemá omezovat a jak je vidno v zahraničí, ani neomezuje. Naopak může vytvořit prostředí, kde je méně tlaku, méně srovnávání a více prostoru pro to, co je ve škole skutečně důležité.

Třeba je teď ten pravý čas rozvířit debatu o uniformách. Nemusí jít přitom o žádné zastaralé kousky, ale o moderně střižené oděvy, na jejichž formátu by se klidně mohli podílet sami žáci například formou anket či vlastních návrhů.