Článek
Michal s Bárou spolu jsou od vysoké školy, ze dne na den si byli nejlepšími přáteli i milenci. Ale časem si oba přiznali, že jejich svět je o trochu širší, než si kdysi mysleli.
A tak se objevil Viktor.
Nebyl to žádný náhodný úlet z večírku. Byl to člověk, který do jejich života vstoupil skoro tiše - nejdřív jako známý, pak jako kamarád… a nakonec jako někdo, koho si Bára pustila blíž. Michal o tom věděl od prvního momentu. Ona mu nikdy nelhala. To si přísahali už dávno: raději pravdu, i kdyby byla komplikovaná.
Večer seděli všichni tři v obýváku. Tlumené světlo lampy kreslilo na stěnách měkké stíny a ticho přerušoval jen zvuk vína nalévaného do sklenic.
Bára se posunula blíž k Viktorovi. Bylo vidět, že mezi nimi funguje zvláštní, tichá chemie. Když se k němu naklonila a dotkla se jeho ramene, Michal nezaznamenal bodnutí žárlivosti. Spíš naopak — zvláštní horko mu projelo tělem. Nebylo to poprvé, co to cítil. Naučil se to nepovažovat za nic špatného.
Viktor se k ní naklonil taky a na chvíli se jejich čela dotkla. Nebylo třeba slov. Michal seděl na kraji pohovky, tiše, skoro nehybně, ale uvnitř něj to pulzovalo.
Věděl, že se na to může dívat. Že mu to dovolují. Že to dokonce respektují.
A to bylo to, co ho na tom přitahovalo nejvíc — ta absolutní otevřenost.
Když se pak Bára s Viktorem na chvíli ztratili v jemných dotecích, Michal zadržel dech. Nic víc neviděl, jen náznaky, siluety, drobná gesta… a přesto to bylo víc než jakýkoli film, který kdy viděl. Cítil její energii, její radost, a ta se nějak vracela zpět k němu.
Po chvíli se Bára pomalu zvedla a nabídla Viktorovi, ať s ní jde do ložnice. Ještě před tím, než to udělala, podívala se na Michala pohledem, který zrcadlil otázku: ,,Můžu?”
Michal jen tiše přikývl. Věděl, co bude následovat. S každým vzdechem jeho manželky mu začínalo být čím dál více jasné, že je Viktor lepší milenec než on.
Bára byla pryč s Viktorem celou věčnost.
Stěny odrážely hlasité vzdychání i drnčení postele. Michal poslušně čekal.
Po delší chvíli přišla Bára opatrně za ním a sedla si mu na klín bokem, lehce mu položila ruku na bradu a přimhouřenýma očima se na něj usmála.
„Jsi v pořádku?“ zašeptala.
„Jsem,“ odpověděl tiše. „A víc než to.“
Položila mu hlavu na rameno, jako by věděla, že právě to je ten okamžik, který mu patří.
Michal ochotně a rád připravil pro oba milence něco na zub
Po chvíli se však Bára vrátila k Viktorvi, který už byl připravený na druhé kolo.
Michal jim mezitím alespoň nachystal drobné občerstvení. Šampaňské a olivy, aby se po tom namáhavém výkonu hezky občerstvili.
