Článek
„Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.“ (Genesis 3:6)
Eva sáhla po ovoci, a proto nemůžeme mít hezké věci. Toto hrubě zjednodušené úvodní prohlášení, které zdánlivě postrádá vážnost, kterou toto téma vyžaduje, je nicméně docela obsáhlým shrnutím děsivé síly, kterou má církevní učení na sociální a právní postavení ženských práv. Autorka si přeje, aby se dalo říci „kterou církev měla“, ale pozice křesťanství, a zejména Vatikánu, je stále pozoruhodně silná, pokud jde o rozhodnutí, která jsou přijímána na vládní úrovni a utvářející společenské normy.
Kromě nechvalně známých biblických citátů, jako je 1. Korintským 13,14:34: „Jako ve všech obcích Božího lidu, ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon.“, příležitostného papežovo prohlášení, které se objevuje na titulcích, nebo téměř popkulturní debaty, kdy přesně život začíná, existuje obrovské množství témat, teologických studií, výkladů a hmatatelných příkladů ze skutečného života, které nám mohou poskytnout komplexní pohled na morálku křesťanů.
Křesťanství: katolicismus, pravoslaví a mnoho dalších
Východo-západní schizma z roku 1054 bylo formálním rozdělením katolické a východní ortodoxní církve, kterému předcházely různé spory teologické a církevní povahy. Od počátku křesťanského hnutí byly četné a časté debaty o významu písem, povaze Nejsvětější Trojice, způsobech a místech uctívání nebo o moci vůdců a proroků, abychom jmenovali alespoň některé, a vedly k mnoha odvětvím, sektám a skupinám, které byly volně spjaty s učením Ježíše Krista.
Od Velkého schizmatu mezi Východem a Západem došlo také k reformaci, která začala v roce 1517 a byla zahájena Lutherovými devadesáti pěti tezemi, v nichž se zrodil protestantismus, který má v současnosti dvanáct hlavních odvětví. Klíčovým předchůdcem protestantského hnutí byl samozřejmě Jan Hus – český filozof a teolog, otec husitství, který byl za své revoluční učení v roce 1415 upálen. Křesťanství je komplexní hnutí a kongregace mnoha skupin, které často zastávají odlišné, ba dokonce opačné názory. Ani v rámci své vlastní struktury nelze křesťanství považovat za monolit.
Abychom prozkoumali dopady vlivu křesťanství na práva žen ve střední a východní Evropě, zaměříme se na dvě hlavní denominace – katolickou a východní ortodoxní – a jejich oficiální učení, jak se nachází v autoritativních zdrojích a v Bibli.
Starý zákon: Začátek hříšného vyprávění
Svatá kniha křesťanství byla předmětem rozsáhlého výzkumu a mnoha interpretací, stejně jako četných překladů. Podle portálu Christian Lingua byla Bible napsána ve třech hlavních jazycích: hebrejštině, aramejštině a řečtině, poté byla přeložena do latiny, a poté do 700 jazyků, přičemž Nový zákon byl přeložen do více než 1500 jazyků, včetně více než 100 překladů jen do angličtiny. Je snadné odvodit, že „ztraceno v překladu“ je velmi podcenění při popisu toho, co se stalo s textem, zejména pasáží a slov, která mohou mít více významů v závislosti na společenském a historickém kontextu.
Máme-li na paměti vše výše uvedené, bez ohledu na to, jak hluboko se ponoříme do různých výkladů biblických veršů a jejich skutečných záměrů, nejdůležitějším aspektem je, jak byly a nadále budou využívány k určení a ospravedlnění postavení žen ve společnosti a samotné církvi.
Genesis, v podrobnostech o původu světa a lidských bytostí, vykresluje obraz zahrady Eden, ráje, ve kterém byli muž a žena navrženi tak, aby žili, bez ohledu na jakékoli těžkosti a utrpení. Pod jednou podmínkou: mají zakázáno ochutnat ovoce ze stromu poznání dobra a zla. Eva je hadem zlákána ke vzpouře, nabízí Adamovi ovoce a zpečetí vyhnání z Edenu, zatímco je Bohem prokleta: „Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.““ (Genesis 3:16). Zde vstupují do hry výše uvedené překlady a interpretace.
Strom je vykládán buď jako zdroj poznání dobra a zla, nebo poznání všeho a také (podle židovské tradice) jako příčina trestu smrti. Dokonce neexistuje ani shoda v tom, co přesně je had a ovoce. Nejběžnějšími obrazy v křesťanské ikonografii jsou had a jablko. Eva sáhla po poznání všeho, dobra i zla, sáhla po propletení obou a učinila Adama spolupachatelem při ztrátě věčného ráje.
Prvotní hřích ubohé ženy navždy poskvrnil zbytek lidstva a způsobil, že ženy při porodu trpí nesnesitelnými bolestmi. Vestavěné utrpení je koncipováno jako trest a očekává se, že ho budeme snášet. Podle oficiálního prohlášení polského ombudsmana se pouze 14 % porodů v roce 2022 uskutečnilo s epidurální anestezií, kterou hradí Národní zdravotní fond (NFZ). Epidurální léčba je financována vládou, ale není široce dostupná především kvůli nedostatku odborníků, kteří by byli schopni anestezii spravovat. „Nemožnost skutečně provést anestezii, když je to zákonem zaručeno, může znamenat porušení práv pacienta na respektování důstojnosti a intimity, léčbu bolesti a práva na zdravotní služby,“ uvádí ombudsman.
Situace ve zbytku Evropy není o moc lepší. I když je právo na úlevu od bolesti teoreticky zajištěno, existuje mnoho příkladů žen, které nejsou řádně informovány o prostředcích, které mají k dispozici, že jim byl odepřen lék proti bolesti nebo že se nacházejí v situaci, kdy je epidurál dostupný pouze v největších nemocnicích ve velkých městech. Navíc argument, že rodit přirozeně „tak, jak to Bůh zamýšlel“ je lepší verze, zůstává živý a zdravý. Chraň Bůh (sic!), abychom zapomněli na mýtický trest za zvědavost a odmítnutí žít v požehnaném zapomnění. Očekávání, že poneseme Evinu vinu, je přítomno nejen ve fyzické bolesti, ale také v odpovědnosti ženy za „slabosti“ mužů. Obviňování obětí v případech sexuálního napadení je nejkřiklavějším příkladem. Teoreticky mají ženy právo netrpět při porodu a nejsou zodpovědné za chování mužů. Ve skutečnosti je jablko stále uvízlé v Adamově krku a on je zákonodárcem s výkonnou mocí.
Než měla Eva příležitost spáchat vůbec první hřích a být zatížena bolestí a podřízeností svému manželovi, byla stvořena jako pomocnice a společnice prvního člověka a byla vyrobena z jeho žebra. Adamova potřeba společnosti a pomoci při plnění jeho úkolu vládnout světu se nějak nevykládá jako jeho slabost: bez ženy by nebylo muže. Obvykle se to chápe jako méněcennost ženy a potřeba být muži vděčná za svou existenci, i když jedna z interpretací původu Evy je také interpretací rovnosti: oba, muž a žena mají stejnou přirozenost, stejné tělo ovládané stejnými mechanismy a stejný původ, protože oba byli stvořeni z Boží vůle - 1. Korintským 11:12: „V Kristu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy, vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu – všecko pak je z Boha.“
Učení apoštolů a dopisy křesťanským komunitám obsažené v Bibli však ponechávají jen malý prostor pro debatu o tom, jak byly vykládány: „Žena ať přijímá poučení mlčky s veškerou podřízeností. Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva. A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení. Spasena bude jako matka, jestliže setrvá ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti.“ (1 Timoteovi 2:11–15) nebo „Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže.“. (1. Korintským 11:9). Eva sáhla po ovoci, proto pro vás žádná univerzita ani samostatný bankovní účet a hlasovací právo.
Vyprávění o nevolnictví, méněcennosti a špatném úsudku je obzvláště nebezpečným nástrojem, protože poskytuje ospravedlnění pro zneužití, opomenutí a omezení práv a svobody.
Nový zákon: Začátek nepříliš revolučního vyprávění
Model dokonalé ženskosti v postavě Panny Marie a obraz zbožného ženství namalovaný Novým zákonem sloužily a stále fungují jako čočka, jejímž prostřednictvím bylo volební právo a emancipace karikováno. I když lze Kristovo učení považovat za revoluční pro dané období, s evangeliem lásky a vzpoury proti pozemským okovům, udělalo jen málo pro to, aby drasticky změnilo pohled na roli žen ve společnosti a náboženských hnutích.
Zdá se, že církev věří, že skrze mariánství si váží všech žen; Bujwidowa (polská feministka a aktivistka, 19. století) si však správně všimla: „Křesťanství mělo na rozdíl od všeobecného přesvědčení malý dopad na významnou emancipaci žen. (…) Krev křesťanských mučednic však na obranu křesťanství tekla hojně a 40 % náhrobků v římských katakombách patří ženám.“ (Bujwidowa 23). Ženy také sehrály významnou roli při udržování náboženských tradic během nepředstavitelných zmatků, které Evropu sužovaly po většinu tisíciletí. Přesto ženy stále nejsou vnímány jako rovnocenné, pouze jako služebnice nejasného „účelu“.
Místo žen v církvi
„Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh.“ (1. Korintským 11:3)
Tato struktura moci sestupující od Boha ke Kristu, od Krista k muži a od muže k ženě je velmi zodpovědná za nedostatek rovnosti v křesťanských institucích. V katolické a východní pravoslavné církvi se ženy nemohou stát vysvěcenými kněžkami. Podle pravoslavného výkladu „služba ženy nespočívá ve funkcích; spočívá v její přirozenosti.“ (Jovkovska 113). Podobně katolická církev vidí úkol žen v náboženství přesně tak, jako vidí uctívanou Boží Matku – pouze jako matku – vyživující a trpící ochránkyni, pasivní následovnici čekající na pokyny od mužů vedoucích každého k vyššímu účelu.
Pohled na ženy jako nevhodné pro hlavní role v církvích se následně přenesl do toho, že nebyly schopny zastávat určité role související s jinými výkonnými funkcemi. Náboženské učení a společenské normy se vzájemně prolínají a legitimizují (Kupari, Vuola 2). Ženy v církvi mohou být svaté, hříšnice, misionářky, jeptišky, oddané teoložky nebo matky a manželky vychovávající nekonečná hejna nových věřících, přesto jsou vyloučeny ze vstupu do formální hierarchie, která drží skutečnou moc nad institucí. Zní to povědomě, že?
Na rozdíl od katolicismu nemá pravoslaví ústřední autoritu odpovědnou za výklad pravidel a dogmat. Oba se však shodují, že mužství je pro kněžství nezbytné kvůli Kristu: kněží stojí na místě Ježíše, který byl muž, proto je kněžství omezeno pouze na muže (Kupari a Vuola 5). Logické, že? Tak to nechte být.
Postoj církve k tématům sexuality, genderu, antikoncepce, potratů a rozvodu dále zapouzdřuje ženy v tradiční rodinné jednotce a roli čisté matky a poslušné manželky. Střední a východní Evropa zná pouze jednu teokracii – Vatikán. Země jsou sekulární, s církví a státem oficiálně oddělenými a náboženskou svobodou zaručenou. Neznamená to, že mezi těmito dvěma institucemi neexistují žádné vlivy. Daleko od toho. Se zvláštní rolí ve společnosti má církev stále značný vliv na utváření společenských norem a následně práva, jak velmi dobře popsala Marie Juul Petersen ve svém informačním dokumentu „Svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení a práva žen“:
„Náboženské instituce jsou mocnými aktéry v mnoha kontextech, nejen na komunitní úrovni, ale také na regionální a národní úrovni, ovlivňují rozhodovací procesy v politickém, ekonomickém a veřejném životě, ať už formálně nebo neformálně. Ve většině náboženských tradic se ženy neúčastní náboženských institucí na stejné úrovni jako muži a možnosti zastávat náboženské vedoucí pozice jsou omezené, pokud vůbec existují. To znamená, že ženy mají méně příležitostí ovlivňovat rozhodování interně v instituci a v širším měřítku - v politickém, ekonomickém a veřejném životě.“ (Petersen 8)
I když svoboda vyznání je zaručená, svoboda od náboženského vlivu nikoli
V církvi muži určují pravidla, která platí pro ženy, a ironie této situace se zdá být ztracena zejména u papežů. Výroky papeže Františka o ukázňování dětí a sobectví nemít potomky se dostaly do hlavních zpravodajských kanálů a způsobily pozdvižení. Mít a vychovávat děti je považováno za ženskou záležitost a odpovědnost, jako by početí a následné rodiny bylo možné dosáhnout bez přispění mužů. „Teologie těla ztotožňuje přirozenost žen s tím, že jsou matkami, zatímco přirozenost mužů není považována za otce. Zdá se, že mužům stačí být jen muži!“ (Keller 9)
S takovými interpretacemi genderových rolí ve světě domácností s dvojím příjmem, žen užívajících si nedávnou a ještě ne zcela dokončenou emancipaci, mužů, kteří se chtějí podílet na rodinném životě, ekologické krize a mnoha dalších problémů, se církev prezentuje jako instituce, která není ochotna připustit, že některé ze starodávných hodnot, které zastává, nelze udržet a mohou být pro její členy prostě škodlivé.
Dopis Jana Pavla II. biskupům katolické církve o spolupráci mužů a žen v církvi a ve světě z 31. května 2004 začíná následujícími slovy: „Církev, odbornice na lidstvo, má trvalý zájem o vše, co se týká mužů a žen“. Dá se říci, že v rámci organizace není příliš pochyb o tom, že je v pozici autority, pokud jde o lidskost.
Spolupráce zmíněná v názvu dopisu slouží „uznání rozdílu mezi mužem a ženou“ a rámuje diskurz o pohlaví, genderu a neheteronormativních vztazích kolem popírání jakýchkoliv rozdílů mezi lidskými bytostmi, ať už biologických nebo společenských, přičemž se uvádí, že „sklon je silně zdůrazňovat podmínky podřízenosti, aby vznikl antagonismus: ženy, aby byly samy sebou, se musí stát muži. Zneužívání moci je pro ženy odpovědí. Tento proces vede k protikladu mezi muži a ženami, v němž je zdůrazňována identita a role jednoho v neprospěch druhého, což vede ke škodlivému zmatku ohledně lidské osoby, který má své bezprostřední a smrtící účinky ve struktuře rodiny.“
Dopis se silně opírá o nejtradičnější chápání a absolutní dichotomii mužů a žen a zdůrazňuje roli ženy jako služebnice: „Mezi základní hodnoty spojené se skutečným životem žen patří to, čemu se říká „schopnost pro druhé“. Přestože určitý typ feministické rétoriky klade požadavky „na nás samých“, ženy si ve svých životech uchovávají hlubokou intuici dobra těch činů, které vyvolávají život a přispívají k růstu a ochraně toho druhého.“
Tento dokument je naprosto jasný o postavení Jana Pavla II. jako hlavy katolické církve ohledně ženské role ve společnosti i samotné církve, neboť v závěru říká: „(…) vyhrazení kněžského svěcení pouze mužům nijak nebrání přístupu žen k srdci křesťanského života. Ženy jsou povolány, aby byly jedinečnými příklady a svědky pro všechny křesťany toho, jak má Nevěsta v lásce odpovídat na lásku Ženicha.“
„Být rovný v Kristu, ale odlišný v povinnostech“ má silný náznak diskriminace a povrchního začlenění. Je těžké udržet výhodu v pochybnostech a nevidět taková oficiální prohlášení jako do očí bijící a účelové dezinterpretace feminismu a emancipace. Existují křesťanské feministky a jsou v samotné církvi. Feminismus, se svými mnoha vlnami, podobně jako křesťanství, není monolit . Jde o to dát ženám hlas a volbu – obojí je křesťanskými autoritami popřeno a jejich platnost zpochybňována.
Závěr
Křesťanství je největším evropským náboženstvím, jeho učení se dostalo na kontinent již v prvním století našeho letopočtu, proniklo do všech aspektů života, od umění, přes vzdělávací systém až po společenské normy, následně ovlivnilo politiku a legislativu. Znalost původu situace nám umožňuje lépe ji pochopit a změnit.
Všechno je politika, když jste žena.
Seznam pramenů informací:
Citáty z Bible: http://www.biblenet.cz/
Bujwidowa, Kazimiera. Czy kobieta powinna mieć te same prawa co mężczyzna? Kraków, 1909.
Jovkovska, Aneta. Is There Discrimination Against Women by the Orthodox Church in the Republic of North Macedonia?, OCCASIONAL PAPERS ON RELIGION IN EASTERN EUROPE XLI, 6, St. Clement of Ohrid Faculty of Theology, Skopje, Republic of North Macedonia, 2021.
Kupari, Helena. Vuola, Elina. Orthodox Christianity and Gender, Dynamics of Tradition, Culture and Lived Practice, New York, 2020.
Petersen, Juul Marie. FREEDOM OF RELIGION OR BELIEF AND WOMEN’S RIGHTS. LEAVING NO ONE BEHIND: A SERIES OF BRIEFING PAPERS ON FREEDOM OF RELIGION OR BELIEF AND THE SUSTAINABLE DEVELOPMENT GOALS. BRIEFING PAPER # 4 The Danish Institute for Human Rights, Copenhagen, 2021.
Heller, Karin , Women And The Catholic Church: Turning Point in Pope Francis’ Pontificate? Theology Faculty Scholarship. Paper 5., Whitworth University, Spokane WA, 2019.
Pelizzari, Noemi. The Catholic Church’s influence on women’s conditions and lifestyle in Europe. An historical work starting from the Early Modern Age, Venice, 2022
John Paul II, Letter to the Bishops of the Catholic Church on the collaboration of men and women in the church and in the world, Vatican, 2004
Madigan, Patricia. Freedom of Religion, Belief and Gender – a Catholic Perspective, commissioned by the Australian Human Rights Commission for its research and consultation project on Freedom of Religion and Belief in the 21st Century, pp 5-6,17-19, 2010
Christodoulou, Kyriaki. The position of women in the Church,
https://orthodoxtimes.com/the-position-of-women-in-the-church/, Orthodox Times, 2020
