Článek
Pomáhat je bezesporu důležité a záslužné, slyšíme poměrně často. Před vánočními svátky jakbysmet. Mnohé organizace a jedinci útočí na naše city a využívají, žel někdy až zneužívají, naši emocionální oslabenost a rozechvělost, kterou leckdo cítí, než se dostaví vlastní svátky. Poté již zapomínáme, neboť před sebou míváme plné stoly a pod stromečkem spoustu dárků. Jinou věcí je, že jich většinu vůbec nepotřebujeme. O přejídání ani nemluvě…
Z psychologického hlediska je zapotřebí zmínit, že ne každá poskytovaná pomoc je vítána. Jen si vzpomeňme na své děti, jak se v části situací snaží prosadit samy. Dokonce jsou schopny proti rodičům a kamarádům použít násilí, aby dosáhly svého. Proto pamatujme na případy, kdy se pomáhající osoba snaží, přichází s nabídkou, ale někdy se potáže se zlou. Plným právem se pak cítí v duchu známého životního jevu - „za dobrotu na žebrotu“.
Než by k pomáhání došlo, musí se jedinec rozhodnout, že tak vůbec učiní. Jedná se o dost složitý proces. Jeho obsah si můžeme naznačit pomocí následujících otázek. Proč zrovna já? Nemá se náhodou starat každý sám o sebe? Všichni by přece za své chování měli převzít a mít osobní odpovědnost. Má já být potrestán, abych někomu pomohl z důvodu, že jsem se dříve ve škole snažil, nyní mám dobrou práci a slušné příjmy? Když mu dám peníze, neuplácím ho? Nepodporuji nesprávný styl jeho žití? Vždyť bych se spolupodílel na faktu, že nezačne pracovat a bydlet. Mám si snad někoho vzít na svědomí? Co jestli mě někdo pochválí, že jsem byl ochoten pomoci? Ale pak narazím na jiného, který mě bude kritizovat? Co říká zákon? Jak hovoří zvyklosti? A napoví mi něco morálka? Máme dnes u nás nějakou? Všude je plno řečí, ale skutek utek. Jen se rozhlédněme, jak skvěle u nás funguje zásada právního státu. Zejména vymahatelnost práva. Složitá cesta…
Uvažujme o posunu, že se člověk rozhodne pro pomoc. Existuje několik překážek na straně bezdomovce, aby mu člověk, který normálně bydlí, pomohl. Za prvé si mnozí z nich zvykli na nový způsob života. Leccos jim v něm vyhovuje. Též oni mají svou / skoro! / komfortní zónu, kterou neradi opouštějí. Jako třeba „se dát do pořádku a jít na úřad“. Podrobit se zdravotní prohlídce ad. Za druhé - mívají řadu zdravotních neduhů. Co když něco chytím? Za třetí kráčí o různé závislosti. Jako čtvrtý element je třeba zmínit jejich hygienickou úroveň. Jako pátá položka vystupují doklady. Co když poctivý občan tzv. se srdcem na dlani narazí na hledaného zlosyna? Nebo na jeho ženskou podobu / pak by mohlo jít o zlodceru? /.
Minule jsem vzpomenul svůj zážitek, jak se bezdomovci ostře pohádali a následně poprali u popelnice o dvě nalezené láhve. Kdyby měli aspoň dostatečnou úroveň sociálních a komunikačních dovedností, mohlo je napadnout, že se mohli o víno v krabici později podělit. Jak snadné, že? Nebo spojit síly při hledání. Pak by při „kontrole“ nádob na odpad postupovali rychleji a snížila by se šance, že jim „jejich poklady“ někdo sebere před jejich příchodem.
Ještě pár otázek na závěr. Jak zde vypadá úkol státu? Co by mohly a měly dělat sociální služby? Má se zapojit obyčejný občan? A jinak než že jedince bez domova odežene od svých vrátek, poněvadž se ho bojí? Nebo má koupit tzv. nocleženky, ulevit svědomí a darovat jim je? Třeba v hlavním městě je sedm stovek postelí pro bezdomovce. Nebo se k němu přiblíží a předá potraviny? Jde o lepší verzi. Peníze se „nehodí“, za ně se koupí alkohol, jak je nesčetněkrát prokázáno. Poté by bylo správné výsledek pomoci považovat za značně diskutabilní. Co si myslíte?
Předchozí části:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-bezdomovectvi-jako-trestny-cin-103176
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-bezdomovci-a-co-s-nimi-na-jejich-ceste-103460
