Článek
Leckdo si ještě vzpomene na velmi malou a mladou razítkovačku vajec a na o dost starší slečnu brigádnici v kravínu /viz odkazy dol /. Na nich jsme si ukázali dost jasně, jak působí prostředí, v němž dítě vyrůstá. Důkazů kolem sebe najdeme dost. Část budeme moci považovat za kladné a jiná naopak za záporné a nežádoucí. Myslím zde na velmi pracovité či naopak poflakující se dospělé, rodiny kuřáků, pijáků, workoholiků a nemakačenků apod. Všichni patrně měli docela „silné“ vzory, u nichž se vyškolili a v jejichž šlépějích putují životem dále. Jako kdyby předávali rodinnou štafetu. A vše jim připadá v pořádku. Přidám podpůrný argument, kdy pijáci alkoholu jsou nevývratně přesvědčeni, že pití jim pomáhá a jediný, kdo s ním má problém, jsou lidé v jejich okolí. Oni jsou v pohodě. Víme, že skutečná konstelace je právě a zcela opačná. Jen někdy padne jablko daleko od stromu.
V rodinné firmě se jeví, že by vše mělo dobře a logicky fungovat. Děti mají před sebou každodenní příklady a obrazy. Věřme, že převážně bývají kladné. Takže rodiče pracují, snaží se, starají, přemýšlejí, plánují, vyhodnocují, projevují více než dostatečnou osobní odpovědnost a další cenné a potřebné osobní vlastnosti. Sám jsem slyšel o řadě případů, jak svým dětem od určitého - a často dost nízkého - věku svěřují úkony a kroky, jimiž jim děti pomáhají. Moje poznatky hovoří o třídění zboží, jeho balení, tvorbě popisků, jindy kontrolují údaje, nadepisují a zalepují obálky, mají na starost jednodušší administrativní úkoly, vyřizování vzkazů. Děje se podle potřeby.
Zachytil jsem též jejich podíl na marketingu a reklamě atd., což náleží spíše starším. Dětem bývá osm, deset, dvanáct roků, a přece se nikdo nediví, jak pracují a starají se. Naopak okolí bere jejich počínání jako vcelku samozřejmé. A leckdy si vzpomenou a někdy též vysloví osvědčené životní moudrosti jako - „je třeba ohýbat proutek, dokud je mladý“ a „co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“. Ony sice neplatí zcela dokonale, ale svůj významný motivační obsah a náboj obsahují. Řada občanů si navíc povšimla, že u dětí z rodin, kde mají rozjetou rodinnou firmu, pozorují vyšší osobní odpovědnost a celkově lepší osobní vlastnosti. A zpravidla se nepodílejí na obecních a městských lumpárnách jejich vrstevníků a používají méně neslušných výrazů. Dalo by se napsat, že se zvýšenou pravděpodobností si váží práce lidí a zejména výsledků. Sami se totiž už v relativně nízkém věku přesvědčili, jak leccos nevzniká lehce, kolik se musí investovat času, peněz, energie, pozornosti atd. Proč by něco ničili?
Přesto by ve firmě působící rodiče měli být duševně připraveni na fakt, že jejich potomek je nenapodobí a rodinný podnik nepřevezme. Ani v něm nebude působit. Ba dokonce se o něj ani nebude zajímat. Často se práci vyhýbá, ale pokud se sypou penízky, je spokojen. Leckdy se rodinné vztahy dostávají do dost velkého pnutí, které nekončí pokaždé hezky. Odůvodněním je, že část potomků denně vystavovaný vzor začne považovat za nedobrý, omezující, nudný apod. Raději by si zvolili jinou cestou. Je do debaty, jestli budou mít možnost. Ruku na srdce - kam povede práce někoho, kdo k ní je přinucen? Jistě ji může odvést a zřejmě i na dobré úrovni, nicméně zázraky, jiskru, zápal a nadšení od něj sotva budeme moci očekávat.
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-proc-na-brigady-ne-jeste-drive-87417 /
