Článek
Jasně si uvědomuji, že mezi námi žije část občanů, kteří si přejí, aby se mezi námi, pokud možno, nepohybovali cizinci. Nebo aby jich bylo co nejméně. Případně aby pouze mlčeli a pracovali a nijak se neprojevovali. Jejich obavy a strach jsou přirozené. Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme k dispozici informaci, že nejvyšších hodnot dosahují u málo znalých jedinců. Nemusíte souhlasit, ale jde o ověřitelný fakt.
Pokud bych měl nabídnout konkrétní příklad, napadá mě návštěva cizího města u nás v Čechách či na Moravě nebo premiéra dovolenkové destinace. Pociťujeme lehké napětí? Jsme nervózní? Myslíme si, že se může stát něco nebezpečného? Brnkají nám, jak se mezi lidmi říká, nervy? Není nám úplně lehce? Ocitáme se ve stavu zvýšené citlivosti? Patrně na všechny budeme odpovídat kladně. A stejně tak se děje s cizinci. Znám paní středního věku, která trpěla poměrně silnými předsudky vůči občanům černé pleti. Byla tak vychována v původní rodině. Poté se na několik hodin ocitla v rodině, která zrovna hostila tříčlennou skupinku studentek z Francie. Jedna z nich byla černoška. Paní se cítila „divně“, špatně se jí dýchalo, držela se od ní co nejdále. Postupně se však uvolňovala, neboť zjistila, že se není čeho bát. Jak se zaposlouchala do překladu dcery paní hostitelky, která byla dlouhá léta její kamarádkou, zjistila, že se baví o docela obyčejných věcech a že reaguje „správně“. Neroztála hned, ale setkání s mladou černoškou se pro ni stalo klíčovou událostí. Ledy byly prolomeny.
V případě nadpisu zajisté nekráčí o úplně tradiční spojení. V praxi však není vyloučeno. Spojitost se právě chystám objasnit. Neměli bychom se / tolik / poddávat obecným názorovým stereotypům Něco si kupříkladu myslíme o amerických vojácích. Zejména ve filmech jsou líčeni jako neohrožení hrdinové, kteří bojují za správnou a spravedlivou věc. Přesto také s nimi jsou spojeny nevhodné způsoby chování, přestupky, přečiny a trestné činy. Nemyslím pouze mučení vězňů v proslulé věznici Abú Grajb. Najdeme více míst, kde po sobě nezanechali hezké stopy. Řada obtěžovaných a znásilněných slečen a žen by mohla se smutkem v hlase vyprávět. Mnohé z viděného, řečeného a vyslechnutého se slévá do našich názorů, postojů a přesvědčení. V jejich duchu posléze myslíme a konáme.
Právě také vůči Ukrajincům. Rozhodně netvrdím, že sem dorazili svatoušci. Berme je jako obyčejné lidi, z nichž většina dodržuje zásady slušného chování a chce zde působit kladně a úspěšně. Zajistit život sobě a rodině, dětem. Část nedorozumění a komplikací plyne z národních rozdílností a zvyklostí u nich doma. Jako u příchozích k nám na návštěvu se očekává vyšší přizpůsobivost. Je dobré hodně pomáhat, ale nelze do nekonečna. Opět se musí připomenout doporučení, aby podklady byly čerpány z důvěryhodných a spolehlivých zdrojů. Nestačí známá zpravodajská agentura JPP či dříve známé Radio Jerevan. Vše se komplikuje praktickým využíváním a leckdy již spíše zneužíváním potencí umělé inteligence.
Zkusme se proto aspoň občas pozastavit a přemýšlet, kdo a co nám překládá. Jaký je cíl informací? Určitě se vyplatí využít bohatství metody kritického myšlení. Ptejme se, zda je vůbec možné, aby… Nebojme se zeptat. Obracejme se na odborníky. Ano, jde o delší a komplikovanější cestu, než když se člověk přidá ke křiklounům někde na pouliční demonstraci, případně zabrousí na specifické části na sociálních sítích, kde vznikají a tvoří se tzv. názorové bubliny. Je lehké nepřemýšlet, souhlasit a nechat se vést davem. Jenže bychom si měli uvědomit, kam by směrování mohlo vést. Opravdu tam chceme?
