Článek
Na počátku se mi jeví užitečné připomenout definici ohně, byť někdo namítne, že sem věcně nepatří. Víme přece, že nesmí přijít do styku s jednotlivými kusy a přístroji moderních informačních a komunikačních technologií. Její znění je prosté a pro leckoho nepůjde o novinku - dobrý sluha, ale zlý pán. Měl by nám naskočit jasný obraz. Je-li plamen zkrocen v kamnech, těšíme se z vícerého prospěchu. Pokud vyskočí ven a plamenem nám chytí cokoli v bytě či v domku, máme velký problém. A nejen my. Škody bývají až na výjimky vysoké.
Zmíněná definice přesně platí i pro (naše) placaté elektronické kamarády. Jakmile je začneme nadužívat, hrozí nám závislost a několik dalších problematických elementů a procesů, namátkou půjde o narušení studijního a/nebo pracovního rytmu, pokles soustředěnosti, nutkání po něm sáhnout a pokračovat v přerušené aktivitě (leckdy přesněji pasivitě!), vůbec ho neodkládat, naopak odkládat úkoly a povinnosti aj. Logicky se součástí stávají nebezpečné okamžiky, jestliže je lidé užívají na veřejnosti, aniž by hleděli, kam jdou či jedou atd. Myslím, že zejména jedinci, kteří rukou nebo dokonce hlavou narazili na dopravní značku a na pouliční lampu, tady budou vědět svoje. Nemluvě o cyklistech a řidičích aut. Sám jsem se jejich vinou dostal do řady kolizních situací.
Mladou maminku jsme opustili ve chvíli, kdy se chce věnovat displeji a „dramatickému“ dění na něm, avšak dítě „otravuje“. Tak vypadá její pohled. Ono však projevuje pouze své přirozené pudy a potřeby a dožaduje se jejich uspokojení. Vlastně koná stejně jako její matka, která si ale uspokojuje potřeby umělé, zbytné. Někdy žel už zbytnělé! A tak „ujíždí“, myslí se digitálně. Místo aby s dítětem byla v kontaktu a povídala si s ním, pohybuje se docela jinde. Ona sice po elektronické stránce neztrácí, ale ztrácí dítě, totiž spojení s ní!
V poslední době sleduji, že kráčí o rozšiřující se způsob „péče“ o dítě. Uvozovky jsou zcela na místě, neboť se jedná o ne-péči. Závěry odborníků vyznívají jasně - čím dříve se dítě se zmíněnými prostředky potká, tím dříve se u něj vytvoří závislost. Podoba či spíše shoda s užíváním návykových látek typu alkohol a cigarety vůbec není náhodná. Naopak, běží o stejný algoritmus. Již byly popsány případy dvouletých dětí, které se do pár vteřin po odebrání tabletu začaly tak nadměrně vztekat, že jim rodiče „hračku“ „raději“ zase vrátili zpět na „své“ místo. Rezignují. Nemají chuť, sílu a vůli s ním „bojovat“. Jejich nedůslednost je přijde dost draho. A navíc dopadne na další osoby.
Dodám čerstvou zkušenost. Shodou okolností jsem měl možnost hovořit se starší matkou. Myslí se zpřed digitální doby. Bylo pro ni naprosto logické a jasné, že během pěší cesty do parku, na nákup nebo jít naproti manželovi si bude se svým děťátkem povídat. I když věděla, že jí v úvodních měsících života v podstatě nerozumí, brala kontakt za potřebný a užitečný. Prostě věděla, že dítě ji potřebuje - vidět, slyšet, cítit, být podporováno, dotýkáno, mazleno atd. A jeho potřeby mu plnila několik hodin každý den. Ani ji nenapadlo vyhledávat jiné aktivity. Proč by si jinak dítě pořizovala? Aby ho někde a nějak odkládala? Dávala napospas nějakým technologiím? Takový nesmysl! Má naprostou pravdu. Pozdější výzkumy odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí přinesly jasné důkazy, o kolik lepší předpoklady má v oblasti mezilidských vztahů a při působení na pracovišti dítě, se kterým se nakládalo tak, jak mi popisovala ona starší žena.
Předchozí díly:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-digitalni-dudlik-a-pocatky-jeho-historie-92872
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-co-napovi-digitalni-dudlik-93108
