Článek
Na nadpis může vzniknout několik pohledů. Třeba že jsou dnešní dívky velmi vybíravé. Leckdy nespokojené s kousky od svých rodičů, zejména od matek. Vzniká oboustranné trápení. Slečny si přejí, ukazují a vybírají, avšak rodiče nesouhlasí. Nekoupí a nezaplatí. Ne vždy pouze s ohledem na nadměrně vysoké požadavky a ceny vybraného textilního zboží. Kdo by neslyšel nebo sám nevyslovil teze jako - „podívej se, jak v tom vypadáš“, „tohle si určitě vzít nemůžeš“, „vypadáš v tom nemožně“, „tak v tomhle rozhodně chodit nebudeš“ a jim blízké.
Inspiraci pro dnešní řádky v sobě nosím nejméně deset let. Pravidelně přichází pokaždé na jaře s příchodem teplejších dnů. Obecně se začínají lidská těla odhalovat. Mezi nimi pochopitelně též dívčí. Leckdo je rád, neboť zastává názor, že je na co se koukat. Ano, tak se děje v každém případě. Docela jiným momentem je kvalita podívané a zážitek. Leckdy žel spíše negativní až znechucující. A zde se chci zastavit.
Představíme si první slečnu. Právě vyšla ze školní budovy. Venku panuje příjemných 25 stupňů. Kdo by se divil, že se dnes na vyučování vybrala v kraťasech? Jenže se ukazují jako velmi krátké. Vlastně ani nekončí na jejích stehnech. Děje se o něco výše. Kdybych se měl vyjádřit přesně, nohy z nich nevykukují, ale spíše vytékají. Vývod z ultrakrátkých nohavic, které jimi ani nejsou, rozměrově neodpovídá. Hrozí roztažení, natrhnutí textilu nebo nedokrvení končetin? Nevím. Těžko odhadovat. Ano, je dost nadhmotná. Až dolů lze spatřit, jak se vše pod kůží a spolu s ní klepe. Věk bych odhadl tak na polovinu náctiletosti. Leckoho z dospělých proto napadne, jestli by neměla mít trochu rozumu. Zřejmě myslí sebekritičnosti. Od několika lidí jsem zaslechl poznámky jako - „to se na sebe doma nepodívá do zrcadla?“ a „to jí máma nic neřekne?“ či „takhle bych si nikdy nedovolil/a jít někam ven“ apod. Nebudu vydávat hodnocení a komentáře, ale přece jen zveřejním myšlenku, že sice máme svobodu, ale člověk by měl v nějakém rozsahu myslet, jak působí na jiné. Co když jim svým vnějším vzhledem pokazí náladu? Odebere chuť na jídlo? Neměl by ostatní omezovat a obtěžovat, že?
Zakrátko se ukáže druhá slečna. Její kraťasy jsou o trochu delší. Nohy netečou, ale jsou posety mnoha skvrnkami a boláčky. Navíc dost kostnaté. Celkově vypadá vyzáble. Naprostý protiklad prvního případu. Ke všemu je vidět, že na nich často pracuje svými nehty. Neustojí svědění, a tak místa rozškrábe, často do krve. Navíc zaujme horní částí oblečení. Na zádech dvě slabé šňůrky a vpředu velmi skromné textilní vybavení. Při bližším pohledu se dá zjistit, že zakrývá „skoro nic“. Vyjádření nepřidávám, nechť si nad ním každá čtoucí osoba popracuje sama. Jen dodám, že pokud se jedinec nachází v době povinné školní docházky, má podle ustanovení dokumentu s názvem ŠŘ chodit slušně oblečen. Splňuje uvedený požadavek?
Čas pokročil, ale teplota se ještě nesnižuje, naopak se vlivem všudypřítomné dlažby a betonu drží skoro jako klíště. Třetí slečna vypadá jako teplu odolná. Její šat visí až na zem. Jeho spodní díly sehrávají úlohu koštěte. Patrně nezamýšleného. Nejsem specialista a mám toleranci, ale sám spatřuji, jak spolu barvy neladí. Možná chce své okolí zaujmout. Dokonce provokovat? Sem by se dalo přiklonit, pokud se člověk koukne na další součástky, mezi nimiž nechybí přemíra náušnic a tzv. zdobných předmětů. O nad/užití kosmetických elementů ani nemluvě. Copak asi doma říkají? Všimnou si vůbec? Již absolvovali mnoho rozepří, přesvědčování, hádek a konfliktů? Všechno vzdali? Co nosí na sobě oni sami? Já odhaduji, že popsané podoby a dění byly jsou a patrně budou náročné po psychologické stránce.
