Hlavní obsah
Názory a úvahy

Jak velký by měl být rodičovský dohled

Foto: Seznam.cz

Je-li dítě malé, měl by být rodičovský dohled velký. Třeba u silnice a ulice bude jasné, že dítě musíme držet za ruku a nejlépe pevně. Zejména jede-li vozidlo s předností jako hasiči. Najít správnou hranici není snadné, chybí jednotný recept.

Asi je lepší mít dohled dost velký, nástrah a rizik hrozí hodně, snad jen zdánlivě paradoxně méně venku. Dnes žijeme v jiné společnosti než před desítkami let. Posunu by měl odpovídat i postoj rodičů a dalších vychovávajících osob.

Článek

Občas se stane, že narazíme na děti bez dozoru. Nebo aspoň tak situace zvenku vypadá. Kdybychom se snažili pátrat po příčinách, co asi tak zjistíme? Zdá se, že jedněm rodičům je jedno, jestli jsou potomci sami, druzí mají málo času, neboť musejí vydělávat, aby zajistili rodinu. Naopak třetí jsou až příliš úzkostliví, než aby děti někde ponechali jen tak.

Ono ani vyjádření „děti bez dozoru“ nemusí být úplně jasné. V části situací se ukáže, že nejde snad přímo o nezájem, ale spíše tu roli hraje nedostatečná rodičovská kompetence a neschopnost si poradit a také - nechat si poradit. Mnozí zákonní zástupci si myslí, že vystačí s arzenálem, který na ně byl používán v čase jejich dětství. Nyní jen opakují, co s nimi předváděli jejich rodiče. Musím podotknout - což ale v době, která se dost podstatně změnila, už nemusí, nebude a asi ani nemůže platit. Pokrok nelze zastavit.

Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí můžeme vědět - dítě vlastně ani nezlobí, protože si hraje a zabývá se svými záležitostmi. Pokud se zdá, že ano, pravou příčinou leckdy je neschopnost rodičů ho správně motivovat, zaujmout, vést, učit ho, přiměřeně usměrňovat, vhodně zaměstnat. Tady si můžeme povšimnout, že nejspíše se bude jednat o dopady nudy v důsledku nedostatečného zapojení. Jak se správně lidově říká - kdo nemá co dělat, vymýšlí blbosti. Tady by si rodiče měli sáhnout do vlastního svědomí a kriticky se sami sebe zeptat, zda udělali dost a jakým způsobem.

Je právě otázkou, jak velký a silný by měl rodičovský dohled být. Možná je lepší mít ho dost velký, protože nástrah a rizik hrozí hodně, snad jen zdánlivě paradoxně méně venku. Jenže přece jenom žijeme v jiné společnosti než před desítkami let. Posunu by měl odpovídat i postoj rodičů a dalších vychovávajících osob. Budou-li svoje děti a mladé svěřence neustále hlídat, nadměrně chránit a příliš kontrolovat - mám na mysli pověstné stání a zadkem -, patrně jejich samostatnost a soběstačnost bude na dost nízké úrovni. Jak si chtějí později vybudovat patřičnou úroveň jejich nezávislosti? Najít správnou hranici není nijak snadné, nelze vytvořit jednotný recept. V žádném případě není možné zde postupovat jako u nahuštění pneumatik, kdy je výrobcem tlak doporučen a třeba i jasně stanoven. A ještě máme k dispozici příslušný nástroj na měření. Jak snadný postup!

Co je třeba vědět? Co bude platit pro rodinu N., nebude vhodné pro rodinu P. A aby nebylo komplikací málo, ani pro společně žijící děti jedněch rodičů v témže uskupení není moudré, aby k nim byl v dané oblasti uplatněn unifikovaný přístup. Každý člověk je originální. Známá lidová moudrost nás sice jasně poučuje, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, ale my nevíme, jestli odezva z lesa přijde hned a s jakou silou. A zda vůbec! Mj. záleží na síle a směru větru, druhu a hustotě porostu, celkovém počasí a také jak daleko od lesa se nacházíme. Vidíme, jak se oblast komplikuje. Bude moudré se nevyhýbat chytrým publikacím, kde si přečteme více. Pokud v nich narazíte na rozporné prvky, vězte, že se jedná o různé varianty cesty ke stejným výsledkům a cílům.

Padla-li zmínka o lesu, jistě nenecháme děti zcela bez péče, aby rostly jako stromy v lese. Jenže platí uvedené úsloví ještě vůbec? Mnohé lesy jsou obhospodařovávány s pečlivostí. Není však úplná a všudypřítomná a dle kvality a rozsahu les vypadá. Takže nás lesní prostředí může trochu inspirovat. Rodiče by proto určitý základní přehled mít měli. Poučením a jistým signálem nám může být zpráva z tisku, jak před pár lety dva kluci ve věku čtyři a sedm roků ukradli předměty a prodávali je na trhu, aby si / na sebe / vydělali. Příběh asi vypadá neuvěřitelně, ale přesto se stal skutečností a svého času i mediálním hitem.

Předchozí části:

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-deti-a-absolutni-tvrzeni-281842

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-dite-a-zasluhy-283054

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-dite-a-dite-284356

Další odkazy, které s tématem velmi souvisejí a mohou pomoci:

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-ktera-vychova-je-nejlepsi-281834

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-vychovne-postupy-a-dnesek-282742

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-vychovne-postupy-a-dnesek-dalsi-dil-vypravy-283415

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz