Hlavní obsah
Názory a úvahy

Když dnešní dítě nemusí nic dělat

Foto: Patocka Otakar - Časopis Vlasta

Možná nemusí být stav vyhrocen, že dítě nemusí nic dělat. Ono něco dělat bude, ale půjde o skladbu, podobu a smysl činnosti. Má vůbec nějaký přínos? Tady jde o věc do diskuse.

Jestliže má dítě zrak upřen na displej, nemusí být nutně zabořeno v elektronických hrách a někoho zabíjet. Třeba zrovna hledá podklady, aby splnilo zadání vyučujících ze školy a/nebo právě od rodičů. Ale i hry se stávají jeho průvodci a kamarády.

Článek

Někdy se tak uspořádání dá dohromady. Podílí se na něm několik různých faktorů. Nejdůležitější jsou logicky rodiče a obecně zákonní zástupci, poněvadž právě oni mají nejvyšší osobní odpovědnost za průběh a zdar celého procesu, ale ne vždy se tu daří, jak by se mělo. Někdy jsou rodiče dost nevšímaví a stav vypadá, že je jim jedno, co jejich potomek „vyrábí“ a čím ve skutečnosti žije. Jaká je realita?

Může jít jen o zdání, neboť dítě dostalo náměty k činnosti a nyní se snaží se s nimi co nejlépe vyrovnat. Jestliže má zrak upřen na některý z displejů, nemusí být nutně zabořeno v elektronických hrách a někoho pronásledovat a zabíjet. Třeba zrovna hledá podklady, aby splnilo zadání vyučujících ze školy a/nebo právě od rodičů. Nicméně i zmíněné hry se mohou občas stát jeho průvodci a dokonce kamarády. Osobně nejsem proti nim, ale jako u všeho by mělo platit známé heslo - všeho s mírou. Samozřejmě existují pozitivní a negativní dopady jednotlivých kroků a procesů. Míry i důsledků by si měli být vědomi právě především rodiče.

Významným vstupem do celého procesu je pochopitelně školní prostředí. Jak škola jako celek působí? Jaká sociální atmosféra na ní vládne? Jaký zde byl zvolen typ řídicí a organizátorské práce? Jak konkrétní příslušníci pedagogického sboru k dětem přistupují? Vnímají je jenom jako pouhé objekty svých dopředu pečlivě připravených vystoupení? Nebo je vidí i jako malé osůbky s jejich individuálními přístupy, možnostmi, úkoly, přáními, cíli a problémy? V leckom z vyučujících ožívá jejich vlastní školní minulost, s níž se mnozí průběžně perou, ne vždy jen úspěšně. Získanou moc a občasná nutkání k odplatě za dávná příkoří není vždy úplně snadné zvládnout. Jistá ukázněnost a její dosažení je nesnadným úkolem a cílem.

Nelze nezmínit sílu působení osobního příkladu, ať již máme na mysli jeho kladné nebo záporné podoby. Uvedený závěr platí pro rodiče i pro pedagogický sbor. Vlivem jejich slov a praktických podob chování se leccos u dětí mění, někdy k lepšímu, jindy k horšímu. Obecně můžeme napsat, že když dítě nemusí nic dělat, neměli bychom očekávat zářivé výsledky. Ba spíše naopak. Čest budiž výjimkám. Proto sem zajisté patří poznámka, že o část dětí nemusí být péče vysoká. Pokud byly jako malé svými rodiči navedeny na tzv. správnou cestu a měly postaráno o kvalitní náplň a zároveň se rozvíjela jejich samostatnost, stačí později vytvořený systém „jen“ udržovat. Slovo v uvozovkách znamená, že je nadále dost práce, ale obvykle je jí méně než při řešení a odvracení silně negativních procesů. A velký rozdíl je v radosti činění u účastníků a účastnic dění.

Jaké se dostaví výsledky? Možná je lze poměrně dobře odhadnout a člověk ani nemusí příliš hloubat. Dítě obvykle na sebe ani neví, kolik kilometrů nebo jen stovek metrů ujde pěšky, ujede na kole, uběhne, jak daleko doplave / pokud vůbec / apod. No možná jsem délkově poněkud přestřelil. U části z nich bych měl změnit řád a spíše uvažovat o stovkách metrů. A nemluvě o plavání. Na druhé straně bychom si měli položit otázku - proč by se žáci a žákyně měli pohybovat, když je nikdo a nic nenutí? Rodiče je dovezou až před MŠ či ZŠ a SŠ. Odtud je rovněž vyzvednou a převezou do místa konání zájmového kroužku. Z něj pak na další a/nebo již konečně domů. Zde se k pohybu také nic nenabízí. Voda teče, teplo se zajistí otočením kohoutku či smáčknutím knoflíku atd. Nakládat s ovladačem, myší či joystickem už není námaha. Přesto rodiče svým dětem dopřejí a na talíře jim nandají, jako kdyby za sebou měly v onen den nejméně dvoufázový trénink. S nejvyšší pravděpodobností právě zde bude vězet zakopaný pes dětské a pozdější dospělácké nadměrné hmotnosti, ať již máme na mysli jakýkoli její stupeň.

V závěru bych rád připomněl známou, ale stále podceňovanou skutečnost, že výchovný proces není snadný. Mnozí dospělí jsou na něj a hlavně na jeho rozličná úskalí málo připraveni. K několika skutečnostem bude užitečné se ještě vrátit.

Předchozí části:

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-cil-dosazeni-spokojeneho-cloveka-217923

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-cil-vychova-spokojeneho-ditete-218196

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-pohled-na-dnesni-dite-219002

V odkazech jsou další písemné poukázky na jiná místa.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz