Článek
Občas můžeme slyšet, že dnešek není tím, čím býval včerejšek a předvčerejšek. V mnohém lze asi souhlasit, ale něco přece jen zůstává. Například jde o zvláštní atmosféru času, kdy končí prázdniny a přichází začátek školního roku. Je u konce období volnosti, her, rozletu, bezstarostnosti a sníženého režimu. Na přímý dohled se naopak dostává etapa úkolů, povinností, kázně a starostí. Přes dlouhou tradici je však něco i jinak.
Za mých mladých let se například v závěru srpna vždy objevoval tzv. přípravný týden. Ještě dnes jsem s velkým časovým odstupem schopen vypočítat prvky, které obsahoval. Počítání příkladů, čtení z knihy, kratší a delší diktáty, větný rozbor apod. Součástí byl úkol připravit obaly na sešity, vyčistit tašku do školy, vybavit si jízdenky, následovala kontrola a příprava bot a většího pytlíku na přezůvky a dalšího menšího na pastelky, vodovky a štětce. Zdá se, že dnešní děti lítají po světě a sedí u televizních a počítačových obrazovek až do poslední chvíle. Poté skoro ani nestihnou vyrazit včas do školy. Od babiček a dědečků z venkova se sjíždějí až v závěrečný srpnový den, případně v září večer, kdy mají už zítra vyrazit do školy a sedět v lavici. Proces se pak děje z chodu a potomek dostává vcelku jasný signál, že škola není tak důležitá a že není třeba se na ni připravovat. Však ono to nějak dopadne.
Častěji jsou děti z prázdninových sídel a pobytů dopraveny rodiči, kdy je přesun s ohledem na omezený počet dnů dovolené plánován na poslední den. Někdy se děje dokonce v rámci služební cesty, kdy už opravdu není čas téměř na nic. Na vyslechnutí zážitků a informací od ratolestí a na poznatky, zkušenosti a připomínky prarodičů už teprve ne. Snad někdy pak… Nyní rychle domů a ráno hup do školy. Nezřídka se příliš spěchá a dítě si pak z výjimečného prvního dnes neodnese nejlepší zážitek. O prvňáčcích ani nemluvě. Jen se jich s odstupem několika týdnů a měsíců zeptejte. Možná budete jejich postřehy a pocity nemile překvapeni. Nejde o jedinou komplikaci, která se zde vyskytuje.
Neměli bychom jako rodiče a celkově jako dospělí zapomenout, že naše děti se přes prázdniny poněkud změnily. Obohatily se o nové zážitky, dojmy a příběhy a jsou přece jen trochu jiné než před dvěma měsíci. Potkaly nové kamarády, mají další informace, zocelily se na táboře, pomáhaly u babičky a dědečka, zúčastnily se netradičních akcí, brigády, něčím se trápily apod. Každá událost v životě a psychice člověka zanechává svou stopu, i když si tuto skutečnost příliš neuvědomujeme a/nebo si ji příliš nepřipouštíme. Nezapomeňme na skutečnost, že někdy se pár dnů a týdnů do mozku člověka vryje hlouběji než události několika roků. Kromě vlivu jde také o způsob, jakým děti přicházející události zpracují. Není jedno, zda se jedná o postup pozitivní nebo negativní a zda se jim podařilo záležitosti uvnitř sebe vyřešit, vysvětlit, srovnat a především uspokojivě uzavřít. Jestliže s nimi máme dobré vztahy a komunikace není problém, obyčejně se nám svěří a my s nimi můžeme jejich zážitky, názory, postoje a zkušenosti probrat a pomoci utřídit. Nejlépe v kladném duchu a směrem k posílení a zrání jejich osobnosti. Takový postup by se měl stát nedílnou součástí našich shledání na konci prázdnin. Díky němu snadněji pochopíme, co se s nimi událo, proč se možná chovají poněkud jinak, co a jak na ně zapůsobilo, co lze čekat v blízkém čase atd.
Některé plody přechodného období kolem konce prázdnin a začátku školního roku lze relativně úspěšně a včas odstranit, u jiných bývá putování obtížnější. Určitě bychom si měli na své děti nad jejich přestupem ze srpna do září najít více času, aby nás později něco nepříjemně nezaskočilo.
