Článek
Dostala se již poměrně daleko. Nová učitelka většinou úspěšně zvládla první den, kdy včas vstala a dopravila se bez karambolů do školy. Je si vědoma, že k ní musí přijít proud podkladů a informací, aby se co nejdříve a nejlépe vyznala v místních poměrech. Jenže čeho je moc… Minule jsme si sdělili, kolik komplikací se vyskytuje a jaká se objevují rizika / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-nova-ucitelka-a-jeji-prvni-den-ve-skole-82885/.
Mezi rozumná doporučení patří zastavit se za někým, s kým by se dalo poradit. Ale jak poznat správnou osobu? Po příchodu na neznámé místo jde o značně složitou záležitost. Jen si představte někam přijít a vyjevit své slabiny. Netvrdím, že všude bude školní prostředí nastaveno jako v džungli, kde vládne potravní řetězec, právo silnějšího a skoro za každým rohem čekají nenasytní predátoři. Nicméně někde by se obraz mohl skutečnosti lehce blížit. Je rozumné vyhledat někoho, kdo se jeví jako důvěryhodný a spolehnout se, že pomůže, nepodrazí a nebude se vysmívat a cokoli šířit dále. Kdo umí co nejlépe zvládat rozličné psychologické aspekty dění ve škole. Může jít o starší kolegyni, ale zrovna tak se od ní lze dočkat ústrků, povzdechů a konstatování ve stylu - „no hrůza, co dnes ty školy vypouštějí“ a „když já jsem začínala“ atd. Je takřka jisté, že k povzbuzení nepřispějí. Jako kdyby příchozí slyšela matku, o níž jsem psal minule. Zdá se, že je čím se zabývat. Zejména pokud se objeví myšlenka - „snad to tady nějak přežiju“.
Co by se dalo ještě aktuálně dělat. Kupříkladu máme doporučení odejít do ústraní a využít krátkých relaxačních momentů. Nejlépe pokud jsou dopředu natrénovány. Jinak bude účinek nízký. Rovněž může zaplout na WC a poplakat si. Je výhodné, pokud se na osobě poté nic nepozná. Tady bychom se mohli pár větami zabývat ranním úvodem, kde mám na mysli více cest a vrstev líčení, tzv. natahování tváře, zdobení apod. Jasně že pláč je zásahem. Navenek i uvnitř. Čas strávený mimo kabinet se bude natahovat a vzniknou nežádoucí otázky. Podstatné je, aby se jí ulevilo a mohla pokračovat dopředu. Aspoň trochu vztyčit hlavu.
Jako ne dobrý znak se budou zjevovat a dostavovat pocity úzkosti, selhání, bezmoci, bezradnosti a dokonce zoufalství. Leckoho by napadlo připodobnění k pochodu v slzavém údolí. Skončí někdy? Kdy proces přestane bolet? Zvládnu ho vůbec? Když se rozhlédne po obličejích kolem sebe, co vidí? Aspoň kousek podpory? Nezájem? Netvářnost?
Ke všemu se v závěru měsíce srpna obvykle přidávají velmi teplé dny. Ráno většinou vyznívá chladněji, člověk si vezme teplejší oblečení a postupně během dne dost trpí. Nemluvě, jedná-li se o tzv. náslunečnou třídu či kabinet. Má se na mysli, že se tam slunce od rána silně opírá do oken a vytváří se dojem skleníku. Zpracovávat mnoho nových podkladů a informací při teplotě nad třicet stupňů není nic snadného. Ano, slyším námitku, ať si příchozí osoba nestěžuje. Mohla jít klidně pracovat jinam, že? Stačí připomenout někoho, kdo opravuje chodník. Kdo se ho ptá, jestli se mu chce a není-li mu teplo. No a co asfaltéři? Pokrývači střech? Osoby pečující o veřejnou zeleň a pořádek v ulicích? Ani pouliční policista nemá snadnou roli, byť se fyzicky nenadře. Nikdy neví, co bude. Žije ve vyšším napětí než učitelka.
Jedna z útěch a motivů, jak by se dalo přežít a jít dále, je, že až se začne učit, bude lépe. Přijdou děti, k nimž má pozitivní vztah. Ví, že podkladové materiály má dobře připraveny, pracovala na nich během léta podle zásad, o nichž se učila, a upřesnění, které dostala na úvodní schůzce v červnu. Tam snad bude konečně dobře a přijde úleva. Jen jestli nejde o chiméru či o hudbu vzdálené budoucnosti. Ještě se uvidí.
