Článek
Původně jsem přemýšlel o variantě nadpisu tak, že slovo poučné zaměním s pojmem „varovné“. Jenže nemusí být vše jen špatné, že? Možná jsem měl přistoupit na podobu - nechat tam obě.
Námět nevznikl úplně náhodou. Pozorné čtenářky a čtenáři by něco mohli vytušit u předchozích písemných zastávek na dané téma. Potvrzení najdeme v odkazech dole. Ano, vypravil jsem se na druhý stupeň, kde jsem se něco dozvěděl o závisti, a tak mohly vzniknout řádky, které pálení čarodějnic povýšily na prvek pro podporu tvorby uvedené osobní vlastnosti. Lidé by se měli snažit mít ji pod kontrolou. Jak se obecně ví, rozhodně nepřináší žádoucí posuny k rozvíjení dobrých mezilidských vztahů. Beseda se mírně protáhla a leccos se vyjevilo.
První část se týkala zmínky o akcích mladších dětí, kterým, jak již víme, dost záviděli. A z minule známe i důvody. Co by sami starší chtěli? Okamžitě skončit výuku a jít ven, když je tak hezky. Není škoda sedět v lavici? Tak mařit čas. Nezaznělo, ale zřejmě si dovedeme představit, jak by pobyt tzv. venku probíhal - dítě se někde posadí nebo si i lehne, vytáhne placatého elektronického kamaráda a upře své zraky na displej mobilního telefonu. Pokud má probíhat nějaká komunikace, pak do ní zařadíme mlčení a případně slova a spíše zvolání jako - „hurá, mám ho“, „paráda!“, „hele, čum na to“, „to je hustý, to musíte vidět“ apod. Zřejmě jsou známy. Hlavně že děti dosáhnou na emocionální zážitek. Ovšem za jakou cenu?
Ve druhé časti jsme se zaměřili na znalosti z historie vzniku a vůbec důvodů, proč k tzv. čárám dochází. Úvod vypadal velmi chabě. Jeden dost náctiletý chlapec ani nevěděl, jaké je aktuální datum. Jaksi mu uniklo, že nadešel poslední dubnový den. Až hlasově zesílené příspěvky spolužáků a pohled na tabuli ho trknul a jemu doteklo, oč se jedná. Informace o minulosti lidstva se ukázaly jako velmi slabé, což jsem již dříve naznačil. Hlavní překvapení přišlo po dotazu, jak plánují příští hodiny. Co ne/budou dělat dnes odpoledne a večer?
U části je plánována akce doma, u jiných se sejdou někde u sousedů. Místo je buď každý rok stejné nebo se střídá po domech. Bude se slavit, opékat, povídat si… Asi prý nebude nuda. I když - dokážou si představit tzv. lepší průběhy. Kdo bydlí na vesnici, připojil zmínění o pálení ohně. Jak se ukázalo dříve, smysl nezná, neptal se, ale nevadí. Spolu s rodiči a jinými dětmi budou koukat na vatru, šlehající plameny a pobíhat kolem. Stejně jako loni.
Jak je možné již pár let pozorovat, část lidí využije tzv. vhodné příležitosti a věnuje se popíjení alkoholu. Žel samozřejmostí je kouření cigaret, aniž by někdo uvažoval, jestli někomu vadí a zda spatřený uvedený zlozvyk nějak prospívá dětem. Rozhodně nikoli. Jednak vdechují dnes již tisíce identifikovaných škodlivin z jediné cigarety. Jednak jim dospělí jdou nesprávným příkladem. Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme přece k dispozici mnohokrát ověřené poznání, že děti se zpravidla chovají tak, jak viděly ve své původní rodině. V době návštěv škol a též později. Je na zjištění něco k nepochopení? Ani nemusí být volen cíl „opít se“, stačí dětem ukázat, že má-li být nějaká zábava, musí tu být přítomen alkohol. Takže špatně. Po dotazu, jak se k němu děti staví a jestli si dají drobet na jazyk, mj. zaznělo - „já to nechci ochutnat, to už jsem udělal před dvěma roky“. Odpověď je ve třídě místo kritiky odměněna uznalým mručením a zatleskáním. Ještě o něco „lepší“ je dodatek jiného chlapce - „u nás to je blbý, hlídaj tam policajti, tak pít nemůžeme“. Hm, tak lidem vadí, když mají dodržovat zákony, hranice a pravidla. A třetí doplní - „u nás to taky nejde, jsou tam lidi z vesnice, znají mě a to by byl problém“.
A ještě ranní a dopolední pohled po akci. Naštěstí se u sledovaných osob nic nestalo. Nikdo se nepřipálil, sice klopýtnul a upadl, ale nic si nezlomil. A že viděl své rodiče a zákonné zástupce pít? A že ráno na něj mžourali kalnýma očima? Že se máma trochu pozvracela? A museli ji cestou domů podpírat? Nevadí, asi vše lze zařadit do „výuky předmětu“ - připravenost na život. Můžeme tady souhlasit? Měli bychom? Chceme své děti vést jinudy? Kudy? A co na naši potenciálně odlišnou cestu řekne okolí? Uneseme jiný názor? A co bude na sociálních sítích? Vydržíme? Rezignujeme a padneme? Vše je v naší hlavě!
PS: jinde možná bylo hůře, na HZS bylo nahlášeno něco přes dvanáct tisíc míst zapálení ohňů a ve více než deseti případech muselo dojít k aktivnímu zásahu. Nemluvě o opilých osobách a o zraněních, které si vlivem přechodu do „jiného“ stavu způsobily, případně někomu jinému.
Co již od autora na dané téma vyšlo:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-paleni-carodejnic-a-par-obrazu-60015
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-z-aprilu-do-maje-60275
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-paleni-carodejnic-a-par-obrazu-269461
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-paleni-carodejnic-a-podpora-zavisti-270396
