Článek
V předchozí části jsem přislíbil, že budou představeny dva konkrétní příklady. Mohlo by jich přirozeně být popsáno více, ale vycházím z faktu, že máme dvě základní varianty. Rodina je pokaždé rozdělena. Proces může jít zdárně, ale nemusí. Hlavní je držet pospolu.
Pohled číslo jedna. Otec pracuje zde v ČR a manželka a děti zůstávají prozatím nebo i dlouhodobě na Ukrajině. On se opravdu každý den snaží, leckdy bere přesčasy a průběžně rodinu zásobuje finančními prostředky tak, že si mohou žít mírně nad tamější poměry. Jistě ho můžeme ocenit. Zejména pokud se u nás chová spořádaně, neporušuje zákony, neopíjí se, nikoho nepohoršuje a nedostává se do konfliktu s místními občany a orgány. Ne všem se daří, ale většina si počíná správně. Zákonitě padnou následující otázky. Kdo ho bude kontrolovat, jak zde žije a s kým se stýká? A jak často? A ještě - má on čas, chuť a vůli pátrat, co se děje ve válkou postižené rodné zemi? Patrně nikoli. Kdo má obecně a konkrétně právo zasahovat do života jiného člověka? Jak bychom se my v cizině dívali na někoho, kdo by nám dával nevyžádané rady, příliš se staral, sledoval nás a třeba někomu něco někam hlásil? Pro úplnost si připomeneme platnou životní moudrost - „kde není žalobce, není ani soudce“.
A druhá verze je opačnou pohlavní analogií. Žena, matka pracuje zde a zvykne si na „nový řád“. Jeho podstata spočívá v projevech, že si docela dobře vydělá, též ona pošle pár tisíc korun českých či jiné měny domů, aby se blízcí měli dobře a netrpěli nouzí a nejistotou, aspoň stran peněz. Válku ona neovlivní. Občas přidá nějaký balíček z „bohaté ciziny“, který zde výhodně nakoupí ve slevách nebo v charitativním obchodě. Nezapomeňme na rozdíly v životní úrovni. Stačí si vzpomenout, co jsme viděli, slyšeli a prožívali, kdy jsme v prvních měsících po zahájení velkých společenských, politických a hospodářských změn vyráželi do západních vyspělých zemí. Konečně - dodnes sem z některých proudí zboží nižší jakosti a zde se draho prodává. Nic netvrdím, pouze jsem zaslechl, jak se ČR stává smetištěm západní Evropy…
Zpět k „naší“ Ukrajince. Má poměrně dost času, a tak něco korun může investovat do sebe, jmenovitě podle některých žen běží o lepší ošacení, nadstandardně upravené nehty, nechybí základní a někdy ani lepší kosmetika, pravidelná docházka ke kadeřníkovi ad. A tak nějak přirozeně sem vplují nějací muži. Někde pouze jeden, u jiných se jich vyskytuje souběžně nebo po sobě více. Dalo by se napsat, že vede život, jaký doposud nikdy neměla, možná o něm ani nesnila. Logická otázka - proč by se vracela do nebezpečného prostoru? Děti? Ano, zřejmě se jí bude stýskat. Ale časem se prosadí známá lidová zkušenost - „co oči nevidí, srdce nebolí“. Postupně si zvykne, že oni tam daleko doma se postarají. Občas přijede na návštěvu. Pár dní se dá vydržet. Času je málo a každý se snaží tvářit se hezky a nezadělávat na problémy. Vždyť se všichni mají dobře, ne? Materiálně… Pohoda na všech stranách. A každý ať si laskavě hledí svého. Život se žije jen jednou… Navíc vzduchem létají rakety!
PS: neměli bychom si myslet, že jde čistě o ukrajinskou specialitu. Podobné elementy a projevy zažívají lidé, kteří někam dlouhodobě vyrážejí za prací. Leccos bude známo i osobám v tzv. víkendových manželstvích. Ukrajinci jsou však nyní více vidět! Jednak je jich hodně a jednak jsme pod vytrvalou mediální masáží.
Předchozí části:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-podivne-zvyklosti-ukrajinskych-matek-prvni-pohled-97747
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-podivne-zvyklosti-ukrajinskych-matek-druhy-pohled-98260
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-podivne-zvyklosti-ukrajinskych-matek-treti-pohled-98729
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-podivne-zvyklosti-ukrajinskych-matek-ctvrty-pohled-101592
