Článek
Dalo by se napsat, že dnes již víme docela dost. A nejen za pomoci mých materiálů:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-proc-se-ucitelky-tesi-zpatky-do-skoly-80414
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-je-tomu-s-tesenim-ucitelek-do-skoly-80868
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-proc-se-ucitelky-letos-do-skoly-netesi-80870
O něco se nám podařilo obohatit prostřednictvím diskuse, pro niž platí dříve zmíněná lidová replika o počtu hlav. Jedinci s lepší pamětí si ji zřejmě budou pamatovat. Kdo ji zapomněl, nemusí se trápit. Stačí vyrazit za dnešními zajímavými podklady.
Leckteré se do školy moc nechce proto, že si představí, jak je zase úplně na začátku. Deset měsíců stojí před ní jako vysoká vlna. Klade si následující otázky. Vydržím tak dlouho? Nespláchne mě? A když, tak kam? A na jak dlouho? Obstojím v nově zahajovaném kolotoči? Vyrovnám se s požadavky? Můžeme uvažovat a psát o pocitu „úplného začátku“. Jak by vyšel se srovnáním, když vyjíždíme v noci nebo nad ránem na dalekou cestu k moři?
V dané spojitosti bych zmínil jeden konkrétní příklad a směr, na který se snad nikdo netěší. Jedná se o velmi problematické žáky a žákyně. Mnohokrát byli napomínáni, četně jim byly vysvětlovány a připomínány hranice a pravidla a zdůrazňován význam jejich dodržování. Teze o slušném chování vystupuje jako mantra. Leč mnoho úspěchu se tady nedosáhlo. Rodiče byli násobně upozorňováni a žádáni, ale mnoho se nezměnilo. U nich a žel, ani u dětí. Klidně můžeme zmínit známou a platnou životní tezi - jako kdyby člověk hrách na stěnu házel.
Nejde o jedinou svízel. Navíc by se aktuálně mělo počítat s rozjíveností, rozjetostí a zvlčilostí dětí po osmi týdnech mimo školu. Mnoho matek a otců je nechalo. Především aby se sami nemuseli „namáhat“. Jaká laťka by měla být v září nasazena? Projevit pochopení a trpělivost? Počkat, než si děti zvyknou? Jak asi dlouho? Do listopadu jistě ne. Nasadit přísnost s první hodinou? Jak dlouho komu vydrží elán a odhodlání? Pokud ho přes léto načerpal! Nezapomeňme, že leckdy se ve třídě či na chodbě jedná o klasický souboj „kdo z koho“.
Na náladě nepřidá ani vzpomínka na výpady a kritiku rodičů. Jistě už dnes leckteří z nich spřádají plány, jak na „paní učitelku vyjedou“. Jak jsem se přesvědčil, jde o velmi nepříjemnou zkušenost. Nic není dobře. Každý krok je napjatě a bedlivě sledován. Velmi brzo komentován, obvykle kriticky a v negativním duchu. Občas se učitelé a učitelky stávají objektem manipulace. Část rodičů si někde něco poslechne a staví se do role nejchytřejších a nejpovolanějších. Srovnejme si - byli by schopni a ochotni stejným způsobem, tónem a rozsahem vstupovat do práce zubní lékařky? Pro leckoho ze školy je úlevou, že aspoň přes prázdniny dali pokoj. Nicméně již v přípravném týdnu se část matek ozývá. Chce „jenom paní učitelku trochu informovat, co jejich hodný potomek dělal během léta“. Jde-li o hlášení o aktivitě dítěte a splnění námětů vyučující osoby na dny volna, bude vše skoro v pořádku. Leč v části vystoupení lze pozorovat známé vystrkování růžků. Ať si paní učitelka nemyslí, že letos se bude postupovat jinak či stejně „nevhodně jako loni“ apod. Jistě není náhodou, že řada vzdělávacích organizací nabízí kurz na téma „jak jednat s agresivními rodiči“.
Není úplně marné uvažovat o narušování důstojnosti dětí a dospělých ve škole ze strany zmíněných problematických jedinců. A je docela funkční připomenout pojem - terapie. Od učitelek lze zaslechnout, jak by část dětí a někdy též rodičů do nich měla nastoupit. Právě jsem se přiblížil k tenkému ledu. Na něj vstoupíme zanedlouho. Mj. se zastavíme u medikace dětí. Ukazuje se jako nikoli jednoznačná záležitost.
