Článek
Kdosi má za sebou VŠ, a proto je připraven a způsobilý konat určitou práci. A čeká se u něj na „vysokou“ úroveň. Ano, jak jasné. Přece nedocházel do studentských aul, poslucháren, na katedry a do kolejí zbytečně.
Začneme nejdříve o kousek níže. Zdá se, že díky nástupu na SŠ a jejímu absolvování by se měl student dostat na vyšší úroveň. A podobně bychom mohli uvažovat o působení na VŠ a zejména po něm. Od absolventa VŠ čekáme lepší vzdělání a také že se bude ucházet o poněkud jinou práci. Myslí se obsahem a kvalitou a též náročností. Někdy však bývá trochu obtížné oba jedince od sebe odlišit. Kupříkladu zde máme studenta, který se v průběhu SŠ velmi snažil. Během ZŠ v době povinné školní docházky mu učení šlo poměrně lehce. Jak někdy slýcháme - počínal si levou zadní. Jak se ale dobře ví, nic netrvá věčně.
Již po několika měsících na SŠ se dostavily pověstné horší časy. Ne že by selhal, ale přestalo se mu dařit. Až doposud dost spoléhal na jakýsi automatický vývoj, kterému se nyní nějak „nechtělo“ fungovat a prakticky se vyjevovat. Naštěstí nerezignoval a zjistil, že musí vynaložit větší úsilí než dosud, aby se vrátil na dřívější známkovou rovinu. Vždyť co by mu řekli doma? A jistě by se nesetkal s velkým ohlasem u slečny, s níž právě rozvíjel vzájemný vztah. A která se řadila mezi nejlepší ve své třídě. Kdybych měl celý proces zkrátit, napíšu, že jak si usmyslel a posléze naplánoval, tak skoro postupoval. Výsledky lze zařadit mezi velmi pěkné a cenné.
Následně vidím jako svůj úkol, že připojím konkrétní příklad z prostředí VŠ. Jak víme, panují v něm o dost volnější poměry, neboť se spoléhá na studenty, hlavně na jejich osobní odpovědnost a na další příslušné vlastnosti, které výrazně napomáhají k dosažení studijního úspěchu. Námi sledovaný druhý mladý muž si zdaleka nepočínal tak dobře jako jeho mladší kolega. Spíše se snažil využívat výhod, které mu akademické prostředí nabízelo. Místo aby uplatnil více kázně a vůle, vypravil se jinou cestou. Stačí uvést pojmy jako odkládání plnění úkolů a povinností, večerní a noční dýchánky, objevování nabídek různých zábavních podniků, požívání návykových látek atd.
Jinak by se dalo napsat - jeho zájmy ležely poněkud mimo žádoucí směr. Cíle měl ale stejné jako ostatní - zvládnout školu a po ní najít hezkou a především dobře placenou práci. Tady bude platit sportovní analogie. Jestliže někdo v klubu málo trénuje a nezdokonaluje se, jak může počítat, že se dostane do základní sestavy? A že by se v ní udržel až do závěru střetnutí? Leckdy jen zbožné přání…
Ukazuje se, že ve sportu je nám dění o hodně jasnější. Jestliže se týká nás, spíše více než méně se postoje a pocity mění. Nějak se nám nechce, věříme, že „ono to nějak půjde“ atd. Dost bude záviset na osobní naladěnosti osoby. Dobrou zprávou je, že ji můžeme v nemalém rozsahu ovlivnit. Záleží na našem vlastním směřování, motivaci, odhodlání a rozhodování. Potud nekráčí o zásadně obtížné kroky. Pro další potřebujeme více - především kázeň a vůli. Tady se již ocitáme v docela jiném patře. Protože rozdíly mezi lidmi jsou veliké, pak se mezi SŠ a VŠ mohou ukázat jako relativně malé. Náš pilný absolvent SŠ má předpoklad, že bude vědět hodně a třeba více než jeho odkládající „kolega“ z VŠ. Pokud si podrží stejný „přístup“ po dobu studia, nebude mít velkou naději na zdárné konce. Tzv. nižší mladý muž si svou pracovitost zachová a díky ní ukáže na trhu práce, že leccos umí a s nižším vzděláním dosáhne více. Pracovitost se až na výjimky vyplatí… A ještě doplním myšlenku, že sám stupeň školy ovšem nestačí. Nic nezařídí jen tak automaticky.
