Článek
Pozor - nemyslím tak, že bychom od nich převzali jejich nástroje a je jako osoby nechali odpočívat. No - leckdo by jim mohl předvést slušný výkon, tak zní pravdivý výrok. Jiní nikoli. Jednou z forem pomoci je, že nebudeme překážet. V praxi můžeme učinit ještě více. Proto se nám bude hodit drobet poznat zákulisí. Jistě existuje, byť sekáče vidíme bez divadelních prvků jako šatna, opona, kostymérna, kulisárna, maskérna aj.
Velký význam má období před vlastním posečením. Vedení přidělí určitý prostor, který si prohlédne vedoucí směny s dotyčným sekáčem. Oba odhadnou, o jak složitý terén se jedná, je-li v kopci, kolik se na něm nachází kořenů a odpadků, o jak silné rostliny jde a jaká je hustota porostu atd. V návaznosti na charakter a namáhavost se zpřesňuje rozsah povinně obhospodařené plochy za den. Podle počátečního vyhodnocení je určen a nasazen typ techniky a rámcově odhadnut čas na splnění úkolu. Ne vždy je přijato dokonalé rozhodnutí, a tak občas dochází k poškození pracovních strojů a nástrojů. Proto musí být každý sekající náležitě pojištěn.
Má-li padnout zajímavost zevnitř party, pak starší a déle působící sekáči si vybírají lepší úseky, aby se tolik nenadřeli. Je na nich méně kořenů a třeba jsou bez psích zbytků. Prostě o něco lepší práce. Oni už přece udělali a nasekali dost, a tak si zaslouží lepší pozici, ne? Jako všude platí princip seniority. Avšak v mysli hlodá legitimní otázka, zda by zkušenější neměli být nasazeni na neobtížnější party. Jen ať si udržují, brousí a pilují svoje mistrovství. Nechť nadále jdou zdravým vzorem méně dobrým kolegům a chudším co do zkušenosti. Mají se na koho dotahovat. Copak ve sportovním celku mají nejlepší či starší borci úlevy, ale přece hrají prim?
Nebo je správné, aby se mladší a méně zkušení co nejrychleji zdokonalovali? Kdo věc správně posoudí? Na škodu není mechanismus, kdy konají - nejlépe pod laskavým vedením - lepších. Bez arogance a negativních poznámek a bez povzdechů. Vždyť každá slepice kdysi musela být kuřetem, že? Napadá mě, jestli po nich nechci příliš mnoho. Jenže soubor sociálních a komunikačních dovedností se hodí leckomu. Rovněž mimo zaměstnání.
Součástí sečení trávy je rovněž sběr odpadků, a tak je možné partu sekajících bez nadsázky považovat za významné podpůrce ekologie. Kdo z nás tolik životnímu prostředí kolem sebe pomáhá? Nemá a neuplatňuje řada z nás spíše tzv. zatěžující přístup? Čeho se potřebujeme zbavit, prostě odhodíme. Kamkoli. Tady bychom se už konečně měli posunout. Začít by měli především rodiče. Jak se na ně máme dívat, když nic neřeknou dětem, které po rozbalení odhodí obal od laskomin tam, kde se aktuálně nacházejí? Nebo ho se slovy „to se přece nedělá“ sami zvednou a nesou do nejbližšího koše. V horším případě ho hodí do křoví, které je po ruce. Pokyny rodičů děti obvykle „neslyší“, ale zároveň jsou si dobře vědomy, co se odehrává a jak si dění mají pro sebe vyhodnotit.
Nakonec zbývá logická otázka. Co dělá sekáč, pokud přijde období roku, kdy žádná tráva neroste? Řešení je vcelku prozaické - dostává jiné úkoly, aby město vypadalo co nejlépe. Přes zimu se pak podílí na odklízení sněhu a na udržování sjízdnosti jednotlivých komunikací. Myslím, že pro nás každý z nich dělá hodně a že bychom své chování k nim mohli zlepšit. Všichni jim můžeme svou slušností, ohleduplností, ukázněností a lepším přístupem pomoci. A vlastně i sobě. Nebo snad chceme žít v nepořádku?
