Článek
Jak již víme, na části míst se dospělí a děti jako příchozí z Ukrajiny docela „rozběhli“ ve smyslu, že sváteční dny netrávili doma a pouhým vysedáváním u TV nebo u PC a jim podobných zařízení. Naopak se vypravili na docela nevšední místa, kam se nedostane každý český občan. Nechci naznačit, že by neměli nebo nesměli. Jestliže si u nás dovolí „vyšší“ úroveň, mohlo by jít o příznivý signál ve smyslu - „jsme tu rádi a spokojeni, dost vyděláváme, platíme daně a utrácíme a tím pomáháme místní ekonomice“. Postoj zajisté k ocenění. Pochopitelně se mezi lidmi najdou jiné názory, hodnocení a komentáře. Mají na ně právo. Jen bych sem vsunul rozumné doporučení - zkusme si nejdříve zjistit fakta a postupovat věcně a spravedlivě.
Jiná skupina Ukrajinců se nevypravila nikam daleko. Z tzv. menších aktivit bych uvedl a obrázek doplnil o informaci, že část dětí šla na procházku ve městě, kde aktuálně - neví se zda dočasně, či trvale - pobývají. Zaznamenal jsem rovněž, že se vydali na návštěvu k někomu ze stejné země. A naprostá menšina byla koledovat po českém způsobu. Pár drobností a hlavně sladkostí si prý děti domů přinesly. Do diskuse by bylo, zda se uvedeným krokem chtěli příchozí cizinci lépe začlenit mezi nás. Dávají najevo, že znají a chápou naše zvyky? Sami tak chtějí postupovat? Někdo jim poradil? Měli v úmyslu si trochu přilepšit ve prospěch rodiny, neboť doplácejí na svoji nynější pozici? Mám mj. na mysli vícekrát prokázané podhodnocení v odměňování za odvedenou práci. Tady patrně nemáme věrohodné podklady.
Myslím, že do celkového uvažování se hodí ještě jeden poznatek. Jeho podstatou je příběh čerstvě náctileté slečny. Ve skutečnosti bude dětí v její situaci více. Můžeme o ní sdělit, že její současný život ovlivňují mimořádné podmínky, které v její zemi vládnou. Její otec pracuje řadu roků v ČR. Ona s matkou a babičkou bydlí na Ukrajině. Prozatím dlí na teritoriu, kde se neválčí, ale kde není úplně bezpečno. Také ony mají strach, co, kdy a jak se ne/stane. A podle vnějších procesů se odvíjejí též její osobní jevy a stavy. S ohledem na věk snad nemusím připomínat zvýšenou citlivost v prožívání, zejména pokud žijí odloučeně od svého pracujícího otce. Je jasné, že leccos jí v současnosti chybí a zřejmě se tak stane i v budoucnu.
Onoho člověka / otce / poměrně dobře znám, a tak vím, že rodinné uspořádání vůbec nepatří mezi snadná. Velikonoce se do něj promítly relativně kladně. Matka s dcerou bez zásadních potíží vycestovaly z velké země. Trasu měly možnost si vyzkoušet již v závěru prosince, kdy se obě strany dohodly, že spolu stráví časově posunuté ukrajinské vánoční a novoroční svátky. Což se podařilo. Skvrnkou se stalo vynucené loučení. Jednak zde manžel a otec má dobrou práci, byť mu zasahuje do skoro každé soboty a do většiny nedělí. Jednak se „nemůže“ vrátit do své domoviny, neboť by se zvýšenou pravděpodobností musel narukovat do ozbrojených sil. Hned poznamenám, že jejich Velikonoce se ukázaly jako o dost skromnější než u výše popisovaných dětí. Hodně času strávili společně na ubytovně, kde si měli o čem povídat. Dále využili příznivého počasí a vydali se na několik kratších i delších procházek po obci a do jejího okolí. Nejdále se dostali do blízkého města na zmrzlinu a chvilku posedět na náměstí. Moc si přáli čas zastavit. Nebo aspoň pozdržet. Místo velkých akcí a darů sdíleli společné chvilky. Opravdu sdíleli - na rozdíl od tzv. sdílení na sociálních sítích.
A ještě voňavý závěr. Jestliže jsem před několika měsíci napsal o pečení buchet ukrajinskými ženami, opět na ně došlo. Jedna dívenka navíc docela aktivně pomáhala, ale ještě prý není tak dobrá jako maminka. Ale všem doma a i návštěvě chutnaly! O nějakém svátečním a speciálním cukroví řeč nepadla. Prozatím můžeme spekulovat, co se odehraje během příštích Velikonoc. Budeme mít válku za sebou? Zaklepe na naše dveře více ukrajinských dětí? Přejmeme něco z jejich svátečních algoritmů?
