Článek
Nadpis by se někomu mohl zdát divný. Kdo si dá chvilku na přemýšlení, patrně ho napadne několik variant, jak by se dal vysvětlit.
Za prvé - někdo se pokouší zpochybnit výsledky vědecké činnosti nějakého experta. Tady by šlo o dost nevhodné počínání. Aby se z něj stal odborník v určitém oboru, musel opravdu hodně vykonat. Jen namátkou uvedu - s co nejlepšími výsledky projít ZŠ a SŠ, zvolit a poctivě vystudovat příslušnou VŠ a po ní pokračovat ve studiu, které bývá ještě náročnější, neboť se sice tematicky zúží, ale jde se více do hloubky a raketově vzrostou nároky. Navíc se zpravidla požaduje, aby vědec a/nebo vědkyně zaznamenali osobní přínos k rozvoji oboru. Optimem bude, aby se jejich poznatky daly využít v praxi ke zlepšení a zkvalitnění života člověka. Vůbec se nemusí jednat pouze o medicínu. Konkrétních příkladů bychom našli mnoho.
Dnes bych se raději věnoval druhé variantě. Kromě studijních a odborných požadavků se objevují další. Mám na mysli především něco z osobních a pracovních, kde se píše a mluví, že vědec musí mít určité osobní vlastnosti. Mám-li jich pár vyjmenovat, půjde o pracovitost, důslednost, trpělivost, vytrvalost, snaživost, cílevědomost, systematičnost a neměla by chybět ani ctižádost, kázeň, vůle a smysl pro povinnost. Doplním, že výčet si nedělá nárok na úplnost. Za sebe bych sem doplnil ještě co nejvyšší úroveň znalosti a ovládání jazyka. Samozřejmě rodného a s přihlédnutím ke stavu ve světě a úzké propojenosti se zahraničím půjde o některý ze světových jazyků. Leckdo by si mohl pomyslet, že vše bude v pořádku. Jedná se o osoby znalé a studované a u nich se vysoká úroveň předpokládá. Já bych si tak moc jist nebyl. Je-li někdo excelentní v oboru, automaticky nemusí být výborný po stránce jazyka a komunikace. Jak nám dosvědčí nízká úroveň komunikačních dovedností lékařů.
Předložím dva konkrétní příklady. Prvním je mladý absolvent VŠ, který po absolvování studia chce nastoupit na vědeckou dráhu. Stal se hostem blíže neupřesněného ranního TV pořadu. Projekt, do něhož má nastoupit, vypadá bezesporu přitažlivě a mohl by přinést užitek obyvatelstvu. Jenže více zaujal svým bídným českým jazykem.
Jako druhou bych uvedl vědkyni, která nedávno vystupovala v rozhlase. Prokazovala velmi dobré znalosti a leccos jsem se od ní dozvěděl. Zajisté není nováčkem ve svém oboru. Kupříkladu poctivě a pravidelně studuje zahraniční materiály a má přehled o lecjaké studii. Drží se nahoře. Stínem jejího vystoupení byla vysoká frekvence slova, které je v titulku uvedeno nikoli jako první. Jak víme od specialistů na rodný jazyk, řadí se mezi tzv. plevelná slůvka. Jistě ho lze během půlhodinového rozhovoru dvakrát třikrát použít, ale nikoli opakovaně ve skoro každé větě. Nevím, jak si dotyčná vědkyně vede v cizím jazyce, ale v českém jsem její počínání jako excelentní jistě neviděl. Navíc použila pár vysvětlení, která by při použití metody kritického myšlení nemohla obstát. Nebo ne dost pevně. Naštěstí pro ni lidé dnes moc neposlouchají a nechce se jim přemýšlet. Natož kriticky. Sami plevelí a kazí nad míru. Tím vytrvale klesají.
Jsem dalek, abych jí doporučoval, že by měla více přemýšlet o svých komunikačních dovednostech a schopnostech. Je možné, že si své nedostatky uvědomuje a snaží se s nimi bojovat. No - prozatím nikoli zásadně úspěšně. Kdybych měl použít obrázek jako analogii - vytvoří se dort, ale některou z jeho části kdosi neopatrně poškodí. Je nadále hezký a posléze chutný, nevypadá však dokonale.
