Článek
Poslední měsíc školní docházky bývá spojen především s uzavíráním klasifikace, se školními výlety a s plánováním programu na dva měsíce prázdnin. Pořadí oblíbenosti a přitažlivosti je pro hlavní skupinu zúčastněných zpravidla opačné, než jak jsem uvedl ve výčtu. Někteří rodiče a děti dokonce volí přístup, že školní povinnosti se dostávají do pozadí jejich zájmu. Zdá se, že je na místě aktuální otázka, co je pro život nejdůležitější. Podívejme se dnes na pár souvislostí, než se školáci odeberou na prázdniny.
Závěr školního roku bývá pro mnoho školáků doslova noční můrou a očekávají nepříjemné zážitky. Obavy a strach projevují ze zvládnutí valících se písemek a zkoušení na konci, pak z reakce rodičů na případný neúspěch. Oni sami už leccos tuší a možná už i vědí, a proto se mohou s nepříznivým vývojem částečně vyrovnat. Nezasvěcení a nepřipravení otcové a matky jsou v nevýhodné situaci, protože je leccos může zaskočit. Strach mají žáci a žákyně hlavně z faktu, jak budou na předložené vysvědčení reagovat právě rodiče. Děti v předtuše špatného průběhu pak hledají řešení. Nabízí se jich celá řada - od dobrých a přínosných až po špatné, nečestné, škodlivé a životu nebezpečné jako například úprava vysvědčení, jeho „ztráta“, situace kdy dítě nejde domů a toulá se apod. Nezřídka si neuvědomuje, že se nejedná o řešení ale pouze o oddalování řešení problému, přičemž za vše ono samo nemůže. Nezřídka padají ze strany dospělých ostrá slova, často se však děje nezaslouženě, neboť na výsledcích je možné více či méně přesně vystopovat i podíl rodičů. Především oni by si ho měli přiznat a přijmout fakt, že se nestačí o školu, prospěch a známky u dítěte starat jen poslední dva tři dny nebo týdny. Měli by proces sledovat po celý rok, ptát se na potíže, úspěchy a zážitky své ratolesti, poskytovat jí podporu a celkově se o ni více zajímat a tím se udržovat v žádoucím obraze. Nejde jen o věcný smysl a informační spojení. Ještě větší význam má duševní pospolitost jedinců, která v naprosté většině vztahů chybí.
Jen si vzpomeňme, s jakým „nadšením“ děti odpovídají na formální a zcela předvídatelné otázky rodičů. Zpravidla jsou zaměřeny na vnější prvky a nikoli na prožívání a na vnitřní svět dítěte. Je snad známka důležitější, než jak se dítě cítí, co si myslí, z čeho má radost a co ho naopak trápí? Vykonáváním uvedených kroků budou v kontaktu s praxí a vysvědčení je s největší pravděpodobností nepřekvapí, ba spíše potvrdí jejich názor, domněnky a očekávání. Na druhé straně někdy dochází k překvapivým případům. Často se stávají vinou pochybení učitelů, kteří někdy pod tlakem času či jiných osob přijímají neodpovědná a částečně i nespravedlivá rozhodnutí, jimiž jedněm přilepšují a druhé poškozují. Jsou sice jen lidmi s běžnými nedostatky, ale měli by projevit více snahy a uvážlivosti. Jednak jde o hodnocení lidí a jednak mohou mít vliv na relativně dlouhou část osobní a pozdější profesionální kariéry. V neposlední řadě je potřebné myslet na skutečnost, že jejich svěřenci mají relativně nízké sociální a psychologické dovednosti, jak se s uvedenými situacemi efektivně vyrovnat. Mnohdy jim proto chybí schopnost pochopit zlepšenou známku jako závazek a pobídku, případně horší ocenění jako ponouknutí ke zlepšení. Jistě by se hodilo, aby rodiče i učitelé děti lépe znali, a především aby spolu efektivně spolupracovali.
Poslední věty předchozího odstavce plně platí pro situaci, kdy se jedná o vztahy mezi žáky. Je známou skutečností, že v každé sociální skupině se bojuje o moc, postavení a teritoria. Školní kolektivy zde netvoří žádnou výjimku. Období, v němž se nejvíce rozhoduje o obsahu a vzhledu vysvědčení, tady může přinést úspěch i nezdar. Podstatu však nelze označit za naprosto jasnou. Rozhodně tu nenalézáme jednoduchou platnost přímé úměrnosti ve smyslu „lepší známky - pevnější pozice“ a naopak. V části školních skupin narazíme na posunuté a někdy dokonce převrácené systémy hodnot. Pak registrujeme, že například známka nižší kvality pomáhá k prestiži některých špatných žáků. Proč? Jednak nikoho neohrožují. Jednak se cení jejich schopnost odolávat tlaku učitele, který se snaží o zlepšení žáka. On se nepoddá a „vítězí“. Autor zná případ, kdy tzv. nezájem o lepší vysvědčení přerostl v demonstrovaný odpor. Dotyčný se jevil jako hrdina a získal poměrně vysokou autoritu. Ke správnému pochopení a zvládnutí zmíněných a blízkých situací a procesů se velmi hodí sociální a psychologické poznatky. Příště si řekneme pár slov k rodičům a k jejich působení.
