Článek
Dvojí metr už od školky
Kamarádčin syn se vrátil ze školky se slzami v očích a otiskem zubů na ruce. „Mami, Anička mě kousla, ale pak začala brečet a já jsem se jí musel omluvit,“ svěřil se smutně.
Zaskočená maminka nevěděla, co říct. Jak vrátit pětiletému klukovi víru ve spravedlnost?
Nejde o jedno kousnutí, ale o to, co dětem často už odmala říkáme. Darební kluci mají být ti, kdo ustoupí, mlčí a nakonec stejně vyfasují poznámku. Holky? Ty „přeci nezlobí“. Jak je možné, že i v dnešní době máme na děti dvojí metr?
Říká se, že správný kluk musí umět ledacos skousnout. Ale to často znamená jen potlačit strach, bolest nebo pocit křivdy.
Když tohle chlapce učíme, není divu, že pak jako muži neumí mluvit o svých emocích.
Co říkají rodiče a odborníci?
Martin, otec a učitel:
„Ve škole mi říkali, že holky se nebijí. Když jsem se bránil, byl jsem ten zlý. Tehdy jsem se rozhodl pro své budoucí povolání.“
Jakub, otec:
„Mému synovi dala holka facku a reakce dospělých byla taková, že si to možná zasloužil. Takové situace dětem ukazují, jak někdy školní prostředí těžko zvládá řešit konflikty spravedlivě.“
Lenka, učitelka:
„Někdy máme tendenci být obzvlášť opatrní vůči děvčatům, protože se zdají křehčí. Je důležité pracovat na tom, aby bylo zacházeno spravedlivě se všemi dětmi, bez ohledu na pohlaví.“
Petr, psycholog:
„Kluky učíme potlačovat své emoce, což jim v dospělosti ztěžuje život. Učit je mlčet není cesta.“
Proč je to důležité?
Tahle zdánlivě malá událost odhaluje hlubší problém celé společnosti.
Když děti slyší, že pravidla nejsou pro všechny stejná, učíme je nespravedlnosti a mlčení o svých pocitech.
Co můžeme změnit?
Kamarádčin syn si zaslouží vědět, že není jeho vina, když mu někdo ublíží. Má právo říct pravdu a být slyšen.
Začít můžeme u sebe doma, ve školce a postupně v celé společnosti.
Výzva
Sdílejte, pokud chcete, aby děti měly právo mluvit o svých pocitech a aby platila spravedlnost pro všechny.
