Článek
Jedenáctiletý kluk sedí u stolu a přemýšlí, co ho dnes čeká. Několik zajímavých pokusů, dělení pod sebe, pár videí v angličtině. Nakonec vezme do ruky tužku a začne kreslit. Jeho zátiší s hlemýždí ulitou se pomalu rýsuje.
Žádné zvonění. Žádné povinné úkoly. Žádné memorování. Přesto se učí. A možná lépe než děti ve škole.
Domácí vzdělávání není o lenosti. Je o svobodě. O tom, že dítě přebírá odpovědnost za své učení. Žádný stres ze známek, žádné biflování jen proto, že je to na test. Jen skutečné porozumění tomu, co ho zajímá.
„A co kamarádi?“ ptají se lidé často. Mladý nadšenec není zavřený doma. Chodí do kroužků, sportuje, cestuje. Má víc času na skutečné vztahy.
A jak to bude dál? Už teď ví, čím chce být. Automobilovým designérem. Má volný čas, kdy může rozvíjet svůj talent – kreslí, navrhuje, studuje technologie. A právě v tom je podstata domácího vzdělávání. Dětem dává čas na to, co je skutečně zajímá.
Možná se mění pravidla hry. Možná si školní lavice neudrží svůj monopol navždy.
