Článek
Známe to všichni. Děti už spokojeně oddychují v pokojíčku a tátovi a mámě se nabízí možnost užít si trochu té intimity. „Zkontroluj, jestli opravdu spí,“ zašeptá žena. Nechce ani trochu riskovat. Manžel ještě jednou obhlédne situaci a pak už se jde na věc.
Představa, že se rozespalý potomek objeví mezi futry, je děsivá. Proto se pár raději zamkne a snaží se chovat co nejtišeji. Klepání na dveře je to poslední, co by se právě hodilo.
Když děti dorostou do věku, kdy nepotřebují nepřetržitý dohled, začnou rodiče přes den experimentovat v garáži, na půdě nebo kůlničce na nářadí. Přes den má člověk přeci jen více energie a kdo má pořád čekat, až dítě usne.
Je to docela zábava. Táta s mámou si připadají jako mladí spiklenci, kteří mají své hambaté tajemství. Funguje to skvěle do doby, kdy zavržou dveře zahradního domku a mezi nimi se objeví dítě, které hledá pumpičku na kolo.
Všichni přítomní na zlomek sekundy ztuhnou. Potomek vykulí oči, řekne: „Pardon,“ a taktně opustí hřiště. Rodiče se kvapně upravují a nechápou, kde se tady ten kluk vzal, když měl být až do pěti u kamaráda. Později zjistí, že se mu vyfouklo kolo.
„Doufám, že tě to nějak nepoškodilo,“ rozpačitě zažertuje táta, když je se synem sám. Chlapec se usměje, pokrčí rameny a světácky pronese: „Jestli tě můžu o něco poprosit, nerozmazávej to. Já jsem v pohodě.“ Otec si s úlevou vydechne a na oslavu ugriluje bůček.
Myslím, že nejsme jediní rodiče, kteří někdy v životě museli vstřebat podobný trapas. Náš puberťák nám však svým postojem situaci hodně ulehčil. Několika slovy vyjádřil respekt i pochopení a tím nám dodal klid. Pravdou však je, že od té doby jsme více než opatrní a pro své intimnosti volíme jen zamykatelné místnosti.
