Článek
New York, 12. května 1962. Madison Square Garden praská ve švech. Tisíce hostů netrpělivě čekají na hlavní hvězdu večera, která si rozhodně dává načas. Narozeninová oslava prezidenta Johna F. Kennedyho přilákala politickou elitu, hollywoodské hvězdy i ty, kteří jen chtějí být svědky něčeho velkého. A velké to skutečně bude.
Světla reflektorů se tlumí. Na pódiu se objevuje Marilyn Monroe. Je éterická, zářivá, a zároveň nebezpečně svůdná. Třpytivé šaty z tisíců perliček obepínají její tělo jako druhá kůže. Přišla pozdě. Je to úmyslné? Možná. Třeba si jen chtěla být jista, že bude středem pozornosti.
Když začne zpívat: „Happy Birthday, Mr. President…“, její hlas je tichý, skoro šeptavý. Publikum se směje, ale ve vzduchu je napětí. Její přednes není gratulace, je to flirt. Otevřená provokace. Všechny oči míří na prezidenta Kennedyho. Úsměv na jeho tváři prozrazuje víc, než by měl. Není jen náhoda, že Marilyn je tu. Už měsíce kolují zvěsti o jejich tajné aféře. Jackie Kennedy, první dáma, schválně na oslavu nepřijde. Už dávno pochopila, co se děje.
O pár měsíců později, 5. srpna 1962, je Marilyn nalezena mrtvá. Oficiálně jde o sebevraždu, ale příliš mnoho věcí nesedí. Kolem jejího těla se nachází roztrhané stránky z jejího deníku. Co v něm bylo? Možná jména nebo tajemství Bílého domu. Něco, co by se rozhodně nemělo dostat na veřejnost.
FBI se o její smrt zajímá víc, než by bylo normální. Telefonní záznamy mizí, výpovědi se mění. Kdyby Marilyn mohla promluvit, možná bychom se dozvěděli pravdu. Nebo taky ne. Jedno je však jisté. Její legendární vystoupení zůstane jedním z největších hollywoodských a politických skandálů 20. století.
A Kennedy? Ten o pár let později dopadne stejně. Kulky v Dallasu uzavřou příběh prezidenta i všech jeho tajemství. Co všechno měli Marilyn a JFK společného, nejspíš nikdy nezjistíme.
