Článek
Tento příběh se odehrál u mojí sestřenice v kuchyni. Její pětiletá Eliška najednou odstrčila talíř s řízkem a naprosto vážně prohlásila: „Už nebudu jíst žádná zvířátka. Ani gumový žížaly.“
Řeknete si, že je to jen fáze soucitu, která většinu dětí přejde při pohledu na opečený špekáček. Jenže tahle malá rebelka to myslela vážně. Vstala od stolu a šla si do spíže pro syrovou mrkev.
Sestřenice ve snaze zachránit situaci vytáhla pytlík gumových medvídků. „Podívej, tohle přeci nejsou zvířátka,“ řekla sladce. Eliška se na barevný bonbón nedůvěřivě podívala: „A z čeho se to vyrábí?“
Chvíli bylo ticho. Zkuste pětiletému dítěti, které se právě rozhodlo zachránit svět, citlivě vysvětlit, co je to želatina. Že tito pružní tvorové vznikají vyvařováním kostí a kůží.
„Takže on je ten medvídek z mrtvého prasátka?“ zhroutila se holčička. „Prosím tě, řekni mi, z čeho je čokoláda?“
My dospělí jsme na výmluvy mistři. Říkáme si, že jeden bonbón se nepočítá stejně jako kousek ryby nebo chleba se sádlem. Jenže děti to myslí vážně. Pokud nejedí zvířátka, odmítnou je i v podobě růžového jahodového slona.
Sestřenice vyšla dceři vstříc a nově studuje dětské vegetariánské recepty. Je to poměrně náročné na nervy, ale protože chce, jde to. Nedávno dokonce Elišku překvapila gumovými bonbóny z mořských řas.
Taky máte doma malého bojovníka za práva zvířat, nebo vaše děti neřeší složení toho, co jim přistane na talíři?
