Článek
Byla sobota odpoledne a kamarád mého muže Viktor přišel na kus řeči. Právě jsem dovařila obrovský hrnec dršťkové polévky, a tak jsem mu také nalila. „Dobře, že je ještě horká,“ liboval si. Potom začal vyprávět neuvěřitelný příběh o rozbité mikrovlnné troubě, která ho jako kluka dostala do děcáku.
Viktor vyrůstal jen s mámou. Peněz bylo tak málo, že jediné teplé jídlo, které znal, byla mražená pizza ohřátá v omlácené mikrovlnce. Ta byla středobodem jejich malého sklepního bytu s výhledem na pomačkanou popelnici.
Když bylo chlapci deset let, chtěl mámu překvapit ohřátou večeří. Vzal jediný talíř se zlatým proužkem, který měli, položil na něj párek a otočil kolečkem. Pak už jen sledoval ohňostroj a černý dým.
Máma kupodivu nekřičela ani neplakala. Jen rezignovaně hleděla na tu spálenou krabici a přemýšlela, co dělat. Na novou troubu neměla peníze a hlavně se jí nechtělo dál bojovat.
O pár dnů později stál Viktor se školní taškou na chodbě ústavu, kam ho máma odložila s tím, že se o něj nedokáže postarat. Strávil tam půl roku, než si ho vzala zpátky. Jenže když se vrátil, už to nebyl domov, ale jen místo k přespání. Nikdy se nezbavil pocitu, že ho z bytu může kdykoli vyštípat obyčejný rozbitý spotřebič.
„V mojí kuchyni nenajdete jedinou věc s pozlaceným okrajem,” řekl kamarád na konci svého vyprávění. „Asi se pořád bojím, že tu bednu znovu rozbiju.“ Do očí se mi tlačily slzy. Měla jsem sto chutí toho malého Viktora obejmout, nalít mu talíř mé skvělé dršťkovky a ukázat mu lepší svět, než na který byl zvyklý. To už však nebylo možné.
Tenhle příběh není jen o chudobě. Je o tom, jak snadno může rodičovská láska ochabnout, když je člověk na dně. Pravda je, že Viktor dnes s mámou vychází dobře. Že ho kdysi odložila kvůli zničené mikrovlnce, jí však nikdy nezapomene.
