Článek
Do oken třídy pronikají hřejivé sluneční paprsky a děti na keramickém kroužku vesele buší do hlíny. Až ji zpracují, vyrobí si funkční slánku nebo cukřenku.
„Je mi líto, ale mám hlad. Úplně mě to zmohlo,“ teatrálně pronese třídní komik Pepíno. Umývá si ruce a vytahuje z aktovky plastovou krabičku.„Dneska jsem si to udělal dobrý, přece to nevyhodím,“ rozumuje.
„Ty si sám chystáš svačinu? podivuji se a zvědavě nakukuji klukovi přes rameno. „No jo,“ přisvědčí desetiletý šoumen. „Dokonce si kupuju všechny ingredience. Správný šéfkuchař nenechává nic náhodě!“ „Tak to klobouk dolů,“ pronáším uznale.
Malý šikula pojídá chutně vyhlížející zeleninový salát s kousky sýra a bylinkovou zálivkou. Přikusuje celozrnnou housku a tváří se jako král.
Vybavuji si svou dnešní svačinu a je mi stydno. Já, dospělá žena, jsem se zmohla na rohlík s několika kolečky salámu, zatímco desetiletý školák si sám připravil tuto luxusní pochoutku.
„Hned zítra si udělám fantastickou sváču,“ slibuji sama sobě. „Když to zvládne dítě, zvládnu to určitě i já!“
Z myšlenek mě vyruší radostný výkřik. „Teď tu energii přetavím v umění!“ haleká Pepíno a všichni se smějí. Není divu. Tenhle kluk je zkrátka třída.
Během kroužku se ukázalo, že dobrou svačinku by si uměla připravit většina čtvrťáků a páťáků. A to ne jen tak ledajakou, ale výbornou a zdravou!
Tento příběh je výzvou pro všechny, kdo svoje svačiny odbývají a ládují se tím, co se zrovna namane. Proč jíst salám z papíru a přikusovat housku? Fantazii se přeci meze nekladou a kvalitních surovin jsou plné obchody. Tak hurá do toho!
