Článek
Když se řekne „robot“, většina lidí si představí plechového parťáka z Hvězdných válek, pohyblivou ruku v továrně nebo multifunkční mixér. Málokdo však ví, že tohle slovo vymyslel ve své pražské garsonce český spisovatel a malíř v jedné osobě.
Zkuste se zeptat průměrného Američana na původ tohoto výrazu. Odpoví vám, že je z angličtiny. Skutečnost je přitom mnohem zajímavější.
Když Karel Čapek seděl nad rukopisem hry R.U.R., nevěděl si rady s názvem pro své umělé bytosti. Původně je chtěl pojmenovat „laboři“. To mu ale znělo moc vědecky. Šel se proto poradit s bratrem Josefem, známým malířem. „Tak jim řekni roboti,“ houknul bratr od stojanu. A bylo to.
Slovo robot (ze slova robota) mělo ten správný náboj. Evokovalo poddanství a nucenou dřinu na panském, což přesně pasovalo k tématu hry o vzpouře umělých bytostí.
Právě tehdy vznikl výraz, pro který svět nenašel synonymum. Používá se v japonštině, arabštině i svahilštině. Jeho skutečný původ však znají už jen literární vědci a skalní fanoušci sci-fi.
My Češi zkrátka neumíme nic pořádně prodat. Zatímco ostatní národy si budují značky na mnohem menších základech, my jsme nechali jedno z nejdůležitějších slov moderní éry dokonale zlidovět.
Je čas si to připomenout. Už jenom proto, že je to vážně zajímavý příběh. Výraz, který sebevědomě užívá celý svět, vznikl u jednoho českého malířského stojanu, když bratr poradil bratrovi. Až příště uvidíte nějakého robota v akci, vzpomeňte si na oba.
