Článek
„Tak kdy už?“ slyšela Eva od své maminky snad při každé návštěvě. „Jste spolu šest let, máte byt, práci. Na co ještě čekáte?“ Tchyně to říkala jinak: „Nebudeš přeci sobecká. Děti k životu patří.“ Všichni kolem měli mimina, fotky z porodnic zaplavovaly Facebook. A švagrová s mužem si začali klást otázku: „Co když opravdu něco ztrácíme?“
Eva žádnou touhu necítila. Měla ráda svůj klid, práci a cestování. Ale tlak rostl. „Jednou si to budeš vyčítat,“ domlouvala jí máma, když váhala. Nakonec si s mužem řekli, že to zkusí. Ne proto, že by cítili potřebu, ale proto, že nechtěli být ti divní, bezdětní.
Těhotenství přišlo rychle. Všichni jásali. Eva se na fotkách s bříškem usmívala, zatímco uvnitř se trápila zvláštní prázdnotou. „To přijde, instinkt se ozve,“ uklidňovali ji. Ale nic nepřišlo. Ani v porodnici, ani doma. Samozřejmě se o dítě starala. Jenže to, co všichni popisovali jako největší štěstí na světě, nepřicházelo.
První roky byly peklo. Nevyspání, hádky a pocit zmaru. „Já jsem ti říkal, že to nemáme dělat,“ utrousil jednou muž, když malý křičel už třetí hodinu v kuse. Ani on děti nikdy nechtěl. Tehdy si manželé poprvé přiznali, že rodičovství byla chyba. Nikomu jinému by to ale neřekli. Kdo by chápal, že lze milovat dítě, a přitom chtít vrátit čas do chvíle před jeho zplozením?
Časem se situace zlepšila. Malý roste, je zdravý a má veškerou péči i pozornost. Eva je skvělá máma. Přesto občas myslí na to, jaký mohl být její život, kdyby zůstala bezdětná. Truchlí nad ztracenou svobodou, kterou jí už nikdo nevrátí a lituje dne, kdy se nechala do těhotenství dotlačit.
Nejhorší ale je, že své myšlenky nesmí veřejně ventilovat. Jenže kolik lidí kolem nás v sobě dusí totéž? Kolik žen i mužů podlehlo tlaku společnosti a teď v tichosti polykají hořkost?
Ano, Eva s manželem milují své dítě. Jsou mu těmi nejlepšími rodiči, jaké by si mohlo přát. Ale kdyby mohli vrátit čas? Žili by jen sami pro sebe.
Tenhle příběh není výzvou k tomu, aby lidé neměli děti. Je spíš připomínkou, že rozhodnutí stát se rodičem je příliš velké na to, aby vzniklo z nátlaku nebo očekávání druhých. Eva s mužem už vědí, že kdyby se tehdy dokázali postavit okolí, byli by dnes šťastní jinak a po svém. Důležitější než naplnit představy druhých je žít svůj vlastní život.
