Článek
Chtěli jsme s rodinou jen trochu zeleně na místě, kde máme holou hlínu. Plánovali jsme si to jednoduše. Srovnáme terén, zasejeme, zalijeme a pak už se jen budeme dívat, jak travička vesele roste.
U plánů jsme nezůstali. Koupili jsme osivo, připravili půdu a poctivě rozházeli semínka po celé ploše. Jenže ráno nás čekalo nečekané překvapení.
„Tomu neuvěříte!“ volal syn a táhl nás na zahradu. Skutečně jsme se nestačili divit. Místo rovnoměrně rozsetého osiva tam ležela jedna obrovská hromada semínek. Mravenci. Přes noc nanosili všechno na jednu kupu. Neuvěřitelně pečlivě a organizovaně.
Rozhodli jsme se nevzdat. Semínka jsme znovu rozházeli a tentokrát opravdu pořádně prolili vodou. Doufali jsme, že se mravencům v bahně nebude chtít courat. Marně. Do večera bylo osivo opět pryč. Tentokrát beze stopy. Žádná hromádka.
A tak jsme v podřepu rezignovaně sledovali, jak celá mravenčí komunita odnáší poslední zbytky našich semínek mimo zahradu.
„Přeci tady nebude rozhodovat hmyz!“ pronesla jsem naštvaně. Vyrazili jsme tedy do města, kde jsme koupili nový pytlík osiva a silný přípravek proti mravencům. Rozsypali jsme ho po celé ploše a doufali, že tentokrát už trávník vyhraje.
Ne. Jakmile jsme zaseli, armáda se vrátila. Doslova před našima očima začali ti malí mizerové znovu rabovat. Nezastavilo je nic. Ani chemie, ani naše zoufalé pohledy.
Teď jsme ve fázi, kdy na mravence nadáváme, ale nevíme si rady. Má někdo podobnou zkušenost? Podařilo se někomu tuhle miniaturní mafii přelstít? Nechceme do konce života pěstovat holou hlínu.
Sdílejte své rady, tipy nebo aspoň pochopení. Protože my teď víme jedno jistě. Co mravenec schvátí, to už nenavrátí!
