Článek
Tak přesně tohle si pravděpodobně říkají současné vládní strany. Člověk by si myslel, že za dva roky od Babišova odchodu z premiérského křesla už současný kabinet najde pevnou půdu pod nohama. Ale bohužel se zdá, že jsou bez svého oblíbeného kompasu – direktivy obviňovat Babiše – ztraceni v moři. Ano, nevládnou v záviděníhodné situaci. Poslední dva roky negativně ovlivňují události, které jednoduše nejsou v jejich moci ovlivnit. Ale přesto…
Představte si, jak asi vypadá zasedání vlády. Ministři se k sobě choulí, obočí svraštělé hrůzou. Téma? Cokoli od ekonomických problémů až po reformu zdravotnictví. Ale nějak jako magické zaklínadlo se sálem ozývá Babišovo jméno. „Kdyby tak Babiš…“, začíná jeden z ministrů. Po místnosti se rozléhá souhlasné přikyvování, že se našel viník všech jejich problémů – minulých, současných i budoucích.
Člověk si je skoro může představit, jak bloumají po chodbách ministerstev, tisknou se k Babišovým portrétům a šeptají do rámů sladké věty o vině. Žijeme zkrátka v době, kdy na bývalého premiéra mohou ukázat prstem a obvinit ho za každý zádrhel. Andrej Babiš současné vládě nechtěně odkázal věčnou výmluvu, politickou kartu „za tohle může vláda Andreje Babiše.
Jak uklidňující musí být pro současnou vládu ve světě, který se přirozeně hemží složitostmi, jedno univerzální vysvětlení. Hospodářský propad? Babišův odkaz. Zdravotnictví v chaosu? Dozvuky Babišovy politiky. Nespokojenost veřejnosti? Přízračný Babiš přilévá olej do ohně. Je s podivem, že mu nepřipisují zásluhy za špatné počasí a dopravní zácpy v Praze!
Spoléhání se vlády na Babiše jako obětního beránka je skutečně mistrovskou třídou v odvádění pozornosti. Proč se zabývat nudným vládnutím, odpovědností nebo, nedej bože, skutečným řešením problémů, když je tu dokonale vyhovující bývalý premiér, který za vše může? Jako by se báli dne, kdy se budou muset postavit na vlastní nohy bez berličky Babišova obviňování.
Nechápejte mě zle, sám jsou volič současné vládní pětikoalice. Nějak se mi už však současná politika zajídá. Když už se přijde s nějakými úspornými opatření, jsou polovičatá. Proč nepřijít s razantními reformami, jejichž ambicí by bylo skutečně něco změnit? Politické body jste ztratili tak jako tak. Chápu, těžko se hledá politická shoda napříč spektrem pěti politických stran, ale přeci jenom byste mohli za své čtyřleté období vlády po sobě zanechat něco pozitivního. Místo toho jsme svědky pseudovládního snažení, které nelze popsat jinak než jako paskvil.
Aby bylo jasno, moc dobře si uvědomuji, že vláda nemá co dočinění s přetrvávající vysokou mírou inflace nebo poklesem reálných mezd (opět do značné míry způsobeno vysokou inflací). S inflací má svými opatřeními bojovat především ČNB. Nevděčná témata vysokých cen energií nebo potravin, asi taky může vláda ovlivnit svými rozhodnutími jen částečně. Namísto snah o nepovedený politický marketing, by se však měla snažit alespoň o to. Co ale bylo či spíše nebylo realizováno z předvolebních slibů? Chcete-li se pobavit, doporučuji nejnovější díl Štastného pondělí.
Výhodou koalice SPOLU, potažmo samostatné ODS je, že voliči jako já, nemají na české politické mapě žádnou alternativu, takže nepochybuji, že jim svůj volební lístek hodím znovu, ale ne protože bych byl spokojený s jejich politikou, ale proto, že mi nic jiného nezbývá. A pořád nás podobných je dost na to, aby tyto tradiční strany nedopadly podobně jako ČSSD v předchozích volbách.
Slovo závěrem
Co dodat? Babišovi možná tato trvalá relevance dokonce lichotí. Je politickým ekvivalentem strašáka, který je vyvoláván, aby vyděsil voliče a odvedl pozornost od současných vládních přešlapů. Je to strategie stejně průhledná jako únavná, ale přesto přetrvává, což svědčí o kreativitě či její absenci v současné politické hře.
Zamysleme se nad zoufalými českými občany, kteří se pohybují v každodenním životě pod vládou, jež je spíše schopná ukazovat prstem než dělat politiku. Jistě touží po vládě, která se dívá dopředu, ne dozadu, která inovuje, a ne obviňuje, což samozřejmě nebude příští vláda Andreje Babiše. Obžalobou současné vlády však bude, že ho do premiérského křesla opět posadí.
Neochvějné zaměření české vlády na Andreje Babiše je nakonec tragikomedií politické roztržitosti. Nezbývá než doufat, že ji jednou toto zbytečné vyprávění omrzí a pustí se do neotřelého úkolu skutečného vládnutí – na to jí už však nezbývá příliš času. Do té doby bude přízrak Babišova působení přetrvávat jako příhodný přízrak pro vládu, která zřejmě více investuje do minulosti než do budoucnosti.
