LSD jako lék na úzkost? Vědci objevili efekt, který popírá zdravý rozum

Některé dny je úzkost jako staré rádio, které nechce naladit stanici čistě. Nehrají zprávy ani hudba, slyšíte jen nepříjemný, všudypřítomný šum. Člověk si časem prostě zvykne, že to tak „nějak“ bude: ráno napětí v břiše, přes den obavy bez jasného důvodu a večer únava bez pocitu úlevy.

Právě u generalizované úzkostné poruchy (GAD) je typické, že se s vámi vleče jako stín – a že standardní léčba často znamená týdny čekání, zkoušení různých léků a neustálé ladění dávek. Proto působí skoro nepatřičně, když vědci přijdou s myšlenkou: co kdyby na opravu signálu stačila jediná dávka léku?

Výzkumníci k testu přistoupili tak, aby co nejlépe oddělili čistý účinek látky od vlivu dlouhodobé psychoterapie. Šlo o klasickou randomizovanou kontrolovanou studii (RCT), kdy byli účastníci náhodně rozděleni do skupin. Jedna dostala účinnou látku, druhá neúčinné placebo, přičemž hodnotitelé nevěděli, kdo patří do které skupiny. Do studie vstoupilo 198 dospělých s GAD střední až těžké intenzity, kteří na Hamiltonově škále úzkosti (HAM-A) dosahovali skóre alespoň 20 bodů.

Tady se ale dostáváme k detailu, který budí největší pozornost: tito účastníci nedostávali žádný program psychoterapie. Dostali pouze jednorázovou dávku v bezpečně řízeném prostředí pod bedlivým dohledem a pak vědci týdny sledovali, co se s úzkostí děje dál. Zůstává tedy ta nejdůležitější otázka: co to bylo za látku, že se u ní vědci odvážili vsadit na jednorázové podání?

Onou látkou byla lysergická kyselina diethylamid (LSD) ve farmaceuticky připravené formě s názvem MM120. Studie zveřejněná v prestižním časopise JAMA testovala čtyři úrovně dávek od 25 do 200 mikrogramů. Výsledek byl jednoznačný: u dávky 100 mikrogramů činil rozdíl proti placebu -5,0 bodu a u 200 mikrogramů -6,0 bodu - obě tyto dávky byly statisticky vysoce významné.

Zajímavé je, že nižší dávky (25 a 50 mikrogramů) se od placeba prakticky nelišily. To je pro vědce dobré znamení – nevypadá to totiž jako efekt „všechno je lepší než nic“, ale jako jasný dávkový obraz, podle kterého lze plánovat budoucí výzkum. Právě 100 mikrogramů tak autoři označili za optimální dávku pro další studie.

A ještě jeden detail, který lidem vrtá hlavou: čas. Nejde jen o krátký výkyv - zlepšení se hodnotilo po týdnech a u části lidí přetrvávalo až neuvěřitelných 12 týdnů. Analogie je tu nasnadě: je to jako když jednou pořádně přeladíte rádio. Ten den je to intenzivní zkušenost, ale když se stanice konečně chytí, šum ustoupí a čistý signál zůstane stabilní i poté.

Největší síla studie je zároveň její metodologickou slabinou: u LSD je extrémně těžké udržet „zaslepení“. Mnoho účastníků zkrátka podle intenzivního prožitku poznalo, zda dostali účinnou látku, nebo placebo. Bezpečnostní profil byl navíc očekávaně psychedelický. U 100mikrogramové dávky zažilo vizuální změny a halucinace přes 92 % účastníků, často doprovázené nevolností nebo bolestí hlavy.

Tohle je klíčové upozornění pro laiky: rozhodně nejde o domácí experiment. Šlo o řízené podání v bezpečném klinickém prostředí. I když studie zkoušela účinek bez psychoterapie, pořád pracovala s dohledem a standardizovaným lékařským postupem.

Možná nejde o to, že látka úzkost prostě „vypne“. Spíše na čas rozhýbe zafixované vzorce – jako když na chvíli otevřete okno v zatuchlé místnosti. Jak přesně to u úzkosti funguje, zůstává otevřené, i když se mluví o zásadní roli serotoninového receptoru 2A (5-HT2A).

Tato práce představuje fázi 2b klinického testování, což znamená, že se hledá dávka a mapuje se účinek. Výzkum pokračuje dál a program směřuje k americké FDA, kde již získal označení „Breakthrough Therapy“ pro slibné léčebné postupy. Pro běžného člověka z toho plynou tři střízlivé body:

Moderní medicína se tak po desetiletích vrací k látce, která byla kdysi symbolem chaosu, a zkouší ji zkrotit. Možná to jednou nebude další pilulka na každý den, co ztiší váš šum, ale jedna řízená zkušenost, která vám konečně vrátí čistý signál.