Článek
Adolf Hitler. Už jen vyslovení tohoto jména vyvolává emocionální reakci a strašidelné představy o muži, který napsal jedny z nejtemnějších stránek lidských dějin. Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s druhou světovou válkou, konfliktem, který se přehnal celým světem a zanechal po sobě miliony mrtvých a nespočet dalších poznamenaných. Hitler rozeštvávající tento konflikt vehnal svůj národ a velkou část světa do brutální války, kterou poháněla jeho expanzivní ideologie a čirá touha po moci.
Stál také za holocaustem, aktem genocidy, který svou hrůzností nemá obdoby a který vedl k systematickému vyhlazení šesti milionů Židů. K průmyslovému vyvražďování použil mašinérii moderního státu a navždy vtiskl hrůzy Osvětimi, Bergen-Belsenu a Dachau do paměti lidstva.
Taková byla povaha Adolfa Hitlera – muže s násilnou rozkladnou ideologií a bezohledným odhodláním, jehož činy vedly ke smrti milionů lidí a zanechaly trvalou jizvu v lidských dějinách. Mohla by se taková postava, člověk s tak extrémním přesvědčením a destruktivními sklony, dostat k moci v dnešní době?
Tato otázka je ze své podstaty spekulativní, ale poskytuje zajímavou příležitost prozkoumat společensko-politickou strukturu naší současné doby. Při jejím zkoumání se podíváme na strukturální odolnost moderních společností, pronikání ideologií lidských práv a vývoj demokratických institucí. Výsledné poznatky poskytují fascinující optiku, skrze kterou lze nahlížet na potenciál vzestupu autoritářských osobností v naší době.
Hitler v 21. století: Pouhý přízrak, nebo děsivá možnost?
Vzestup Adolfa Hitlera nebyl fenoménem, který by se stal ze dne na den. Byl spíše odrazem bouřlivé doby, v níž žil. Nedávno skončila první světová válka, která po sobě zanechala zpustošenou krajinu. Svět se vzpamatovával z válečných hrůz a vyrovnával se s fyzickými, emocionálními a ekonomickými traumaty způsobenými konfliktem nebývalého rozsahu.
Zejména Německo se nacházelo ve stavu hlubokého zmatku. Versailleská smlouva, uvalená na Německo po první světové válce, zanechala národ ochromený dluhy a zatížený hanbou. Hospodářské potíže způsobené touto smlouvou spolu s celosvětovým finančním krachem vyvolaným Velkou hospodářskou krizí podnítily prostředí plné nelibosti, nejistoty a zoufalství.
V této neklidné atmosféře se zjevil Adolf Hitler. Jeho vzestup usnadnilo obratné využití zoufalství, hněvu a odporu německého obyvatelstva. Tyto negativní emoce zmanipuloval a přetavil je v podporu své extremistické ideologie a v konečný nástup k moci.
Přesuňme se do 21. století, doby, která se vyznačuje globalizací, technologickým pokrokem a propojeným světem. Tuto dobu charakterizuje široké přijetí liberálních hodnot, společenských norem a lidských práv. Demokratické instituce jsou mnohem pevnější a zakořeněnější než na počátku 20. století. Naše společnost se stala pluralitnější a multikulturnější, což je vývoj, který teoreticky představuje ochrannou bariéru proti vzestupu společnost rozdělující osobnosti, jako byl dlouholetý předseda NSDAP.
Aby se v současném světě dostal k moci někdo, kdo by zastával extremistické ideologie, jako byla ta Hitlerova, vyžadovalo by to drastickou změnu stávajících pořádků. Znamenalo by to obejít zavedené demokratické procesy a ignorovat respekt k rozmanitosti a lidským právům, které se jako globální společenství snažíme podporovat a prosazovat. Teoreticky by propojenost našeho světa v kombinaci s přístupem k informacím a zvýšenou ostražitostí měla zabránit nástupu tyrana podobného Hitlerovi. Přesto, když se do této otázky ponoříme hlouběji, zůstává složitá a plná znepokojivých možností.
Moderní technologie: Hitlerův tichý nepřítel, nebo převlečený spojenec?
Když se zamýšlíme nad vyhlídkami Hitlerova vzestupu v 21. století, klíčovou roli nesporně hrají moderní technologie. Vliv digitálních technologií na naše společensko-politické prostředí je tak hluboký, že jej při řešení takové otázky nelze ignorovat.
Již ve 30. letech 20. století německý diktátor a nacistická strana využívali mediální a propagandistický aparát své doby s mrazivou účinností. Jejich poselství se šířila prostřednictvím novin, rozhlasového vysílání a veřejných shromáždění, čímž účinně zasahovala masy. Kontrola nad těmito kanály jim umožňovala manipulovat veřejným míněním, podněcovat nacionalistické nadšení a upevňovat svou moc.
Přesuňme se rychle do dnešní digitální doby, kde vládnou sociální média, internetové algoritmy a technologie poháněné umělou inteligencí, jako jsou deep fakes. Mohla by tyto nástroje využít postava podobná nacistickému pohlaváři k prosazování své politické agendy? Odpověď není zdaleka jednoduchá.
Na jedné straně digitální sféra nabízí bezkonkurenční dosah a vliv, který dalece přesahuje možnosti tradičních médií. To by mohlo poskytnout mocnou platformu pro šíření propagandy, rozsévání neshod a manipulaci s veřejnými náladami v nebývalém měřítku. Internetové algoritmy, které uživatelům zobrazují více toho, s čímž se ztotožňují, mohou posilovat stávající přesvědčení a vytvářet reálné předpoklady k šíření extremistických ideologií.
Stejná technologie však také nabízí nástroje pro ověřování faktů, nesouhlas a odpor. Informace jsou nyní dostupnější než kdykoli předtím. Jsme vybaveni nástroji, které nám umožňují zpochybňovat a kontrolovat předkládané narativy. Pro odpůrce potenciálně škodlivých ideologií existují platformy, kde mohou vyjádřit svůj nesouhlas, shromáždit podporu a odhalit pokusy o manipulaci.
A co je nejdůležitější, moderní doba se vyznačuje zvýšeným dohledem a téměř okamžitým pocitem globální odpovědnosti. V Hitlerově době trvalo léta, než jeho zvěrstva plně spatřila světlo světa. V kontrastu s tím může dnešní digitální prostředí odhalit zneužití moci téměř okamžitě. Možnost zdokumentovat a sdílet takové případy v celosvětovém měřítku slouží jako odstrašující prostředek pro potenciální tyrany. Tato vysoká míra odpovědnosti by pravděpodobně omezila nebo alespoň výrazně zbrzdila postup novodobého Hitlera.
Populismus a strach: Neviditelní podporovatelé ve stínu
Přestože se překážky, které brání tomu, aby se v naší současné době dostala k moci postava podobná Hitlerovi, zdají být nepřekonatelné, nepodceňujme potenciál takového vývoje. Historie opakovaně prokázala, že společenské normy, demokratické instituce a technologické záruky, ačkoli jsou robustní, nejsou nedobytné. Současné globální trendy a nálady části společnosti vyžadují bližší zkoumání příznivých faktorů, které by mohly potenciálně podpořit úspěch postavy podobné Hitlerovi.
Jedním z takových faktorů je oživení populismu, zejména v podobě pravicových nacionalistických hnutí, která získávají na síle v různých částech světa. Tato hnutí často využívají pocitů strachu, nesvobody a ekonomické nejistoty obyvatelstva. Využívají těchto pocitů ke shromáždění podpory a používají silnou rétoriku, která slibuje obnovení národní hrdosti a navrácení domnělé „ztracené slávy“ národa. Dokonce i v liberálních demokraciích, kde jsou zásady rozmanitosti, inkluze a demokratického vládnutí vysoce ceněny, se těmto hnutím podařilo získat významnou podporu – Alternativa pro Německo (AfD), Národní sdružení (NR) ve Francii, Svobodná strana Rakouska (FPÖ), Fidesz – Maďarská občanská unie atd.
Jádrem tohoto fenoménu je strach, který je silným motivačním faktorem. Strach z „těch druhých“ – ať už jde o přistěhovalce, menšinové etnické skupiny nebo prostě lidi s odlišnou politickou ideologií – se často používá jako nástroj politické manipulace. Tento strach může být zneužit k vytváření rozporů, zasévání semínek sváru a pěstování mentality „my versus oni“. V této atmosféře zvýšeného strachu a vnímaného ohrožení se autoritářské osobnosti nabízející stabilitu, řád a ochranu mohou stát lákavými.
Tento strach se často nezakládá na skutečných hrozbách, ale je podněcován dezinformacemi a tendenčním vyprávěním. S rozvojem sociálních médií a digitálního informačního věku je šíření takových dezinformací snadnější než kdykoli předtím. V důsledku toho jsou společnosti zranitelné vůči rozdělujícím ideologiím, což poskytuje živnou půdu pro autoritářské osobnosti, které mohou získat podporu a potenciálně se dostat k moci.
Ačkoli tedy naše současné společensko-politické prostředí charakterizují značné překážky pro vznik postavy podobné Hitlerovi, nesmíme ignorovat potenciální faktory, které to umožňují. Vzestup populistických hnutí, využívání strachu a šíření dezinformací jsou reálné hrozby, které je třeba si uvědomit a řešit.
Slovo závěrem: Znepokojující průsečík minulosti a přítomnosti
Společenská, politická a technologická struktura 21. století představuje obrovské překážky pro vzestup postavy podobné Adolfu Hitlerovi. Zdá se, že robustní demokratické instituce, globální norma lidských práv, okamžitá odpovědnost, kterou poskytují moderní technologie, a pluralitní povaha našich společností působí jako hráze proti zrození takové postavy.
Bylo by však nebezpečně naivní domnívat se, že okolnosti, které usnadnily Hitlerův nástup k moci – silný koktejl ekonomické nouze, všeobecného strachu a touhy po asertivním vůdcovství– jsou zcela přežitkem minulosti. Tyto prvky se neomezují pouze na určitou epochu a jejich ozvěny můžeme rozeznat v napětí našich současných společností. Ekonomická nerovnost, sociální rozdělení a oživení populistických hnutí se nepříjemně podobají předpokladům, které kdysi vydláždily Hitlerovi cestu k moci.
Proto je nanejvýš důležité, abychom zůstávali ostražití a neustále střežili a prosazovali demokratické hodnoty, které jsou nám drahé. Právní stát, respekt k rozmanitosti a lidským právům a závazek k pravdě a spravedlnosti nejsou jen ideály, o které je třeba usilovat, ale jsou to právě ty hráze, které chrání naši společnost před pádem do propasti tyranie a útlaku.
I když se může zdát, že postava Adolfa Hitlera je naší moderní době vzdálená, že je pouhým přízrakem z hrůzné minulosti, mějme na paměti, že semena, z nichž takoví tyrani vyrůstají, nebyla zcela vymýcena. Číhají ve stínu společenského neklidu a čekají na vhodné podmínky, aby vyklíčila. Výzvou pro naši dobu je tedy nejen rozpoznat tato semínka, ale také zajistit, aby nikdy nenašla úrodnou půdu pro svůj růst.
