Mohl by se Adolf Hitler dostat k moci v 21. století?

Adolf Hitler. Už jen vyslovení tohoto jména vyvolává emocionální reakci a strašidelné představy o muži, který napsal jedny z nejtemnějších stránek lidských dějin. Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s druhou světovou válkou, konfliktem, který se přehnal celým světem a zanechal po sobě miliony mrtvých a nespočet dalších poznamenaných. Hitler rozeštvávající tento konflikt vehnal svůj národ a velkou část světa do brutální války, kterou poháněla jeho expanzivní ideologie a čirá touha po moci.

Stál také za holocaustem, aktem genocidy, který svou hrůzností nemá obdoby a který vedl k systematickému vyhlazení šesti milionů Židů. K průmyslovému vyvražďování použil mašinérii moderního státu a navždy vtiskl hrůzy Osvětimi, Bergen-Belsenu a Dachau do paměti lidstva.

Taková byla povaha Adolfa Hitlera – muže s násilnou rozkladnou ideologií a bezohledným odhodláním, jehož činy vedly ke smrti milionů lidí a zanechaly trvalou jizvu v lidských dějinách. Mohla by se taková postava, člověk s tak extrémním přesvědčením a destruktivními sklony, dostat k moci v dnešní době?

Tato otázka je ze své podstaty spekulativní, ale poskytuje zajímavou příležitost prozkoumat společensko-politickou strukturu naší současné doby. Při jejím zkoumání se podíváme na strukturální odolnost moderních společností, pronikání ideologií lidských práv a vývoj demokratických institucí. Výsledné poznatky poskytují fascinující optiku, skrze kterou lze nahlížet na potenciál vzestupu autoritářských osobností v naší době.

Vzestup Adolfa Hitlera nebyl fenoménem, který by se stal ze dne na den. Byl spíše odrazem bouřlivé doby, v níž žil. Nedávno skončila první světová válka, která po sobě zanechala zpustošenou krajinu. Svět se vzpamatovával z válečných hrůz a vyrovnával se s fyzickými, emocionálními a ekonomickými traumaty způsobenými konfliktem nebývalého rozsahu.

Zejména Německo se nacházelo ve stavu hlubokého zmatku. Versailleská smlouva, uvalená na Německo po první světové válce, zanechala národ ochromený dluhy a zatížený hanbou. Hospodářské potíže způsobené touto smlouvou spolu s celosvětovým finančním krachem vyvolaným Velkou hospodářskou krizí podnítily prostředí plné nelibosti, nejistoty a zoufalství.

V této neklidné atmosféře se zjevil Adolf Hitler. Jeho vzestup usnadnilo obratné využití zoufalství, hněvu a odporu německého obyvatelstva. Tyto negativní emoce zmanipuloval a přetavil je v podporu své extremistické ideologie a v konečný nástup k moci.

Přesuňme se do 21. století, doby, která se vyznačuje globalizací, technologickým pokrokem a propojeným světem. Tuto dobu charakterizuje široké přijetí liberálních hodnot, společenských norem a lidských práv. Demokratické instituce jsou mnohem pevnější a zakořeněnější než na počátku 20. století. Naše společnost se stala pluralitnější a multikulturnější, což je vývoj, který teoreticky představuje ochrannou bariéru proti vzestupu společnost rozdělující osobnosti, jako byl dlouholetý předseda NSDAP.

Aby se v současném světě dostal k moci někdo, kdo by zastával extremistické ideologie, jako byla ta Hitlerova, vyžadovalo by to drastickou změnu stávajících pořádků. Znamenalo by to obejít zavedené demokratické procesy a ignorovat respekt k rozmanitosti a lidským právům, které se jako globální společenství snažíme podporovat a prosazovat. Teoreticky by propojenost našeho světa v kombinaci s přístupem k informacím a zvýšenou ostražitostí měla zabránit nástupu tyrana podobného Hitlerovi. Přesto, když se do této otázky ponoříme hlouběji, zůstává složitá a plná znepokojivých možností.

Když se zamýšlíme nad vyhlídkami Hitlerova vzestupu v 21. století, klíčovou roli nesporně hrají moderní technologie. Vliv digitálních technologií na naše společensko-politické prostředí je tak hluboký, že jej při řešení takové otázky nelze ignorovat.

Již ve 30. letech 20. století německý diktátor a nacistická strana využívali mediální a propagandistický aparát své doby s mrazivou účinností. Jejich poselství se šířila prostřednictvím novin, rozhlasového vysílání a veřejných shromáždění, čímž účinně zasahovala masy. Kontrola nad těmito kanály jim umožňovala manipulovat veřejným míněním, podněcovat nacionalistické nadšení a upevňovat svou moc.

Přesuňme se rychle do dnešní digitální doby, kde vládnou sociální média, internetové algoritmy a technologie poháněné umělou inteligencí, jako jsou deep fakes. Mohla by tyto nástroje využít postava podobná nacistickému pohlaváři k prosazování své politické agendy? Odpověď není zdaleka jednoduchá.

Na jedné straně digitální sféra nabízí bezkonkurenční dosah a vliv, který dalece přesahuje možnosti tradičních médií. To by mohlo poskytnout mocnou platformu pro šíření propagandy, rozsévání neshod a manipulaci s veřejnými náladami v nebývalém měřítku. Internetové algoritmy, které uživatelům zobrazují více toho, s čímž se ztotožňují, mohou posilovat stávající přesvědčení a vytvářet reálné předpoklady k šíření extremistických ideologií.

Stejná technologie však také nabízí nástroje pro ověřování faktů, nesouhlas a odpor. Informace jsou nyní dostupnější než kdykoli předtím. Jsme vybaveni nástroji, které nám umožňují zpochybňovat a kontrolovat předkládané narativy. Pro odpůrce potenciálně škodlivých ideologií existují platformy, kde mohou vyjádřit svůj nesouhlas, shromáždit podporu a odhalit pokusy o manipulaci.

A co je nejdůležitější, moderní doba se vyznačuje zvýšeným dohledem a téměř okamžitým pocitem globální odpovědnosti. V Hitlerově době trvalo léta, než jeho zvěrstva plně spatřila světlo světa. V kontrastu s tím může dnešní digitální prostředí odhalit zneužití moci téměř okamžitě. Možnost zdokumentovat a sdílet takové případy v celosvětovém měřítku slouží jako odstrašující prostředek pro potenciální tyrany. Tato vysoká míra odpovědnosti by pravděpodobně omezila nebo alespoň výrazně zbrzdila postup novodobého Hitlera.

Přestože se překážky, které brání tomu, aby se v naší současné době dostala k moci postava podobná Hitlerovi, zdají být nepřekonatelné, nepodceňujme potenciál takového vývoje. Historie opakovaně prokázala, že společenské normy, demokratické instituce a technologické záruky, ačkoli jsou robustní, nejsou nedobytné. Současné globální trendy a nálady části společnosti vyžadují bližší zkoumání příznivých faktorů, které by mohly potenciálně podpořit úspěch postavy podobné Hitlerovi.

Jedním z takových faktorů je oživení populismu, zejména v podobě pravicových nacionalistických hnutí, která získávají na síle v různých částech světa. Tato hnutí často využívají pocitů strachu, nesvobody a ekonomické nejistoty obyvatelstva. Využívají těchto pocitů ke shromáždění podpory a používají silnou rétoriku, která slibuje obnovení národní hrdosti a navrácení domnělé „ztracené slávy“ národa. Dokonce i v liberálních demokraciích, kde jsou zásady rozmanitosti, inkluze a demokratického vládnutí vysoce ceněny, se těmto hnutím podařilo získat významnou podporu – Alternativa pro Německo (AfD), Národní sdružení (NR) ve Francii, Svobodná strana Rakouska (FPÖ), Fidesz – Maďarská občanská unie atd.

Jádrem tohoto fenoménu je strach, který je silným motivačním faktorem. Strach z „těch druhých“ – ať už jde o přistěhovalce, menšinové etnické skupiny nebo prostě lidi s odlišnou politickou ideologií – se často používá jako nástroj politické manipulace. Tento strach může být zneužit k vytváření rozporů, zasévání semínek sváru a pěstování mentality „my versus oni“. V této atmosféře zvýšeného strachu a vnímaného ohrožení se autoritářské osobnosti nabízející stabilitu, řád a ochranu mohou stát lákavými.

Tento strach se často nezakládá na skutečných hrozbách, ale je podněcován dezinformacemi a tendenčním vyprávěním. S rozvojem sociálních médií a digitálního informačního věku je šíření takových dezinformací snadnější než kdykoli předtím. V důsledku toho jsou společnosti zranitelné vůči rozdělujícím ideologiím, což poskytuje živnou půdu pro autoritářské osobnosti, které mohou získat podporu a potenciálně se dostat k moci.

Ačkoli tedy naše současné společensko-politické prostředí charakterizují značné překážky pro vznik postavy podobné Hitlerovi, nesmíme ignorovat potenciální faktory, které to umožňují. Vzestup populistických hnutí, využívání strachu a šíření dezinformací jsou reálné hrozby, které je třeba si uvědomit a řešit.

Společenská, politická a technologická struktura 21. století představuje obrovské překážky pro vzestup postavy podobné Adolfu Hitlerovi. Zdá se, že robustní demokratické instituce, globální norma lidských práv, okamžitá odpovědnost, kterou poskytují moderní technologie, a pluralitní povaha našich společností působí jako hráze proti zrození takové postavy.

Bylo by však nebezpečně naivní domnívat se, že okolnosti, které usnadnily Hitlerův nástup k moci – silný koktejl ekonomické nouze, všeobecného strachu a touhy po asertivním vůdcovství– jsou zcela přežitkem minulosti. Tyto prvky se neomezují pouze na určitou epochu a jejich ozvěny můžeme rozeznat v napětí našich současných společností. Ekonomická nerovnost, sociální rozdělení a oživení populistických hnutí se nepříjemně podobají předpokladům, které kdysi vydláždily Hitlerovi cestu k moci.

Proto je nanejvýš důležité, abychom zůstávali ostražití a neustále střežili a prosazovali demokratické hodnoty, které jsou nám drahé. Právní stát, respekt k rozmanitosti a lidským právům a závazek k pravdě a spravedlnosti nejsou jen ideály, o které je třeba usilovat, ale jsou to právě ty hráze, které chrání naši společnost před pádem do propasti tyranie a útlaku.

I když se může zdát, že postava Adolfa Hitlera je naší moderní době vzdálená, že je pouhým přízrakem z hrůzné minulosti, mějme na paměti, že semena, z nichž takoví tyrani vyrůstají, nebyla zcela vymýcena. Číhají ve stínu společenského neklidu a čekají na vhodné podmínky, aby vyklíčila. Výzvou pro naši dobu je tedy nejen rozpoznat tato semínka, ale také zajistit, aby nikdy nenašla úrodnou půdu pro svůj růst.