Článek
V posledních letech se z metody 16:8 (osm hodin jídla, šestnáct hodin půstu) stal skoro „zlatý standard“ pro každého, kdo chce zhubnout bez složité matematiky. Pravidlo je lákavé svou jednoduchostí: nepočítejte kalorie, jen zkraťte dobu, kdy je kuchyně otevřená. Mnoha lidem to zafunguje okamžitě – kila letí dolů, energie roste. Jenže pak často přijde zvláštní ticho. Váha se zastaví, břicho se drží zuby nehty a počáteční nadšení střídá frustrace. Člověk začne přitvrzovat, zkracovat okno ještě víc, nebo naopak celou metodu zahodí s tím, že „na něj to prostě nefunguje“.
Jenže nejnovější data naznačují, že chyba není v samotném principu půstu. Problém je v tom, že ho spousta z nás dělá v tu nejméně výhodnou denní dobu. A právě tento detail, který se ve většině internetových rad ztratí, může být tím rozdílem mezi úspěchem a stagnací.
Proč přerušovaný půst nejdřív funguje a pak se motor zasekne
Když zkrátíte dobu vyhrazenou pro jídlo, obvykle zcela přirozeně sníte méně. To je první, čistě matematický důvod úspěchu: máte méně příležitostí k bezmyšlenkovitému uzobávání a odpadají „druhé večeře“ u seriálu. Druhý důvod je psychologický – jasná pravidla se dodržují snáze než neustálé vážení každého gramu rýže.
Časem si ale tělo i hlava zvyknou. Lidé často začnou podvědomě dohánět energii v povoleném okně většími porcemi nebo sladkými odměnami. Jiní naopak trpí večerním hladem, což vede k horšímu spánku. A spánek je v hubnutí tichý diktátor: jakmile je nekvalitní, hormony hladu a sytosti se rozjedou jako neřízená střela.
Do hry navíc vstupuje třetí faktor, který zní nudně, ale dělá zásadní rozdíl: cirkadiánní načasování. Věta „jím osm hodin denně“ zní stejně u člověka, který hoduje od osmi do čtyř, i u toho, kdo jí od poledne do osmi večer. Metabolicky to ale dvě stejné věci nejsou. Právě tady začíná být klasický půst 16:8 pro část lidí „zastaralý“ – řeší sice délku, ale ignoruje nastavení vnitřních hodin.
Tělo má svůj rytmus: Ráno jsme výkonná továrna, večer spíše sklad
Naše tělo funguje podle cirkadiánních rytmů, což jsou vnitřní hodiny, které řídí vše od hormonů po trávení. Vědci pro to mají termín chrononutrice a přibývá důkazů, že „kdy“ jíme, je vedle „co“ a „kolik“ překvapivě důležité.
Zjednodušeně řečeno: večer má tělo u velké části populace horší „metabolickou výkonnost“ než ráno. Inzulínová citlivost klesá a tělo se chystá na regeneraci, ne na zpracování tříchodové večeře. Pozdní a velká jídla tak mohou narušit přirozený rytmus – večer se přejíte, ráno nemáte hlad, snídani vynecháte a odpoledne vás dožene vlčí hlad. Jakmile se tento řetěz zacyklí, břišní tuk bývá tím posledním, kdo se vzdá.
Představte si to jako nabíjení telefonu. Můžete ho nechat v zásuvce osm hodin kdykoliv, ale když to děláte v době, kdy je v síti nízké napětí, nabije se hůř. U lidského těla je tou „silnou zásuvkou“ obvykle první polovina dne.
Co říká věda: Vyhrává dřívější start i cíl
A teď moment pravdy. Jaké časové okno vychází z nových studií jako nejefektivnější?
V roce 2025 vyšla ve Španělsku velká randomizovaná studie publikovaná v prestižním časopise Nature Medicine. Zahrnovala téměř dvě stě dospělých s nadváhou a porovnávala různé režimy stravování. Klíčové bylo srovnání „časného“ a „pozdního“ jídelního okna. Důležitý detail? Časné okno znamenalo začít jíst ráno (typicky před 10:00) a kuchyň zavřít brzy odpoledne, ideálně před 17:00. Pozdní okno startovalo až po poledni.
Výsledek? Skupiny s časovým omezením zhubly více než kontrolní skupina, to se čekalo. Zajímavé ale bylo, že časné okno mělo navrch v konkrétních zdravotních ukazatelích – například v regulaci krevního cukru a úbytku podkožního tuku. Studie zároveň přinesla střízlivou zprávu: u viscerálního tuku (toho nebezpečného kolem orgánů) nebyl rozdíl zázračný okamžitě. To je fér připomínka, že „rychlejší spalování“ v reálu znamená spíše vytvoření lepších podmínek pro tělo, nikoliv magii přes noc.
Podobný trend potvrzují i další práce z roku 2025. Ukazuje se, že posun jídla do dřívějších hodin lépe koresponduje s našimi geny a hormonálním nastavením. Pokud tedy hledáte ideální čas, věda ukazuje prstem na rozmezí zhruba 8:00–16:00 nebo 9:00–17:00, v závislosti na vašem pracovním režimu.
Jak vyzkoušet změnu bezpečně a bez extrémů?
Nemusíte hned zítra měnit život od podlahy. Zde je návod, jak na to jít chytře:
- Posun, ne skok: Pokud jste zvyklí večeřet v devět večer, nezkoušejte hned končit v pět. Posuňte to nejdřív na osmou, pak na sedmou. Cílem je dostat večeři dřív, ne trpět hlady.
- Silný start dne: Udělejte ze snídaně a oběda hlavní pilíře svého příjmu. Když dodáte tělu palivo v době, kdy je nejaktivnější (první polovina dne), večer se nebude tolik prát hlad se zvyky.
- Stabilita nad dokonalostí: Studie zdůrazňují konzistenci. Tělo má rádo předvídatelnost. Je lepší držet okno 10:00–18:00 dlouhodobě, než zkoušet drastický režim, který vydržíte tři dny.
- Pozor na zdraví: Pokud máte cukrovku, užíváte léky, jste těhotná nebo máte historii poruch příjmu potravy, konzultujte změnu časování s lékařem. Půst je silný nástroj a nehodí se pro každého.
Metoda 16:8 není zastaralá, jen potřebovala aktualizaci softwaru. „Nová verze“ přidává jedno prosté pravidlo: jezte spíše ráno a dopoledne a zavřete kuchyň dřív odpoledne. Pro mnoho lidí je to malá změna v harmonogramu, která se ale po pár týdnech může projevit velkým rozdílem v tom, jak se cítí a jak vypadají.
