Pražské derby pohledem fanouška z kotle Sparty

Od 308. derby pražských S ještě neuběhlo ani 24 hodin, ale napsáno toho už bylo mnoho. Aby také ne, když se jedná o největších zápas u nás. Momentálně však toto utkání plní titulky z trochu jiných, mnohem smutnějších důvodů.

Objektivní či méně objektivní komentáře a články hází špínu tu na jednu a tu na druhou stranu, proto mi dovolte, abych také přispěl se svou troškou do mlýna. Asi nebudu stoprocentně objektivní, přeci jenom jsem jeden z „fanoušků Sparty“, kteří házeli mezi obyčejné fanoušky soupeře dělobuchy, nicméně se pokusím věci popsat věcně a pravými jmény.

Již třetího září došlo k předehře, když skupina slavistických fanoušků okradla po návratu z výjezdu v Liberci sparťany o klubové vlajky a další symboly a hodlala je demonstrativně spálit právě během včerejšího zápasu (což se nakonec bohudík nestalo).

Celá záležitost by pravděpodobně zůstala zapadlá v rámci fanouškovských skupiny, kdyby se o ní poměrně neobratně nezmínil šéf slávistického představenstva Jaroslav Tvrdík na sociální síti X. Je však na místě divení? Jak píše sám pan Tvrdík ve svém příspěvku, je „vrchním klounem“.

Proč ne, nechť je pan Tvrdík slávistickým vrchním klaunem a pokud mu to je příjemné, ať si třeba fandí z kotle, je to jeho svobodná volba. Na místě je však vhodné poznamenat, že z povahy jeho pracovní pozice jsou podobné projevy více než nevhodné. Nebo jste snad viděli něco podobného od předních představitelů západních klubů? Pokud se tedy nechceme srovnávat s Balkánem?

Podobné příspěvky pouze víří už tak rozjitřenou atmosféru mezi oběma fanouškovskými tábory.

Pojďme k samotnému utkání, na které jsem se těšil – není divu, jedná se o utkání dvou největších klubů v Česku. Jarní derby jsem si přitom užil, včetně toho pohárového s negativním koncem, až do takové míry, že jsem se rozhodl vzít s sebou na zápas do kotle fanoušků Sparty i svou přítelkyni.

Od první minuty utkání bohužel bylo zjevné, že půjde o hodně, ale fotbal bude odsunut na druhou kolej. Nutno podotknout, že na tom měly zásluhu oba týmy. Perou se ve mně různé pocity, ale jeden převládá. Je mi jasné, že slávisté se mnou souhlasit nebudou, ale osobně přičítám mnohem větší vinu za to, co se dělo na hřišti hráčům Slavie. Proč?

Stačí se podívat na lavičky obou týmů. Netvrdím, že na té sparťanské sedí samí svatí – koneckonců vedoucí mužstva Miroslav Baranek byl po zásluze vyloučen. Obecně se však osazenstvo sparťanské lavičky pod vedením dánského lodivoda Briana Priskeho chová poměrně kultivovaně. Co se však týče té slávistické, o té už ve fotbalovém prostředí kolují legendy.

Asistent trenéra Pavel Řehák – rovněž vyloučen za vběhnutí na hrací plochu – by si nechal raději koleno vrtat, než aby si se sparťanem podal ruku. Bývalý český internacionál je schopný vyvolávat potyčky mezi hráči i během „srandamače“, jakým je každoročním silvestrovské derby starých gard. Podobně další asistent Zdeněk Houštecký, v dobrém i špatném slova smyslu fanatik, který se netěší ve fotbalovém prostředí pověsti kdovíjakého oblíbence. Jsem si jistý, že nejenom tito dva „experti“ dokázali svůj mančaft náležitě do boje nažhavit.

Přičteme-li rostoucí nejistotu Slavie ze zcela evidentně rostoucí výkonnosti Sparty pod vedením Briana Priskeho, dalo se očekávat, že (ačkoliv to Slavie nikdy nepřizná) do utkání nenastoupí s otevřeným hledím – takříkajíc si to rozdat se Spartou na férovku. Otevřeně vedené utkání, by mělo pro sešívané příliš nejistý výsledek, proto se dalo čekat, že raději promění hřiště v bojiště, než aby se snažili o konstruktivní hru.

Nutno podotknout, že sparťani se plánu přizpůsobili a sehráli v tomto pseudodramatu obstojný part. Hráči obou mužstev na hřišti namísto hraní bojovali fifty-fifty s jednou výjimkou. Ať se na mě nikdo nezlobí ale kapitán Slavie, Jan Bořil, by se měl nechat vyšetřit. Obrázek si můžete udělat sami z videa v komuniké komise rozhodčích.

Komise k situaci uvedla následující: „V přerušené hře došlo k hromadné konfrontaci hráčů obou družstev. Nejagresivnějším v této konfrontaci byl hráč domácího družstva č. 18 (Bořil), kdy nejprve chytil zezadu za ramena hráče hostujícího družstva č. 28 (Wiesnera) a poté ho odstrčil. Následně konfrontace pokračovala mezi hráči H37 (Krejčím) a D18 (Bořilem), kteří se vzájemně fyzicky napadli tím, že sebou násilně cloumali a strkali do oblasti hrudníku a krku. Poté D18 (Bořil) strčil předloktím do oblasti krku hráče H22 (Haraslína), čímž způsobil jeho pád.“

Dalo by se možná spekulovat i o tom, že se Bořil pokusil úmyslně na zemi na Lukáše Haraslína dupnout a zranit ho, ale do hlavy mu naštěstí nevidím. Aby toho nebylo málo, krátce po tomto utkání Slavie na své sociální sítě uveřejnila fotku Jana Bořila s popisem „Kapitán. Lídr. Srdcař.“ Tomu říkám skutečná sebereflexe.

Samozřejmě nemůžu opomenout ani to, co se dělo na tribunách. Navzdory překvapení mé přítelkyně se první poločas odvíjel v poměrně poklidném duchu, pominu-li oboustranné nenávistné pokřiky vůči táboru soupeře a občasné spršky piva, které do kotle Sparty mířili z tábora, tzv. „normálních fanoušků Slávie“.

Samozřejmě tradičně zaujala tribuna sever, která byla většinově (včetně dětí) oděna do černých trik s nápisem Sparta ku*va je a choreo přes polovinu stadionu s totožným nápisem – takhle si skutečně představuji kultivaci fotbalového prostředí v česku.

Navzdory relativně poklidnému prvnímu poločasu se přirozeně přelila nenávist ze hřiště i na tribuny. Ta začala eskalovat po vstřeleném gólu Slávie a následných sporných momentech na hřišti, kdy se „normální fanoušci Slávie“ projevovali rovněž jako vysoce inteligentní lidé. Ovšem nebylo to nic, na co bych nebyl z fotbalových tribun zvyklý.

Navzdory všem negativům však následovala největší kaňka na tomto nezvládnutém svátku fotbalu. Z kotle Sparty začaly létat petardy ven z kotle. Ač je tento akt poměrně nepochopitelný, ještě nepochopitelnější a zavržení hodný je fakt, že dvě z těchto petard byly skutečně vhozeny mezi „normální fanoušky Slávie“. Jsem to poměrně dobře schopný posoudit, neboť se tato situace odehrávala pouze pár metrů ode mě.

Toto chování je zcela neomluvitelné a podobným individuím by měl být uložen zákaz vstupu na jakýkoliv fotbalový stadion. Měla by být zavedena taková opatření a tresty, aby bylo toto nepřijatelné chování vymýceno. Jak to však realizovat v praxi není otázka na mě, ale spíše na odpovědné osoby.

Co se mi však nelíbí, je generalizace, které bychom se zkrátka měli vyhýbat. V kotli Sparty samozřejmě povětšinou narazíte na fanatiky, ovšem v dobrém slova smyslu. Fanatiky, kteří přijeli podpořit svůj klub hlasivkami, choreem a maximálně dýmovnicemi.

I kotel Sparty je však jistým vzorkem společnosti, kde se nacházejí více či méně inteligentní jedinci. V kotli Sparty se stejně jako v kotli Slavie, Baníku nebo Plzně, případně mezi „normálními fanoušky Slavie“ nebo „normálními fanoušky Sparty“ nachází cca procento (čili 10 lidí z tisíce) bláznů, kterým zkrátka nejde o fandění a podporu vlastního klubu, ale chtějí pouze bezohledně škodit. Zvlášť pokud jsou posilněni notnou dávkou návykových látek.

Proto se mě konstatování, ač jsem možná trochu vztahovačný, že fanoušci Sparty házeli dělobuchy mezi fanoušky Slávie, trochu dotýká, i když to není něco, kvůli čemu bych nemohl spát.

Mimochodem, jak avizoval vrchní klaun, Eden nakonec skutečně hořel, i když asi trochu jinak, než původně očekával…

Za zmínku také stojí, že Sparta házení dělobuchů a další prohřešky zcela smyslů zbavených jedinců odsoudila, tak jak se na klub západního střihu sluší a patří.