Článek
Doplňky stravy dnes koupíte v lékárně, supermarketu i na sociálních sítích na pár kliknutí. Jenže z pohledu práva jde o potraviny, ne o léky, a tím se zásadně mění pravidla hry.
U doplňků se totiž běžně předem neposuzuje účinnost tak přísně jako u léčiv. Marketing tak často běží rychleji než samotné důkazy. Dobrá zpráva je, že existují poměrně spolehlivé signály, podle kterých lze poznat poctivě vyrobený produkt. Když víte, kam se dívat, oddělíte seriózní doplněk od líbivého obalu s prázdným obsahem.
Než řešit „co“, ověřte „co to vlastně je“: doplněk stravy není lék
Začněme definicí. Doplňky stravy v Evropské unii spadají pod potravinové právo a jejich rámec popisuje směrnice 2002/46/ES. V České republice nad nimi drží dozor hlavně Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI).
V praxi je to jednoduché. Na obalu musí být výslovně uvedeno „doplněk stravy“. U léčivého přípravku naopak najdete registrační číslo SÚKL nebo evropské registrační označení. Není to detail. U léků se před uvedením na trh posuzuje jakost, bezpečnost i účinnost, zatímco u doplňků se účinnost běžně nehodnotí. To znamená, že slib na etiketě ještě neznamená skutečný účinek.
Hodně napoví i jazyk reklamy. Potravina nesmí tvrdit, že léčí, zmírňuje nebo předchází nemocem, taková léčebná tvrzení jsou zakázaná. Platí to v celé Evropské unii. Povolená jsou jen tzv. zdravotní tvrzení, která musí splňovat jasná pravidla a nesmí klamat spotřebitele. Je to podobné jako dopravní značky: povolené symboly ano, vlastní improvizace ne.
Posuzování důkazů pro zdravotní tvrzení probíhá na úrovni EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin). Odborné přehledy přitom ukazují, že velká část tvrzení u takzvaných „ostatních látek“ končí negativním stanoviskem. Jinými slovy, čím vágnější slib, tím větší důvod ke skepsi.
Kvalita v praxi: pět kontrolních bodů, které poznáte i bez laboratorního vybavení
Představte si doplněk stravy jako kávu. Nápis „výběrová“ sám o sobě nic neznamená, dokud nevíte, odkud jsou zrna a kdo ručí za jejich kvalitu. U doplňků platí totéž. Kvalita nestojí na slibech, ale na dohledatelnosti a poctivém značení. Na co byste se měli u doplňků stravy zaměřit?
- Jasné složení a dávkování: Na etiketě hledejte přesná množství účinných látek na denní dávku. Pokud je vše schované pod jedním číslem ve stylu „proprietární směs“, nevíte, kolik čeho vlastně berete. To je spíš hra na důvěru než informace.
- Realistická tvrzení, která odpovídají obsahu: Jakmile produkt slibuje léčbu, rozsvěcí se červená kontrolka. Potraviny taková tvrzení používat nesmí, jak jasně stanovují pravidla v rámci EU. Pokud se mluví o „podpoře“ určité funkce, ověřte dvě věci: že se tvrzení vztahuje ke konkrétní látce a že jí je v produktu dávka, která dává smysl. Tady se často láme rozdíl mezi doplňkem, který něco nabízí, a doplňkem, který prodává hlavně dobrý pocit.
- Šarže, trvanlivost a kontakt na výrobce: Poctivý výrobek má dohledatelnou šarži (výrobní série), datum minimální trvanlivosti a jasný kontakt na výrobce nebo dovozce. Bez toho se špatně řeší reklamace i případné stahování výrobku z trhu. Důraz na srozumitelné informace pro spotřebitele se opakovaně objevuje i v evropských hodnoceních systému označování potravin.
- Nezávislé ověření: pečeť není zázrak, ale pomáhá: V EU neexistuje jedna povinná pečeť kvality pro všechny doplňky. Přesto mohou pomoci nezávislé programy, které ověřují shodu obsahu s etiketou a přítomnost vybraných kontaminantů. Příkladem je USP (Americký lékopis) – „USP Verified“. Pro sportovce má význam certifikace „Certified for Sport“ od NSF, která sleduje i látky zakázané ve sportu. Důležité je vědět, co to znamená: ověření třetí stranou potvrzuje hlavně kvalitu a shodu s etiketou, nikoliv léčebný efekt ani vhodnost pro každého.
- Rizikové kategorie: čím větší slib, tím víc obezřetnosti: Dlouhodobě nejvíc problémů se objevuje u přípravků na hubnutí a „zázračný výkon“. V systému RASFF (Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva) se opakovaně objevují upozornění na falšování doplňků a nepovolené látky. Analýzy publikované v odborných databázích pak ukazují, že řada přípravků na redukci hmotnosti má nepřesné značení nebo problematické složení. Pokud vybíráte doplněk z této kategorie, přidejte důraz na dohledatelnou šarži, jasné dávkování a ideálně nezávislé ověření.
Shrnutí je prosté. Nemusíte mít laboratoř ani titul z farmacie. Stačí číst etiketu, vnímat jazyk slibů a zajímat se o to, kdo za výrobkem stojí. Kvalita se většinou pozná dřív, než otevřete krabičku.
Nejlepší filtr kvality je vaše motivace (a schopnost říct „ne“)
Možná to zní paradoxně, ale největší trik často neleží ve složení, nýbrž v psychologii nákupu. Když jste unavení, pod tlakem nebo máte pocit, že „něco musíte rychle dohnat“, mozek hledá zkratku. Doplněk stravy se pak prodává jako tlačítko „snadno a hned“. Výzkum reklamy ukazuje, že osobní příběhy a doporučení influencerů dokážou působit přesvědčivěji než strohé vědecké sdělení, i když důkazy stojí spíš na opačné straně.
Pomůže jednoduchá otázka. Kupujete doplněk proto, že řešíte konkrétní situaci, třeba doporučení lékaře, těhotenství nebo veganský jídelníček? Nebo spíš proto, že reklama slíbila „lepší verzi“ vás samotných? Kvalita produktu je důležitá, ale stejně podstatné je, zda vůbec existuje rozumný důvod ho brát.
Praktický postup je méně efektní, ale spolehlivý. Nejdřív si srovnejte jídelníček a spánek. Pak případně ověřte možné nedostatky u odborníka. A teprve potom vybírejte doplněk. Pokud už po něm sáhnete, dejte přednost „nudnému“ výrobku s jasnou etiketou, dohledatelnou šarží, realistickými tvrzeními a ideálně i nezávislým ověřením.
Kvalitní doplněk totiž není ten, který slibuje všechno. Je to ten, u kterého výrobce dokáže přesně říct, co obsahuje - a stejně přesně i to, co v něm nenajdete.
