Sparta prodává Preciada: vzdává boj o titul, nebo dostal Tomáš Rosický konečně rozum?

Sparta pouští Angela Preciada do Brazílie, konkrétně do Atlética Mineiro, a podle informací z Česka se bavíme zhruba o pěti milionech eur plus bonusech/procentech z dalšího prodeje. Na papíře to zní jako oslabení kádru v půlce sezony. Jenže právě u ekvádorského reprezentanta byl příběh na papíře často hezčí než realita.

Angelo Preciado měl na české poměry laťku výkonnosti nastavenou absurdně vysoko – rychlost, technika, dojem, že když se rozjede, pravá strana patří jemu. Problém? Tenhle „ideální Preciado“ se objevoval spíš sporadicky než pravidelně. Je to přesně ten typ hráče, u kterého se fanoušek chytí těch deseti procent super výkonů a zbytek sezony si trpělivě omlouvá. Ještě to přijde. Ještě se to zlomí. A mezitím ubíhají zápasy, body i čas - protože pár oslnivých momentů umí přehlušit dlouhé pasáže průměru.

Můj osobní pohled na Praciada bych přirovnal k nezdravému milostnému vztahu, který vás drží v šachu příslibem lepších zítřků opřených o pár hezkých momentů z minulosti – zatímco realitu raději přehlížíte. Ve chvíli, kdy do toho říznete, se vám paradoxně uleví. Ne proto, že by ten „partner“ byl vyloženě špatný, ale proto, že už nemusíte každý den znovu zkoušet, jestli se dnes vrátí ta jedna krásná chvíle.

Zvenku to může působit jako hazard. Sparta dlouhodobě loví pravého beka bez jasného zásahu a sága nedostatečných náhrad se táhne prakticky od éry Vjačeslava Karavajeva.

Jenže tenhle krok lze číst i jinak. S Preciadem jste měli v sestavě vysokou nejistotu. Jeden zápas rozhodl záblesk jeho geniality (většinou v evropských pohárech), v dalších pěti jeho nedotažený výkon rozhazoval automatismy celé pravé strany.

Pro tým, který hraje na více frontách, může být cennější stabilních sedm bodů z deseti možných než náhodných deset z deseti, když mezitím často padáte na tři z deseti A pokud k tomu přibude slušná přestupová částka plus možnost dalšího výnosu do budoucna, dává to sportovně-ekonomickou logiku.

Aktuální realita je tvrdá: Sparta má po Preciadově odchodu na pravého beka primárně Pavla Kadeřábka a Martina Suchomela. Teď se nabízí ta záludná otázka: stačí to? Záleží, s jakou verzí Angela Preciada srovnáváte.

Pokud je Pavel Kadeřábek zdravý, je to přesně ten typ „spolehlivé pravidelnosti“, která může Spartě v jarní části sezóny paradoxně pomoci více než Preciadovy výkyvy. Zkušenost, opakovatelný výkon a hlavně předvídatelnost. Sparta ho nemá v kádru proto, aby každé druhé kolo „zazářil“, ale aby pravá strana fungovala i ve dnech, kdy tým není v topu. A přesně tady se vrací ta pointa „jakou verzi Preciada srovnáváte“ – jestli tu ideální, pak je to oslabení. Jestli tu reálnou, často kolísavou, může být Kadeřábek na jaře dostačující náhrada.

Martin Suchomel pak je zatím maximálně volba do rotace, nebo pro konkrétní zápasový plán spíš proti slabšímu ligovému soupeři. Jako druhá volba na tento post obstojí, s pozicí jedničky se popasuje těžko – nabídne energii, náběhy, ale také více otazníků než odpovědí.

Možná ale Preciadův odchod není primárně o tom, kdo je „lepší pravý bek“, ale o tom, jak snížit riziko, že se pravá strana rozpadne v jediném momentu. To se dá řešit i systémově.

Třeba tím, že trenér Brian Priske přestane používat pravého beka jako hlavní zdroj šířky hřiště a náběhů – a přestane ho tím vystavovat nekonečným situacím jeden na jednoho. Nebo tím, že mu postaví blíže na hřišti pomoc: pravého stopera nebo defenzivnější křídlo. Z pravého beka se pak stane stabilizační bod sestavy, nikoliv útočná atrakce.

V překladu: po Preciadovi může Sparta vyhrát ne tím, že najde dalších 10 % „wow okamžiků“, ale tím, že odstraní 90 % křeče. A to je typ posunu, který se v sestavě neoslavuje potleskem, ale přináší body v tabulce.

Možná Sparta Preciada neprodává navzdory ambicím, ale právě kvůli nim. Titul často nevyhraje tým s nejvyšším stropem, ale ten, který nejmíň dává soupeři „dárky“ v základních věcech. A pravý bek je přesně pozice, kde se tyhle dárky sčítají rychleji, než si fanoušek připustí.