Článek
Česká vláda poměrně neúspěšně pokračuje v hledání inovativních řešení nesčetných společenských výzev, kterým čelí. Tlak na přizpůsobení se a vývoj je neúprosný – od neuspokojivé výkonnosti hospodářství až po demografické změny. V nedávné době se dostalo do popředí zájmu veřejnosti „výrazné“ zvýšení rodičovského příspěvku o 50 000 korun.
Na první pohled se zdá, že důvod tohoto kroku je jednoduchý. Vláda doufá, že finanční motivací rodin zvýší porodnost. Dlouhodobá vize vlády by mohla spočívat v tom, že nárůst dnešní dětské populace se v budoucnu promítne do většího počtu pracujících dospělých. Tito dospělí se pak stanou přispěvateli do důchodového systému, čímž bude zajištěna jeho udržitelnost v nadcházejících dekádách.
Ačkoli se tato logika zdá být na papíře správná, reálné důsledky takové politiky jsou mnohem složitější. Může samotná finanční pobídka skutečně ovlivnit rozhodnutí párů mít více dětí? A i kdyby to vedlo k dočasnému zvýšení porodnosti, bude to stačit k vyrovnání problémů, kterým důchodový systém čelí? Nebo je tato strategie pouze krátkodobým řešením, pouhou kapkou v obrovském moři problémů, které nás čekají?
Tajný plán: Více peněz, více dětí?
Nedávný článek Petra Holuba, který vyšel v Seznam Zprávách, se zaměřil na ambiciózní iniciativu české vlády, jejímž cílem je zpomalit klesající porodnost. Návrh vlády je jednoduchý. Jak už bylo naznačeno – zvýšit rodičovský příspěvek o 50 000 korun z 300 000 na 350 000 korun. Tento krok však vyvolal smíšené reakce odborníků v této oblasti. Například demografka Jiřina Kocourková iniciativu pochválila jako spravedlivý a nezbytný krok. Současně však upozorňuje na opatrnost a zdůrazňuje, že takový přírůstek pravděpodobně nepřinese zázračný efekt ve smyslu výrazného posílení statistik porodnosti v zemi.
Čísla v současné podobě jsou však skutečně znepokojivá. Podle aktuálních prognóz Českého statistického úřadu se v letošním roce očekává pouhých 90 000 narozených dětí. Tato statistika nápadně připomíná populační propad, jehož jsme byli svědky v letech 1996-2001, a znamená pokles o 20 000 ve srovnání s pouhými dvěma lety předtím. Vláda toto zvýšení zdůvodňuje tím, že má vyvážit prudký růst spotřebitelských cen od roku 2020. A přestože se taková finanční podpora může zdát pro mladší demografickou skupinu lákavá, historie ukázala, že hmatatelné výsledky takovýchto ojedinělých finančních opatření bývají přinejlepším pomíjivé.
Čeští rodiče se s podobnými iniciativami setkali již v minulosti. V roce 1989 stát nabídl rodinám zvýhodněnou půjčku ve výši 150 000 korun, což zvýšilo porodnost jen v následujícím roce. V roce 2007 byl rodičovský příspěvek zdvojnásoben, což vedlo ke zvýšení počtu narozených dětí o 15 000 během dvou let. Do roku 2011 se však porodnost vrátila na předchozí úroveň.
Není zvýšení příspěvku o 50 000 korun moc?
Na chvíli se zastavme a zamysleme se nad „genialitou“ tohoto návrhu. V době, kdy se zdražují všechny aspekty života, od bydlení po vzdělání a zdravotní péči, je vládním řešením navýšení rodičovského příspěvku o pouhých 50 000 korun. To snad věří, že tato částka zázračně překoná prohlubující se propast mezi stagnujícími příjmy a rostoucími výdaji.
Představte si jednoduchých scénář: Uprostřed prudce rostoucích účtů za energie, zvyšujících se úrokových sazeb hypoték a zdražujících potravin si rodina sedne ke společnému stolu, spočítá si měsíční náklady a rozhodne se, že 50 000 korun navíc je bod zlomu. Umožní jim to pohodlně přivítat dalšího člena domácnosti. Zdá se, že náklady na další život se rovnají několika položkám v nákupním košíku navíc.
Zdá se, že vláda nabyla dojmu, že ojedinělé finanční gesto, jakkoli dobře míněné, může nahradit potřebu komplexní a dlouhodobé strategie. Strategie, která by nejen poskytla finanční úlevu, ale také zajistila robustní infrastrukturu, soustavnou podporu a udržitelné prostředí pro skutečný rozkvět rodin.
To navíc není všechno. Ve stejném návrhu, který zvyšuje rodičovský příspěvek, vláda plánuje také zkrátit dobu, po kterou lze o příspěvek žádat, ze čtyř let na tři. Výše rodičovského příspěvku se sice nesnižuje, ale fakticky se zkrátí mateřská nebo otcovská dovolená.
Dobrý záměr a špatná realizace?
Naivní člověk by mohl konstatovat, že má srdce na správném místě. Upřímný zájem o budoucnost národa a blaho jeho občanů je chvályhodný. Nicméně, jak praví přísloví, „historie se často opakuje“. Předchozí pokusy spolu s poznatky demografických odborníků vrhají stín pochybností na potenciální dlouhodobou účinnost tohoto plánu na zvýšení porodnosti.
Je nezbytné si uvědomit, že finanční pobídky sice mohou poskytnout dočasný impuls, ale nejsou všelékem. Je zapotřebí komplexnějšího přístupu. Politický rámec, který by zahrnoval nejen peněžní podporu, ale také rozšířené služby pro rodiny, lepší zařízení péče o děti a důkladnou ochranu pracovních míst, zejména pro novopečené matky, by mohl připravit půdu pro trvalé zvýšení porodnosti. Taková komplexní strategie by řešila mnohostranné problémy, kterým dnes rodiny čelí.
