Článek
Nejlevnější test srdce nemáte v nemocnici, ale doma na chodbě. Nepotřebujete přístroje ani objednání k lékaři, stačí vám čtyři patra schodů a stopky v telefonu. Zní to skoro moc jednoduše, že?
Přesně takovou zkoušku představili španělští kardiologové a média se na ni vrhla. Titulky slibují, že během jediné minuty zjistíte, v jaké formě vaše srdce je. Jeden tábor v tom vidí geniální samovyšetření, druhý mávne rukou, že se vážné věci přes schody poznat nedají.
Kde je pravda? Někde uprostřed, jako obvykle. Test má hlavu a patu, jen se s ním nesmí zacházet jako s rozsudkem.
Co studie skutečně ukázala
Za nápadem stojí tým kardiologa Jesúse Peteira z nemocnice ve španělské A Coruñi, který výsledky představil na kongresu Evropské kardiologické společnosti. Cíl byl praktický: najít levný a rychlý způsob, jak zhruba odhadnout výkonnost srdce bez drahé zátěžové laboratoře.
Sto šedesát pět pacientů proto nejdřív absolvovalo klasický zátěžový test na běžeckém pásu až do vyčerpání. Jejich výkon vědci změřili v takzvaných MET (metabolický ekvivalent, tedy kolikanásobek klidové spotřeby energie tělo při zátěži vydává). Pro představu, klidné sezení je 1 MET, svižná chůze kolem tří až šesti, běh přes šest. Po odpočinku pak titíž lidé vyšli svižným tempem, ale bez běhu, čtyři patra, tedy šedesát schodů, a měřil se čas.
Výsledek dával docela jasný vztah. Kdo schody zvládl do zhruba 40 až 45 vteřin, dosáhl na pásu přes 9 až 10 MET. A to je hranice, kterou dřívější výzkumy spojují s nízkým rizikem úmrtí, kolem jednoho procenta ročně.
Deset MET při zátěži se pojí s úmrtností jedno procento ročně, tedy asi deset procent za deset let.
Naopak lidé, kterým výstup trval minutu a půl a víc, se dostali pod 8 MET. U nich riziko stoupá na dvě až čtyři procenta ročně, tedy zhruba třicet procent za deset let. Rozdíl mezi svižnými a pomalými schodolezci tak není kosmetický.
Pozor na tu minutu, hranice je jinde
A tady musím jeden rozšířený omyl uvést na pravou míru. Z titulků jiných článků to vypadá, že kdo nevyjde čtyři patra pod minutu, má rovnou problém. Tak to ale studie neříká.
Hranicí, u které autor doporučuje zpozornět a zajít k lékaři, je až minuta a půl, nikoliv jedna minuta. Zvládnout výstup pod minutu je výborné znamení. Časy mezi jednou minutou a minutou a půl jsou jakási šedá zóna. A teprve když se dostanete nad devadesát vteřin, stojí za to se svým lékařem probrat, jestli je všechno v pořádku. Rozdíl mezi „pod minutu“ a „nad minutu a půl“ je zásadní a je škoda ho stírat.
Proč to není diagnóza, ale jen ukazatel
Teď to nejdůležitější, co v nadšených titulcích většinou chybí. Schodový test je hrubé síto, ne verdikt.
Ukázala to sama studie. I mezi lidmi, kteří vyběhli schody rychle, mělo při podrobném zátěžovém vyšetření zhruba každé třetí srdce nějakou odchylku. Rychlý výstup vás tedy neochrání před tím, aby se něco skrytého dělo. A platí to i obráceně, pomalejší čas ještě sám o sobě neznamená nemoc.
Připočtěte, že šlo o poměrně malou studii na 165 lidech, kteří už měli potíže nebo podezření na srdeční onemocnění, a že v době představení nebyla ani recenzovaná v odborném časopise. Kardiologové oslovení k tématu se shodují, že takové samovyšetření nemůže nahradit pořádnou prohlídku, protože není nijak standardizované. Jiné schody, jiné tempo, jiný den, a výsledek se posune.
Komu test nesedí a co dělat místo něj
Ještě jedna věc, na kterou se v nadšení zapomíná. Schody nejsou pro každého. Křehčí senioři, lidé s omezenou pohyblivostí nebo potížemi s koleny by si takovou zkoušku dělat neměli. A pozor i na cestu dolů, sestup zatěžuje kolena mnohem víc než výstup.
Naštěstí schody nejsou jediný způsob, jak se orientačně poslechnout. Podobně vám poslouží, jestli bez zadýchání ujdete dva bloky kolem domu nebo vynesete velký nákup z auta. Nejcennější signál ale není jednorázové číslo. Je jím změna. Když vám najednou dělá potíže něco, co jste ještě před půl rokem zvládali levou zadní, je to pobídka nečekat a ozvat se lékaři.
Co si z toho odnést
Schodový test je hezká ukázka toho, jak může obyčejná činnost vypovědět něco o našem těle. Vezměte ho jako orientační hru, ne jako lékařskou zprávu. Pokud čtyři patra vyběhnete svižně a bez lapání po dechu, je to dobrá zpráva o vaší kondici. Pokud vám to dá zabrat, není důvod k panice, spíš k tomu vzít vážně pohyb a případně se poradit.
A jestli si z celého článku odnesete jen jedno, ať je to tohle: čísla z internetových testů berte s rezervou, ale vlastního těla si všímejte. Ono vám obvykle napoví dřív, než to změří jakékoli stopky. Kdy jste naposledy vyšli schody tak rychle, že jste sami sebe překvapili?
P.S.
Díky, že jste dočetli až sem! Až příště vyběhnete schody do svého patra, možná si kromě zadýchání všimnete i toho, jak snadno vám to jde, a vezmete to jako malou zprávu od vlastního těla. Mě na podobných tématech baví přesně tohle: obyčejná činnost, za kterou se skrývá kus poctivé kardiologie. Oddělit užitečný signál od zbytečného strašení ale dá práci a spoustu čtení. Jestli vás článek posunul, budu rád za jakoukoli podporu. I malý příspěvek pomůže, abych mohl psát dál.
