Článek
Ranní a večerní čištění zubů považujeme za naprostou samozřejmost. Když nám ale zubař nebo dentální hygienistka připomene nutnost používat i mezizubní kartáček, většina z nás jen protočí panenky. Je to otrava, zdržuje to, a navíc u toho často krvácejí dásně. Mnoho lidí nad trochou narůžovělé pěny v umyvadle zkrátka mávne rukou v domnění, že jde o banální lokální problém. Věříme, že tím nejhorším možným scénářem je, že ve stáří přijdeme o pár zubů a budeme potřebovat protézu.
Tento laxní přístup se však v posledních letech ukazuje jako fatální omyl. Moderní medicína začala propojovat zdánlivě naprosto nesouvisející obory – stomatologii a neurologii. Výzkumníci narazili na nepříjemnou korelaci. Neléčený zánět dásní (parodontitida, lidově parodontóza) totiž zdaleka nezůstává jen v ústech. Funguje jako tikající časovaná bomba a potichu se stává jedním z hlavních podezřelých při spouštění té nejděsivější nemoci lidské mysli – Alzheimerovy choroby.
Tichý nepřítel v temnotě vašich zubů
Pokud nepoužíváte mezizubní kartáček ani zubní nit, vyčistíte si reálně pouhých 60 % celkového povrchu zubů. Zbylých 40 % tvoří úzký a špatně přístupný prostor mezi nimi. Je to místo bez přístupu kyslíku, což z něj činí absolutní ráj pro nebezpečné anaerobní bakterie.
Tím nejagresivnějším vetřelcem, který se v těchto prostorech s oblibou usidluje, je bakterie zvaná Porphyromonas gingivalis. Tento patogen je hlavním a nekompromisním strůjcem parodontitidy. Způsobuje v ústech chronický zánět, při kterém váš vlastní imunitní systém v zoufalé snaze zničit probíhající infekci začne rozpouštět vazivové tkáně a kostní lůžko, v němž zuby drží.
Většina lidí se domnívá, že bitva končí právě zde – ztrátou zubu. Zánět ale funguje jinak. Krvácející, oteklá a bolavá dáseň je v podstatě otevřenou ránou, která vede přímo do vašeho krevního oběhu. A to je pro tyto patogeny jasná pozvánka k cestování tělem.
Trojský kůň a chemické nůžky
Náš mozek je za normálních okolností chráněn před zbytkem těla hematoencefalickou bariérou, která dovnitř propustí jen kyslík, glukózu a důležité živiny, zatímco veškeré toxiny, viry a bakterie kolující v krvi okamžitě zastaví a zničí.
Bakterie P. gingivalis je však mimořádně zákeřná. Vědci zjistili, že tento ústní patogen dokáže hematoencefalickou bariéru oklamat, nebo ji dokonce fyzicky narušit a proniknout dovnitř. Jakmile se dostane do mozku, nasadí svou hlavní zbraň.
Začne totiž produkovat vysoce toxické enzymy zvané gingipainy.
Představte si tyto toxiny jako tisíce neviditelných chemických nůžek. Jakmile proniknou do mozkové tkáně, začnou bezhlavě stříhat a ničit klíčové lidské bílkoviny, které jsou naprosto nezbytné pro normální fungování neuronů.
Toxická stopa přímo v centrech paměti
Když mezinárodní týmy neurologů zkoumaly mozky pacientů, kteří podlehli Alzheimerově chorobě, učinily objev, ze kterého běhá mráz po zádech. Přímo v mozkové kůře a v hipokampu (hlavním centru paměti) nalezly prokazatelnou přítomnost bakterie P. gingivalis.
Tento útočník z ústní dutiny pronikl až do hlavy, kde začal páchat nevratné škody. Lidský mozek pochopitelně nezůstane nečinně sedět a na tuto nebezpečnou bakteriální invazi reaguje tím, že se začne bránit. Produkuje speciální protein zvaný beta-amyloid(stejný protein, který u Alzheimerovy choroby tvoří známé smrtící, dusivé plaky).
Někteří špičkoví experti se dnes však přiklání k názoru, že tvorba těchto destruktivních plaků není primární příčinou demence, nýbrž evoluční obrannou reakcí imunitního systému. Mozek se snaží pomocí tohoto lepkavého proteinu uvízlé bakterie z úst doslova obalit, izolovat a zabít. Během tohoto drastického procesu však bohužel poškodí a zahubí i své vlastní buňky.
Parodontitida tedy nepředstavuje jen drobný kosmetický problém nebo nepříjemný zásah do peněženky při návštěvě zubaře. Jde o ložisko masivní chronické infekce. Z tohoto ložiska se patogeny dnem i nocí, měsíc po měsíci vyplavují do vašeho krevního oběhu a potichu, zcela neviditelně napadají váš mozek. Používání obyčejného mezizubního kartáčku a zubní niti tak rázem získává naprosto nový, život zachraňující rozměr.
Není to jen péče o hezký úsměv a svěží dech. Je to ta vůbec nejlevnější a nejdostupnější prevence tvrdého neurologického úpadku, kterou máte každý večer doslova ve vlastních rukou. Až vám příště u umyvadla poteče z dásní krev, neignorujte to. Váš mozek vás totiž možná právě začal prosit o pomoc.
P.S.
Díky, že jste dočetli až sem! Doufám, že až dnes večer vezmete do ruky ten malý mezizubní kartáček, pocítíte místo rutinní otravy spíše hlubokou radost z toho, že právě děláte obrovský krok pro ochranu svého vlastního mozku. Pokud vám tento vhled do skrytého spojení mezi dásněmi a pamětí pomohl uvidět každodenní hygienu v novém a mnohem důležitějším světle, budu moc rád za vaši podporu. I symbolický příspěvek mi pomůže dál sledovat tyto přelomové lékařské studie a přinášet vám fakta, která nám všem pomáhají žít déle a s jasnou hlavou.
