Článek
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová se 2. července chopila klávesnice a na Facebooku sdílela své hluboké rozhořčení. Prezident Petr Pavel se podle ní chová dětinsky v kompetenčních sporech a – držte si peněženky – stojí to peníze daňových poplatníků. Celé to prý je „nehodno úřadu prezidenta a nehodno nás, kteří to musíme platit.“
Zní to jako zodpovědná péče o státní kasu. Zní to, jako by na ministerstvu financí seděl hlídací pes. Jenže realita je jiná. Pokud vám dnes Alena Schillerová tvrdí, že jí leží na srdci hospodárnost státu, lže vám do očí.
Koalice ANO a SPD se najednou staví do role obránců institucionální kultury. Lidé, kteří politickou kulturu v této zemi systematicky bourají, chtějí školit prezidenta z dospělosti a důstojnosti.
Ego, moc a drahé letenky
Proč se vlastně Andrej Babiš a jeho mediální suita tak usilovně snaží prezidenta ponížit v otázce zahraničních cest? Nejde o ústavu. Nejde o zájmy České republiky v zahraničí. Jde čistě a jen o moc a o to, kdo se bude fotit na summitech NATO.
Tato válka „ego rozměrů“ se táhne měsíce. Kompetenční žaloby, hodiny práce státních úředníků a právníků, agresivní PR kampaně. Babiš potřebuje ukázat, že je jediným vládcem v zemi, a prezident Pavel mu v tom překáží. Udržování tohoto sporu při životě slouží jedinému účelu. Má odvést pozornost od toho, co vláda skutečně (ne)dělá pro ekonomiku.
Kdo tu skutečně pálí veřejné rozpočty
Když ministryně financí mluví o plýtvání, otevřete si historii jejích vlastních výdajů. Nebavíme se o drobných.
Během jejího předchozího působení na ministerstvu financí zaplatili daňoví poplatníci téměř 2 miliony korun za platy a odměny fotografů a kameramanů, kteří plnili její osobní účty na sociálních sítích. Státní rozpočet sloužil jako její soukromá PR agentura. Dnes tatáž osoba moralizuje o tom, že právní a administrativní spory s Hradem jsou „nehodné nás, kteří to musíme platit“.
Zatímco současná vláda chystá rozpočty s obřími deficity, snaží se vytvořit iluzi, že skutečným finančním problémem státu je prezidentova snaha hájit ústavní pořádek.
Pokud se ptáte, proč tento narativ vůbec vznikl a proč ho Schillerová poslušně papouškuje, ptejte se „politických stratégů“ v pozadí. Petr Macinka a lidé z jeho orbity, napojení na Motoristy a radikálnější křídlo současné mocenské aliance, potřebují nepřítele.
Antisystémová rétorika potřebuje cíl. Tím cílem je Hrad. Vytvořením sporu o „dětinského prezidenta“ si koalice ANO, SPD a Motoristů udržuje své voliče v neustálém napětí a hněvu. Je to politický byznys model. A účet za tento byznys posílají vám.
Každá hodina, kterou státní aparát stráví řešením toho, jestli poletí vládním speciálem Babiš nebo Pavel, je hodinou, kdy stát neřeší neudržitelný důchodový systém, neřeší stagnující ekonomiku a neřeší efektivitu výběru daní.
Vaše peníze jdou na platy úředníků, kteří celé dny připravují podklady pro naprosto zbytečné kompetenční žaloby. Ty samé peníze živí provoz ministerstev. Ta místo skutečné správy státu fungují spíše jako PR štáby vládních stran.
Nakonec platíte i lidi, kteří vám pak na Facebooku drze tvrdí, že tím skutečným viníkem a plýtvačem je vlastně prezident. Jste nuceni financovat kampaň, kterou jste si neobjednali.
Konec iluzí
Nenechte se opít rohlíkem. Až na vás příště vyskočí sponzorovaný příspěvek vládního politika o tom, jak někdo jiný plýtvá státními penězi, ptejte se na fakta.
Běžte přímo ke zdroji. Ptejte se Aleny Schillerové na jejích stránkách, kolik přesně stála práce úředníků na tomto nesmyslném kompetenčním sporu.
Žádejte své poslance, ať okamžitě zveřejní kompletní náklady na vládní právní týmy, které řeší tyto žabomyší vnitro-politické války.
Napište svým zástupcům v parlamentu jasný vzkaz. Ať se přestanou zbaběle schovávat za Hrad a začnou konečně řešit reálný schodek státního rozpočtu. Zvedněte ten kámen a podívejte se, co pod ním leží. Politici spoléhají na to, že nemáte čas sledovat detaily a že se spokojíte s úderným titulkem na sociálních sítích.
Když se vládní koalice, která má v DNA prorůstání byznysu do státní správy, vysoké rozpočtové schodky a populistické sliby, začne ohánět „důstojností úřadu“ a „penězi daňových poplatníků“, mějte se na pozoru. Není to upřímná obava o stát. Je to jen drzý pokus přehodit účet za vlastní mocenské hry na někoho jiného. A tím někým jste vy.
P.S.
Díky, že jste dočetli až sem. Doufám, že až příště uslyšíte politika mluvit o tom, jak někdo jiný plýtvá vašimi penězi, zpozorníte dřív, než mu začnete tleskat. Veřejné finance nejsou jen čísla v tabulce a státní rozpočet není bezedná karta pro mocenské přestřelky, právní války a stranické PR. Pokud někdo opravdu chce šetřit vaše peníze, měl by začít u transparentního vyčíslení vlastních sporů, vlastních kampaní a vlastních politických divadel. Pokud vám tento text pomohl podívat se na celý konflikt méně přes emoce a víc přes otázku, kdo co platí a komu to slouží, budu rád za vaši podporu. I malý příspěvek mi pomůže dál rozebírat politické hry, které se tváří jako péče o stát, ale ve skutečnosti často jen tahají peníze z kapes lidí, kteří už dávno platí účet.
